Překvapí to někoho?Včera jsme se dověděli, jaké že koncepty hodlá hejtman, poslanec a stínový ministr zdravotnictví Rath znovu oživit, pokud by se stal znovu šéfem resortu. Připravme se na drsnější výhrůžky.
Zemský ráj to napohled
Připomeňme těm zapomnětlivějším, co nám slibuje ČSSD. Nejprve průzračný populismus – zrušení všech poplatků. S výjimkou plateb za jídlo v nemocnici. Zavedení stropu na doplatky a poplatky. Dále pak sloučení tří největších zdravotních pojišťoven. Především pak nalít do zdravotnictví více peněz, během čtyř let prý víc než čtyřicet miliard. Většina plánů je staršího data a pan Rath je už nejednou prezentoval. Co je však nové, je naše zkušenost s tímto politikem coby ministrem. Do funkce se dostal v listopadu 2005 a jen do dubna roku příštího podepsalo petici za jeho odvolání dvě stě tisíc občanů.
Protestujícím lékařům byl nakonec nucen ustoupit, avšak pojišťovny se mu ovládnout podařilo. Tyto instituce s veřejnoprávním statusem se zásluhou sněmovní většiny sociálních demokratů a komunistů dostaly zcela do područí politiků.
Co tedy čekat od jedné superpojišťovny – že bude supertrafikou pro podivné existence typu Petra Kotta či Vladimíra Drymla.
A že sloučení či kvazizestátnění bude právní problém?
To přece nic není pro člověka, který jako prezident komory (David Rath) napíše náměstkovi pověřenému řízením ministerstva (Davidu Rathovi), aby jmenoval kamaráda – Rathova poradce – do ministerské komise.
Návrh je schválen a David Rath to považuje za normální. Stejně jako se nerozpakuje rozdat při odchodu z ministerstva svým nejbližším jedenáct milionů na odměnách a zruinovat tak mzdové fondy resortu.
Přibližnou představu o tom, jak by ministerstvo vedené Davidem Rathem fungovalo, tedy máme. Jak se mohou v praxi plány projevit?
Zrušení poplatků je sice pěkné, ale sám stínový Rath připouští, že by se mohlo platit v lékárnách za recept, že budou některé léky vyřazeny z pojištění, čili je budou pacienti hradit. Přebarvený Julínek, dalo by se říci.
Největší dopad by měla další politizace zdravotních pojišťoven a nemocnic. Personální (pardon v případě ČSSD kádrová) politika, kdy na posty jsou jmenováni držitelé stranických průkazů či bezvýhradní kývalové, by byla dovedena ad absurdum. ČSSD chce například soukromým zdravotnickým zařízením diktovat, kolik mají platit svým zaměstnancům.
Plán ČSSD je prostoduchý, přidáme peníze všem ve zdravotnictví zainteresovaným, a všichni budou nutně spokojeni. Nad parametry systému, jeho neúčinností, soustavným plýtváním a korupcí, kterou je systém promořen, se nikdo zamýšlet nehodlá. Natož něco měnit. Zdravotnictví je jedním z oborů, do kterých můžete přidávat peníze donekonečna, vždy nastane nějaké zlepšení. Politika ČSSD je jasná: Uplatíme všechny.
Důvod k – zatím fiktivnímu – hýření je evidentní: ČSSD se domnívá, že jí zdravotnictví vyhraje volby. Straničtí kormidelníci vůbec neberou ohledy na „maličkost“ – probíhající ekonomickou krizi.
Vyvolení šetřit nemusejí
V situaci, kdy desítky tisíc lidí přicházejí o práci a erární kasa bude úpět pod náporem sociálních výdajů, nelze zanedbat otázku, kdo to zaplatí. A to i z politických důvodů. Těžko by třeba voličům ČSSD pan Rath vysvětloval, proč má být z celostátního tvrdého šetření vyňat jeden obor, který si opasky utahovat nebude, naopak, dostane výrazně přidáno.
S tím rozhazováním to ale nebude snad tak horké. Ve včerejším vydání LN jsme měli zprávičku, že hejtman Rath hlásí sekyru ve středočeském rozpočtu tři čtvrtě miliardy, prý propad příjmů. Má to nahradit stát – ale z čeho?
Lze si jistě představit bohorovnou garnituru, která nás přivede ve jménu nezodpovědných slibů do situace podobné té, ve které se nyní nachází Lotyšsko. A přijmeme-li optiku pana Paroubka, nemělo by to voliče ODS pálit. Proč? Protože boháči ČSSD nevolí a na státní bankrot by nejhůř doplatili chudí.
