Ivan Adamovič, kulturní publicista a kritik
Jiří Kratochvil: Slib (Druhé město). Opět jedna ze zásadnějších knih spisovatele s vypravěčstvím v krvi, který se alespoň literárně vypořádává s temnotou 50. let.
Miloš Urban: Lord Mord (Argo 2008). Estetický tradicionalista a literární virtuos v nejlepší formě.
Slavoj Žižek: Podkova nade dveřmi (AVU). Výbor esejů populárního filozofa, který dovede strhnout k radosti z myšlení.
Jan Balabán, spisovatel
Letos mě zaujala kniha amerického indiánského autora Shermana Alexie Kouřové signály (Paseka), úžasné povídky magické i realistické, psané ve stylu, který sám autor nazývá "rezervační realismus". Bolestné osudy lidí.
Milan Balabán, spisovatel a teolog
1. Zuzana Navarová: Andělská počta (Host 2008). Nejen zajímavá, nýbrž jímavá a světsky moudrá zpěvačka a textařka nezrezavěla po celá desetiletí. Zelená hvězda spadla, dolů, k nám. Štěstím se zpil snad každý host, salve, amica.
2. Řehoř z Nyssy: Proč neříkáme, že jdou tři bohové (Oikúmené). Zvídavá badatelka Lenka Karfíková uvádí jednoho z církevních otců, kteří položili základy křesťanského učení v návaznosti na poselství Bible. Bůh překračuje každé jméno a "božství" je jedno z těchto jmen.
3. Milan Balabán: Jímavé portréty biblických žen (Kalich). Knihou procházejí starozákonní i novozákonní ženy, malé, velké, ctnostné, nestoudné – s komentářem religionisty a biblisty. Ilustrovala Veronika Tydlitátová. Žena není jen družka či průvodkyně muže. Vyzařuje totiž Boží mateřství, které nás kojí, sytí, vychovává a zaplavuje nás bezmezným soucitem
Alexander Balogh, kulturní redaktor deníku SME
Karel Haloun, Lubomír Martínek: Otrava krve (Revolver Revue). Úžasný dialóg, ktorý charakterizuje aj táto jeho veta: Názor jsem nezměnil, ale ukázal jsi mi přístup stojící za uvažování.
Ján Rozner: Sedem dní do pohrebu (Albert Marenčin – Vydavateľstvo PT). Opis udalostí od smrti svojej manželky, prekladateľky a "nepriateľky socializmu" Zory Jesenskej po jej pohreb v roku 1972 je súčasne autobiografickou literatúrou i autonómnou beletriou.
Katarína Kucbelová: Malé veľké mesto (Ars Poetica). Precízna básnická skladba, kde aj fragmenty Eliotových a Kolářových básní i rôznych neliterárnych textov sa stávajú navzájom komunikujúcimi autentickými výpoveďami.
Václav Bartuška, diplomat, politik a publicista
1. Michael Chabon: Židovský policejní klub (Odeon 2008). Výborná detektivka – a mnohem víc, než jen hledání jednoho vraha.
2. Daniel Yergin: The Prize. The epic Quest for Oil, Money & Power (Kořist. Epický souboj o ropu, peníze a moc. Free Press 2008 – nové, rozšířené vydání; prvně vyšlo 1991). Nejlepší knížka o ropě, jakou jsem kdy četl.
Jitka Bednářová, literární historička
1. Mojmír Trávníček: V letokruzích naboso (Dalibor Malina) – vzpomínky, které zasahují celého člověka a umožňují "upřesnit a provzdušnit minulost vlastní".
2. Xavier Galmiche: Vladimír Holan, le bibliothécaire de Dieu (Paříž, Institut d’études slaves) – holanovská monografie od francouzského bohemisty, založená na překladech i subtilních analýzách.
