Rath kritizuje, co dřív sám chtěl

Během své politické kariéry dokázal nejen zcela změnit svou orientaci (od pravicové ODS, jíž byl členem v letech 1991-94 po středovou stranu Svobodní demokraté-Liberální strana národně sociální až po dnešní angažmá v levicové ČSSD), ale i řadu názorů, za které by se dříve bil pomalu do krve.

 Politická i názorová „variabilita“ Ratha je asi nejlépe čitelná na současné polemice s ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem nad zaváděnými regulačními poplatky ve zdravotnictví. Zatímco ještě před pár lety za ně Rath horoval a po ministrech žádal dokonce mnohem vyšší platby pacientů, dnes považuje totéž za asociální. Minulý týden se dokonce podepsal pod pamflet navádějící k porušování zákona, který regulační poplatky ve zdravotnictví od ledna zavádí.

 Se zaváděním regulačních poplatků ve zdravotnictví přišel pod tíhou stále neúnosnější finanční situace v hrazení zdravotní péče poprvé ministr zdravotnictví ODS Jan Stráský. Rath mu za to tehdy (v září 1996) jako předseda Lékařského odborového klubu zatleskal.
 S poplatky souhlasil, ministrem navržený systém se mu jen zdál příliš komplikovaný, s nevhodně stanovenými výjimkami. „Jednodušší by bylo, kdyby platba pacienta byla stanovena jako určité procento z ceny výkonu. Přičemž by se stanovila hranice, které by za rok mohla spoluúčast dosáhnout,“ tvrdil Rath. 

 O rok později se připojil k názoru tehdejšího prezidenta České lékařské komory Bohuslava Svobody, že by se lidem měla účtovat za každé ošetření spoluúčast ve výši 15 až 20 procent a část péče z pojištění zcela vyjmout. „Je to stejné jako s pojištěním. Lidé se pojišťují proti živelním katastrofám, ne proti oknu, které prakem rozbije sousedovic kluk. Také kapky do nosu by si měl každý platit sám a ze solidárního pojištění by se hradily drahé operace,“ říkal Rath. 

Výrok exministra z 9.2. 2005

"Já marně pátrám v paměti po zemi, kde by recept nebyl zatížen manipulační taxou.“

V dubnu 1999 se kvůli poplatkům dokonce tvrdě střetl s tehdejším ministrem za ČSSD Ivanem Davidem. Ten poplatky odmítal, Rath naopak chtěl, aby si lidé připláceli všude, kde hrozí zneužívání péče. Už v roli prezidenta ČLK tehdy znovu požadoval, aby se méně nutná zdravotní péče vyňala ze zdravotního pojištění.

 Chtěl, aby se zavedla dvacetiprocentní spoluúčast pacienta v ordinacích, poplatek za pobyt v nemocnicích 55 korun na den, aby si pacienti platili 30 procent z ceny převozu sanitou, 50 korun za využití pohotovosti a pět korun za recept. Platit měli všichni bez výjimky, sociálně slabým měl výdaje stát kompenzovat v sociálních dávkách. „To není koncepce, ale seznam opatření, k nimž je třeba přistoupit. A všichni nám určitě budou říkat, jak jsme zlí,“ prorokoval tenkrát. Poplatky v řádech desetikorun lidé bez problémů unesou, tvrdil opakovaně.

 Ještě před čtyřmi lety požadoval zvýšit spoluúčast pacientů na minimálně dvojnásobek tehdejší míry. „Do budoucna se poplatkům nevyhneme. Česká republika má nejnižší spoluúčast pacientů na zdravotní péči na světě vůbec,“ upozorňoval. Jako by tato slova dnes vypadla z Julínkových úst... Podporoval i návrhy ministrů Marie Součkové a Jozefa Kubinyiho, kteří si navzdory většinovému názoru ČSSD s myšlenkou zavést poplatky pohrávali (než je strana smetla). 

13.10. 2005

„Jistě se všichni zdravotničtí experti včetně mě shodují, že regulační význam poplatků je veliký. Bez nich systém dlouhodobě nemůže fungovat vyrovnaně.“

 Jakmile začaly Rathovy námluvy s ČSSD a on ucítil šanci udělat kariéru v politice, začal výroky mírnit. Pochopil rychle, jaký vítr v tehdy vládní straně vane. „Musíme vycházet z rámce, který dal program ČSSD před minulými volbami,“ kroutil se v říjnu 2005, kdy už se o něm hovořilo jako o možném ministru zdravotnictví ve vládě Jiřího Paroubka. Po dalších volbách už by poplatky prý být mohly, pokud by to ČSSD v programu připustila, protože... „Jistě všichni zdravotničtí experti včetně mě se shodují, že regulační význam poplatků je veliký. Bez nich ten systém dlouhodobě nemůže fungovat vyrovnaně,“ řekl tehdy.

16.12. 2007

„Vy tímto zákonem způsobujete, vy a vaše ODS, že lidé, kteří nemají aktuálně peníze, nemusí dostat zdravotní péči.“

Stačilo ale pár měsíců a expert vidí celou věc najednou zcela jinak. Svědčí o tom některé z řady podobných výroků: „Mně se jako lékaři příčí tahat z lidí 30 korun v hotovosti.“ „Lékaři, který je vysokoškolák, my dáváme jedno euro jako na těch záchodkách na německé dálnici.“ „Už i těch 30 korun je sociální problém, protože řada lidí na to nemá.“ „Já skoro neznám evropskou zemi, kde by platili takto bezvýjimečně důchodci, matky samoživitelky, rodiny s dětmi.“

 Ani ty regulační poplatky už dnes podle Ratha vlastně tolik neregulují. A proto je, v duchu petice, kterou podepsal, platit prý zkrátka nebude.