Rakovina bytu

Situace je taková, že v Praze i jiných velkých městech existují lidé dvou kategorií, jedni bydlí „v regulovaném“ (stále ještě) za zlomek ceny tržní, která je vysoká také vinou těch, kteří své regulované obydlí používají k výdělku.

Poslanci a politici se o sebe dobře postarali a zbytek národa, pokud má to štěstí a vydělává, splácí krvavé hypotéky či to řeší, jak se dá. Proto v Česku funguje bydlení na občany jako červený hadr na býka.

Na nátlak veřejnosti se museli vzdát prominentních bytů třeba oblíbení politici ČSSD Buzková a Gross. Potíže s nevysvětleným financováním stály Stanislava Grosse premiérský úřad i politickou kariéru.

Šéf lidovců Kalousek musel také vysvětlovat, jak získal své nynější bydlení. Erárními ministerskými byty prosluli i ministři pro místní rozvoj Pavel Němec a Jiří Čunek (ten jej využíval i během své funkční přestávky). Své si s byty, hypotékami a vysvětlováním příjmů užili současný i minulý premiér. Oba museli veřejně vysvětlovat, co, jak a kolik.

Ve světle téhle společenské senzitivity vypadá počínání lidoveckého poslance Severy jako politická eutanazie čili asistovaná sebevražda. Že se pánům Štichovi i Severovi v bytech přidělených ministerstvem obrany líbí, jim rádi věříme.

Oba mají zajisté dostatečný plat na to, aby si opatřili bydlení tím samým způsobem jako normální občané. Koneckonců panu Severovi na bydlení přispíváme všichni ze svých daní. Ministerstvo obrany i armáda jsou již natolik zkoušeny zpackanými výběrovými řízeními či machinacemi v generálním štábu, že není třeba je zatěžovat bytovými spekulacemi na jejich úkor.

Na výhodně bydlící vykuky nemá ministerstvo žádnou páku, takže je nepravděpodobné, že by se vystěhovali. Na pana Severu by měli pamatovat občané při volbách. Vynutit si ministrovou výjimkou výhodu a pak krčit rameny a tvářit se, že je takový postup normální, dokáže s pokerovou tváří jen lidovec.