3. Radek Malý: Kam až smí smích (Meander) – originální básnění v nejlepší tradici tvorby pro děti.
Libuše Bělunková, šéfredaktorka kulturního čtrnáctideníku A2
Letos – radosti rozdrobenější loňska:
Petr Rezek: Architektonika a protoarchitektura (Galerie Ztichlá klika a Filosofia). Rezkovy spisy jsou chvályhodný čin, tento kus (VII.) záhodno číst zároveň s Předpotopními úvahami Karla Kosíka (Torst 1997).
Ádám Bodor: Návrat k sově. Překlad Tomáš Vašut (Dauphin). Úpornost, úspornost, vizualita, ticho; rytmus. A obsah! Krátké povídky.
Libuše Moníková: Zjasněná noc. Překlad Jana Zoubková (Argo). Bazén, Janáček i čeština i spousta chyb očí, co zůstaly opodál. Novela.
Jiří Bičák, teoretický fyzik
1. Günther Hasinger: Das Schicksal des Universums – Eine Reise vom Anfang zum Ende (Osud Vesmíru – cesta od počátku ke konci; Goldmann Verlag, München). Přední fyzikální literatura vychází dnes v angličtině, vynikající populárně vědecká díla se však občas objevují i v jiných jazycích: kniha významného astrofyzika, dnes ředitele největšího Ústavu Maxe Plancka, s nevídaným pedagogickým uměním, bez jediné rovnice (ale s mnoha ilustracemi), provází čtenáře od počátků fyzikálního Vesmíru ve velkém třesku jeho vývojem, zahrnujícím životy planet – včetně napínavého líčení jednání během "třetí pražské defenestrace" v roce 2006 na kongresu Mezinárodní astronomické unie, na němž bylo Pluto z rodiny planet "vyloučeno" – přes životy hvězd a galaxií, až k scénářům konce Vesmíru, kdy i gigantické černé díry se vypaří.
2. Thomas E. Woods, Jr.: Jak katolická církev budovala západní civilizaci. Přeložili Michaela a Václav Freiovi (Res Claritatis). Jistě jednostranné, názvu však plně odpovídající, nevelké dílo (vybavené mnoha odkazy na další literaturu) přesvědčivě ukazuje, jak zásadní vliv měli kněží-vědci a učitelé, stavitelé chrámů, teologové-právníci, zakladatelé špitálů a charit a další, v jakýsi "Řád" věřící, na začátky rozvoje vědy, umění i zakotvení zásad práva a morálky v naší společnosti – přínosné pro stoupence nejrůznějších vyznání, včetně ateistického.
3. Michael Zachař: František Kaván (pro Galerii Kodl vydalo nakladatelství REFOT). Mnoha nádhernými ilustracemi provázená, s hloubkou a oddaností sepsaná velká monografie o malíři, jehož dílo je – a časem stále více bude – cenným svědectvím o někdejších půvabech a přitahující vlídnosti české krajiny, kterou "efektivně" brutalizujeme.
Vladimír Binar, spisovatel, editor a literární historik
Andrej Stankovič: Josef Florian a Stará Říše (Triáda 2008). Svědčí o obrovské práci kdysi neviditelných "outsiderů", kteří vnesli do české literatury ohromnou vzdělanost a podstatně ovlivnili literaturu 20. století.
Josef Kostohryz: Básně, Povídky a jiné prózy (Kalina). Šťastný návrat k jednomu z nejčistších českých básníků s jemnou a obdivuhodnou imaginací, nehledě na jeho tragický životní osud. Ve verši byl dědicem Březinovým a antiky, v básních v próze navázal na velkého básníka Maxe Jacoba. Soubor Kostohryzova díla je také příklad, že je třeba skoncovat s dělením poezie na katolickou a jinou.
Tzvetan Todorov: La littérature en péril (Flammarion 2007). Ukazuje, jak vědecké uvažování o literatuře začalo zastiňovat sama díla. Literatura je ohrožena tím, že se stala vědeckým objektem, ačkoliv její podstatou je dobývání krásy a hledání smyslu života.