Zemský ráj to napohled
Připomeňme těm zapomnětlivějším, co nám slibuje ČSSD. Nejprve průzračný populismus – zrušení všech poplatků. S výjimkou plateb za jídlo v nemocnici. Zavedení stropu na doplatky a poplatky. Dále pak sloučení tří největších zdravotních pojišťoven. Především pak nalít do zdravotnictví více peněz, během čtyř let prý víc než čtyřicet miliard. Většina plánů je staršího data a pan Rath je už nejednou prezentoval. Co je však nové, je naše zkušenost s tímto politikem coby ministrem. Do funkce se dostal v listopadu 2005 a jen do dubna roku příštího podepsalo petici za jeho odvolání dvě stě tisíc občanů.
Protestujícím lékařům byl nakonec nucen ustoupit, avšak pojišťovny se mu ovládnout podařilo. Tyto instituce s veřejnoprávním statusem se zásluhou sněmovní většiny sociálních demokratů a komunistů dostaly zcela do područí politiků.
|
Zdravotnictví je jedním z oborů, do kterých můžete přidávat peníze donekonečna, vždy nastane nějaké zlepšení. Politika ČSSD je jasná: Uplatíme všechny. .
A že sloučení či kvazizestátnění bude právní problém?
To přece nic není pro člověka, který jako prezident komory (David Rath) napíše náměstkovi pověřenému řízením ministerstva (Davidu Rathovi), aby jmenoval kamaráda – Rathova poradce – do ministerské komise.
Návrh je schválen a David Rath to považuje za normální. Stejně jako se nerozpakuje rozdat při odchodu z ministerstva svým nejbližším jedenáct milionů na odměnách a zruinovat tak mzdové fondy resortu.
Přibližnou představu o tom, jak by ministerstvo vedené Davidem Rathem fungovalo, tedy máme. Jak se mohou v praxi plány projevit?
Zrušení poplatků je sice pěkné, ale sám stínový Rath připouští, že by se mohlo platit v lékárnách za recept, že budou některé léky vyřazeny z pojištění, čili je budou pacienti hradit. Přebarvený Julínek, dalo by se říci.
Největší dopad by měla další politizace zdravotních pojišťoven a nemocnic. Personální (pardon v případě ČSSD kádrová) politika, kdy na posty jsou jmenováni držitelé stranických průkazů či bezvýhradní kývalové, by byla dovedena ad absurdum. ČSSD chce například soukromým zdravotnickým zařízením diktovat, kolik mají platit svým zaměstnancům.
Plán ČSSD je prostoduchý, přidáme peníze všem ve zdravotnictví zainteresovaným, a všichni budou nutně spokojeni. Nad parametry systému, jeho neúčinností, soustavným plýtváním a korupcí, kterou je systém promořen, se nikdo zamýšlet nehodlá. Natož něco měnit. Zdravotnictví je jedním z oborů, do kterých můžete přidávat peníze donekonečna, vždy nastane nějaké zlepšení. Politika ČSSD je jasná: Uplatíme všechny.
Důvod k – zatím fiktivnímu – hýření je evidentní: ČSSD se domnívá, že jí zdravotnictví vyhraje volby. Straničtí kormidelníci vůbec neberou ohledy na „maličkost“ – probíhající ekonomickou krizi.
Vyvolení šetřit nemusejí
V situaci, kdy desítky tisíc lidí přicházejí o práci a erární kasa bude úpět pod náporem sociálních výdajů, nelze zanedbat otázku, kdo to zaplatí. A to i z politických důvodů. Těžko by třeba voličům ČSSD pan Rath vysvětloval, proč má být z celostátního tvrdého šetření vyňat jeden obor, který si opasky utahovat nebude, naopak, dostane výrazně přidáno.
S tím rozhazováním to ale nebude snad tak horké. Ve včerejším vydání LN jsme měli zprávičku, že hejtman Rath hlásí sekyru ve středočeském rozpočtu tři čtvrtě miliardy, prý propad příjmů. Má to nahradit stát – ale z čeho?
Lze si jistě představit bohorovnou garnituru, která nás přivede ve jménu nezodpovědných slibů do situace podobné té, ve které se nyní nachází Lotyšsko. A přijmeme-li optiku pana Paroubka, nemělo by to voliče ODS pálit. Proč? Protože boháči ČSSD nevolí a na státní bankrot by nejhůř doplatili chudí.