Petr Borkovec, básník, překladatel a dramaturg café FRA
Knihou roku je pro mě výbor z básnických sbírek a textů 1959–1968 Vladimíra Binara Hlava žáru, který vydala Triáda. Básně ze šedesátých let jsou tu doplněny žánrově komplikovaným pásmem Kolokvia I. z poloviny let osmdesátých, v němž se autor vrací nejen do let, kdy básně vznikaly, ale také do dětství. Zároveň v zápiscích prosakuje realita 80. let. Dohromady je to silná lyrická biografie, z které vystupují, nebo jak to říct, vášnivé a křehké básně.
Jiří Brabec, literární historik
Lexikon české literatury jako by odstartoval řadu literárněvědných knižních studií, které se dostávají do středu duchovních střetů naší doby. Znovu chci připomenout Josefa Vojvodíka Povrch, skrytost, ambivalnce. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda (Argo 2008). Dále precizní benjaminovské analýzy Petra Málka Melancholie moderny (Dauphin) a knížku radostného feminismu, který nově otevírá problematiku literární přítomnosti i minulosti: Libuše Heczková: Píšící Minervy (FF UK).
Edgar de Bruin, překladatel, literární agentur Pluh, Amsterdam
1. Tomáš Zmeškal: Životopis černobílého jehněte (Torst)
2. Jáchym Topol: Chladnou zemí (Torst)
3. Lan Pham Thi: Bílej kůň, žlutej drak (Knižní klub)
Tyhle tři knihy se zabývají jinakostí, předsudky, tolerancí a netolerancí. Lan Pham Thi, respektive Jan Cempírek, přímočaře, osobitě; Tomáš Zmeškal rafinovaně, s hloubkou a výborným stylem; Jáchym Topol nám ukazuje syrovým, strhujícím vyprávěním, kam to všechno vedlo v nejzazším důsledku.
František Burda, organizátor setkání Ars Poetica
1. Josef Kostohryz: Básně, Povídky a jiné prózy (Kalina). Obdivuhodný ediční počin plný vřelého vztahu k básníku, na něhož se mělo zapomenout. Athény a Jeruzalém spojené v chrám slova.
2. Tomáš Halík: Stromu zbývá naděje (NLN). Optimismus a pesimismus jsou bludné cesty myšlení, co zbývá? Poctivé hledání skutečné naděje, zvláště první kapitoly knihy ukazují, že Halík se netočí v kruhu.
3. Joseph A. Tainter: Kolapsy složitých společností (Dokořán) / Dinesh D’Souza: Křesťanství a ateismus úplně jinak (Ideál). Jak snadné je propadat obecnému mínění nebo populárním interpretacím a minout zásadní fakta jenom proto, že je nechceme znát nebo se nehodí do našeho modelu světa.
Václav Cílek, geolog a spisovatel
1. Staroegyptská kniha mrtvých (překlad Břetislava Vachaly, Dokořán) je jednou z prvních a nejvíc základních knih celé naší civilizace. Poprvé je k dispozici v úplném a důvěryhodném překladu.
2. Svazkem Jeskyně (AOPK ČR a MŽP, 2009) byla završeno regionální část šestnáctidílného projektu Chráněná území ČR – stovky autorů, stovky fotek, světově ojedinělý počin o celkové váze potištěného papíru asi 50 kg.
3. Britský archeolog Joseph A. Tainter podává v knize Kolapsy složitých společností (Dokořán) popis světa, který spotřebovává většinu své energie nikoliv na svůj rozvoj, ale na udržení své složitosti. Poselství této knihy teprve postupně dozrává.
Rudolf Čechura, spisovatel
1. Lan Pham Thi: Bílej kůň, žlutej drak (Knižní klub). Na knížku příliš krátký text (138 stran včetně ilustrací), ale je to první česká (a poutavá!) knížka Vietnamky, která hned v první větě píše "Jsem Češka". Pochvalu zaslouží porota nakladatelství za to, že tu nevšední knížku dostala na trh. (Pozn. red.: odpověď pana Čechury byla psána 11. 11. 2009, totožnost skutečného autora knihy vyšla najevo až později.)
2. Petr Mikšíček: Tváře Krušnohoří. Gesichter des Erzgebirges (FORNICA graphics). Záslužná dvojjazyčná knížka o mém rodném kraji – takže volbu možná ovlivnily emoce- Ale i objektivně je to vynikající non-fiction se vzácnými černobílými snímly z těžce zkoušeného regionu.
3. Václav Daněk: Svěcení podstatných slov (Gallery). Nejsou to jen půvabné sonety (barevné, imaginární, elementární), ale v závěru také obtížná forma sonetového věnce, kterou Daněk hravě ovládá, jak přesvědčil už v předešlé knížce.
Jiří Černý, hudební kritik a muzikolog
Jan Urban: Extrémy a lidé blízcí. Rozhovor se Šimonem Pánkem (Galén 2008). Se čtyřicátníky Pánkova charakteru a světového rozhledu má naše země budoucnost.
Irena Gerová: Vyhrabávačky. Deníkové zápisky a rozhovory z let 1988 a 1989 (Paseka). Čisté reportérství, nekoketující s fejetonem ani esejem, novinářčino osobní ručení a navrch otázky, na něž mohl Václav Havel i zajímavě odpovědět.
Nick Mason: Pink Floyd (BB art 2007). Výjimka uprostřed publikační rockerské hlušiny, nabitá neznámými fakty a střídmě kořeněná britskou sebeironií.
Jiří Černický, výtvarník
1. Beletrie: Muriel Barberyová: S elegancí ježka (Host 2008). Je to kniha, která velmi vtipně, prostřednictvím zdánlivého outsidera, zprostředkovává čtenáři hluboké myšlenky filozofie, etiky, estetiky atd. Cenný je na ní nadhled a sarkasticky humor.
2. Slavoj Žižek: Podkova nade dveřmi(AVU).Výbor z textů velmi aktuálního, mezinárodně uznávaného slovinského filosofa. V této knize se snaží zachytit aktuální otázky dnešního světa. Jeho názory jsou velmi neortodoxní a často se týkají našeho středoevropského prostoru. Navíc je to první kniha edice AVU.
Petr Čornej, historik
1. Konrad Paul Liessmann: Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění (Academia). Autor, který před dvěma lety obdržel v Rakousku ocenění "vědec roku", ukazuje, proč se ve střední Evropě (u nás s požehnáním Rady vlády pro výzkum, experimentální vývoj a inovace, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy i profesionálních deformátorů) řítí věda i všeobecná vzdělanost do kopru.
2. Karel Durman: Popely ještě žhavé… II. Konce dobrodružství (Karolinum).
Závěrečná část vynikající syntézy českého exilového historika, mapujícího s nadhledem světový vývoj od roku 1938 (v druhém svazku od roku 1964) do současnosti.
3. Jiří Holub: Kolik váží Matylda (Knižní klub). Spontánně napsaná knížka pro děti, jež si v přívalech legrácek ani neuvědomí, jak programově se mladý spisovatel inspiroval módním multikulturalismem.
4. Josef Válka: Myšlení a obraz v dějinách kultury. Studie, eseje, reflexe (Matice moravská). Soubor kratších textů letos osmdesátiletého, leč stále inspirativního a provokativního historika, který sleduje klíčové problémy české a evropské kultury v panoramatickém záběru od časů Karla IV. až k nástupu postmoderny.
Václav Daněk, spisovatel
Bohumila Grögerová: Rukopis (Edice současné české poezie, Pavel Mervart 2008). Statečná, skromností prokvetlá, neopakovatelně svébytná výpověď předčasně závětních textů fyzického a psychického srozumění.
Philp Roth: Sabbathovo divadlo (Mladá fronta 2008). Amorální, zvrhlíkovým sexyslengem i v češtině dobře prolezlý tlustý román s rafinovaně kontrastní pointou, aby čtenářovo "ahá!" přišlo až na poslední stránce.
Jáchym Topol: Chladnou zemí (Torst). Pro Topola typický fantazijní způsob interpretace (tentokrát ještě stále nedopsaného) tématu masového vraždění z vůle dvou obludných systémů 20. století. I autorova pověstná ironie tu pláče.
Jan Děkanovský, kulturolog a publicista
1. Cormac McCarthy: Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě (Argo). Obě McCarthyho letošní novinky na českém trhu (ještě Dítě boží) jsou skvělé; hlas dávám uhrančivému, historicky podloženému antiwesternu.
2. Vladimír Macura: Šťastný věk (a jiné studie o socialistické kultuře) (Academia 2008). Neobyčejně záslužný editorský počin, který uvádí Macurovy výborné "sémiotické eseje" konečně v důstojné podobě.
3. Vladimír Sorokin: Den opričníka (Pistorius & Olšanská). Působivá antiutopie, ze které běhá mráz po zádech, a spolu s Macurovou knížkou také příhodný příspěvek k listopadovému výročí.
Miloš Doležal, básník a redaktor Čro3-Vltava
Jan Zahradníček: Mezi nás prostřena noc (CDK 2008). Dopisy z kriminálu adresované manželce. Síla věrnosti. Temná noc kriminálu. Jedinečný konvolut v dějinách českého písemnictví.
Miloslav Růžička: Vyhnanci – Akce "kulak" (vydal autor 2008). Objemná kniha, sto dvacet příběhů bolševické šikany, trapičství, teroru a násilného vystěhování soukromě hospodařících zemědělců, převážně na Vysočině; žalující svědectví o nenapravitelném mrzačení krajiny a ničení rodinných pospolitostí.
Josef Kostohryz: Básně a Povídky a jiné prózy (Vydala Věra Matoušová – Kalina). Konečně! Vycházejí dva svazky básníka přehlíženého, přesného i přísného. Sevřené dílo, melancholie, jihočešství, zámlky vzpomínek.
A nemohu neuvést Karel Vrána: Svoboda k pravdě (Vyšehrad 2008) a Vladimír Neuwirth: Vcházení do Evropy (Triáda 2008). Eseje, reflexe a deníky dvou spřízněných duší, Čechů, Evropanů, exulantů, kteří se po roce 1989 vrátili domů. Noblesní lekce všem Antievropanům-křupanům.
Lubomír Doležel, bohemista a literární teoretik, Toronto
Za nejhodnotnější knihu roku (z těch, které jsem byl schopen číst) považuji sborník Přemyslovci. Budování českého státu, vydaný Nakladatelstvím Lidové noviny pod redakcí Petra Sommera, Dušana Třeštíka a Josefa Žemličky. Tento sborník se blíží ideálu současné (tj. post-postmoderní) historiografie tím, jak spojuje pečlivou, kritickou analýzu pramenů s výkladem, který se obrací na širší čtenářskou obec.
Jiří Drahoš, předseda Akademie věd ČR
Viktor Sýkora, Věra Hroudová: Tajemství rostlin – Secrets of Plants (Academia). Kniha pro oko – unikátní soubor mikrofotografií rostlin jako úžasná mozaika artefaktů živé přírody.
Milan Mareš: Příběhy matematiky (Pistorius & Olšanská 2008). Skvěle a srozumitelně napsaná historie matematiky, doplněná portréty velkých matematiků.
Konrad Paul Liessmann: Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění (Academia). Útlá kniha nabitá myšlenkami – povinná četba pro všechny, kteří přemýšlejí o úloze vzdělání a vědy v současné společnosti.
Miroslav Drozd, překladatel, ředitel Nadace Český hudební fond
l. Petr Pithart: Devětaosmdesátý (Academia). Po Osmašedesátém a Devětaosmdesátém bych rád Petru Pithatovi popřál čas na Nula devátý.
2. Josef Šafařík: Hrady skutečné a povětrné (Dauphin 2008). Nakladatelství Dauphin by si zasloužilo čestnou (stotisícovou) cenu za vydání díla tak mimořádně myslícího člověka, jenž už bohužel není mezi námi.
3. Michal Novotný: Zpátky (Pavel Mervart, Edice současné české poezie). Tato drobná knížka dokáže až akusticky věrně rozeznít vzpomínky na léta, která jsou naštěstí již za námi.
Vlasta Dufková, překladatelka
Bohumila Grögerová: Rukopis (Pavel Mervart 2008). Slova, která tu už vždycky budou.
Bernardim Ribeiro: Kniha stesku. Překlad Marie Havlíková (Argo). Znovunalézání času na portugalský (nejenom) renesanční způsob.
Jan A. Dus, klasický filolog
1. Caesarius z Heisterbachu: Vyprávění o zázracích (Vyšehrad)
2. Pavel Kosatík: Sám proti zlu. Život Přemysla Pittra (1895–1976) (Paseka).
3. Vladimír Urbánek: Eschatologie, vědění a politika (Historický ústav FF JU 2008). Za poněkud nesrozumitelným názvem se skrývá pečlivá studie zpřístupňující myšlenky několika osobností českého pobělohorského exilu.
Edgar Dutka, spisovatel a pedagog FAMU
Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (1. a 2. díl) (Revolver Revue 2008). Toulal jsem se s pastevci sobů kolem řeky Leny v neobyčejně sugestivně napsaném románu.
Alfred Kubin: Země snivců (Dokořán 2008). Sto let od napsání tohoto jediného, nicméně naprosto jedinečného románu, kterým prý předešel Kafku, ale zároveň jeho ponurá vize předpověděla i konec bolševického Interhelpa o dvacet let později kdesi ve Střední Asii.
Jiří Barta, Edgar Dutka: Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? (Albatros). Není to mravné chlubit se zde vlastním dílem, ale kdy se scenáristovi stane, že mu v rámci natáčení filmu vyjde bohatě ilustrovaný literární přepis?
Jiří Dynka, básník
Zázrak! Rozkvetly skály — dík Benjaminu Vallottonovi (či Amedeu Molnárovi...)
A ani nedutám! Nad knihou W. G. Sebalda! Austerlitz!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Máte doma půl metru knih Thomase Bernharda a myslíte si, že jeho Moje ceny už nemusíte? Ale ano! Je to srandovní a strašné zas!
(Kalich, Paseka, Prostor)
Alena Dvořáková, anglistka (Dublin)
Třetí díl idiosynkratických memoárů J. M. Coetzeeho Summertime. Scenes from Provincial Life (Harvill Secker, London), dokazuje, že zprávy o soumraku Coetzeeho tvorby jsou poněkud předčasné. Love and Summer (Viking, Penguin Books) Williama Trevora jako dokonalou připomínku, v jaké míře a proč stále ještě žijeme v "předlouhém" devatenáctém století. A do třetice Ďáblové, ženy a národ Roberta B. Pynsenta (Karolinum 2008) pro vtip, ostrost vidění, hloubku a šíři vybraných úvah o české literatuře a román The White Tiger Aravinda Adigy (Atlantic Books, London 2008) pro humor prostý sentimentality (český překlad jsem bohužel ještě nečetla).
Jiří Ellinger, diplomat a historik
Jiří Suk: Labyrintem revoluce (Prostor, 2. vydání). Sice "jenom" druhé vydání, ale pořád je to nejlepší studie o osmdesátém devátém, kterou máme. "Poločas rozpadu", který v ní Suk popisuje, stále volá po pokračování!
Jiří Hoppe: Opozice 68: Sociální demokracie, KAN a K 231 (Prostor). Šedesátý osmý z jiného úhlu pohledu – nového, potřebného, užitečného. Meze "socialismu s lidskou tváří" z něj vystupují ještě zřetelněji.
George Friedman: The Next 100 Years: A Forecast for the 21st Century (Doubleday). Friedman, zakladatel agentury Stratfor (Strategic Forecasts), nabízí vynikající a provokativní analýzu současných i budoucích trendů světové geopolitiky. I kdyby Japonsko a Turecko nakonec na Den díkůvzdání 24. listopadu 2050 nerozpoutaly světovou válku proti USA, jak Friedman (s lehkou ironií vůči těmto sci-fi pasážím) předpovídá, nesníží to hodnotu jeho pronikavých úvah a pozorování.
Miloslav Fiala, premonstrát, bývalý prezident České katolické charity
Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla (Nakladatelství 65. pole). Kniha moudrá, která překračuje rámec ekonomie zaměřené na dosažení zisku a ukazuje na její mravní stránku. Osvobozující pohled, který stojí za zamyšlení.
Karel Vrána a Václav Havel: Poslání a pokušení slova (Trinitas). Oba autoři zdůrazňují váhu každého lidského slova, které je vyřčeno nebo napsáno.
Benedikt XVI.: Caritas in Veritate – Láska v pravdě (Karmelitánské nakladatelství). Zamyšlení nad klady a omyly lidského rozvoje v současnosti.
Petr Fischer, vedoucí kulturní redakce ČT
Atlas transformace (tranzit.cz)
Cormac McCarthy: Krvavý poledník (Argo)
Petra Soukupová: Zmizet (Host)
Viola Fischerová, básnířka
1. Radka Denemarková: Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (Host 2008). Lze číst jako pozoruhodné faktografické svědectví dvojího zápasu o identitu: zprvu hlavní postavy románu, v průběhu psaní pak čím dál naléhavěji i jeho autorky.
2. Pavel Šrut: Lichožrouti (Paseka 2008). Definitivní vyřešení záhady, proč člověku opakovaně chybí jedna ponožka do páru. I s věrnými portréty viníků, jak je zachytila Galina Miklínová. Poučné pro malé i velké.
3. Eva Oubramová: Co zbývá? (Literární salon). Výbor 95 básní z krabice pozůstalé po téměř neznámé mostecké básnířce. A přitom milostná poezie, fascinující nejen autorčinou schopností milovat, ale i uměním o tom psát. Tedy – žádná "lyrika, lyrika, tklivá dynamika" (Gałczynski).
Alice Flemrová, překladatelka
1. Josef Škvorecký: Zbabělci. Editor Michael Špirit (2 sv., Books and Cards). Skvělý návrat k dávné četbě, umocněný kontextem letošního "vzpomínkového" listopadu. Vynikající román, navzdory popularitě nedoceněný, stejně jako jeho autor.
2. Chico Buarque: Budapešť. Překlad a doslov Šárka Grauová (Torst). Nick Cave není jediný muzikant, co umí psát. Zábavný, chytrý a skvěle přeložený román o tom, jak se lidská identita plete do studia jazyků, a cizí jazyky do lidské identity.
3. Giorgio Vasta: Il tempo materiale (minimum fax, Roma 2008). Pro tuhle anketu ztracený bod, ale pro mě nejsilnější čtenářský zážitek roku. Palermo 1978: drsný a poetický příběh o tom, co se může stát, když si chytré děti hrají na Rudé brigády.
Martin Foret, komiksový publicista
1. Michal Ajvaz: Cesta na jih (Druhé město). Pro Ajvazovu tvorbu mám slabost, ale přijde mi, že tento román se mu povedl nadmíru – má všechno, pro co mají čtenáři Ajvazovo psaní rádi, ale navíc i silný potenciál oslovit čtenáře nové.
2. Scott McCloud: Jak rozumět komiksu (BB art). Pro mne de facto "profesní" nutnost, ale i kniha, kterou považuji za zásadní a doporučeníhodnou – pro každého, kdo chce rozumět… Je skvělé, že vyšla česky, navíc ve výborném překladu.
3. Miloš Macourek – Kája Saudek: Muriel a oranžová smrt (Albatros Plus). Něco jako splněný sen a Událost roku v jednom – po čtyřiceti letech poprvé vyšlo legendární pokračování kultovního komiksu: Kája Saudek v úžasné formě a příběh, v jehož vydání už se ani nedoufalo!
Jaroslav Formánek, kulturní redaktor Respektu
Josef Jedlička: České typy a jiné eseje (Albatros Plus). Krátké, ale brilantní popisy české povahy, národního charakteru.
Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (Revolver Revue 2008). Výjimečný příběh o vnitřní i vnější cestě za poznáním.
Radka Bzonková, Lukáš Babka: Jen jeden osud. Antologie sovětské lágrové prózy (Academia). Unikátní soubor povídek různých autorů někdejších vězňů komunistického gulagu.
Tomáš Glanc, rusista
Petra Soukupová: Zmizet (Host). Strhující, bezohledně přímočaré a podivuhodně suverénní vyprávění povrchních, samozřejmých banalit z všednodenního života fiktivních lidí poskytuje radost z četby textu, který jako by nemohl zůstat nenapsaný.
Vladimír Sorokin: Den opričníka (Pistorius & Olšanská). Jeden z nejvýznamnějších románů, které byly v posledních letech rusky napsány, v brilantní umělecké vizi předkládá odpověď na otázku, která se týká každého: v jakém duchu a za jakého režimu se bude žít v Rusku za dvacet let.
Josef Koudelka: Invaze 68 /rusky/ (Torst).
Milan Glaser, vedoucí České sekce Rádia Vatikán
1. Mystika těla od Fabrice Hadjadj je epochální dílo. Objevné, pozoruhodně pronikavé a literárně vytříbené. Autorem je Francouz s arabským příjmením, židovské národnosti a katolické víry. (Mistica della carne. La profondita dei sessi, Medusa, Milano 2009; originál: Fabrice Hadjadj, La profondeur des sexes. Pour une mystique de la chair, Ed. de Seuil).
2. Uzavírám vás do svého srdce. Životopis Josefa kardinála Berana od Stanislavy Vodičkové je první nepatetická zpráva o pohnutém českém osudu minulého století. (CDK, Ústav pro studium totalitních režimů).
3. Chvála svědomí od Josepha Ratzingera. Dosud nepublikované přednášky bývalého kardinála je radost číst. (L’Elogio della coscienza, Cantagalli, Siena 2009).
Barbora Grečnerová, překladatelka
Bohumila Grögerová: Rukopis (Pavel Mervart 2008). Kniha, ze které člověka ještě dlouho po přečtení mrazí v zádech. Asi to je opravdovostí každého slova, silou lásky k životu i lásky k psaní.
Jón Kalman Stefánsson: Letní světlo, a pak přijde noc (Dybbuk). O smyslu i nesmyslu bytí v jedné islandské vesnici, nebo vlastně spíš kdekoli, a hlavně skvěle vyprávěné.
Bohumila Grögerová, spisovatelka a překladatelka
Viola Fischerová: Domek na vinici (Agite/Fra). Pro mě vrcholná poezie, čistá a krásná.
Josef Vojvodík: Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda (Argo 2008). Nádherná studie k různým epochám výtvarného umění.
João Guimarães Rosa: Burití. Překlad Vlasta Dufková (Torst 2008). Celou knihu i s hlubokou, široce založenou studií Vlasty Dufkové, považuji za jedinečný překlad.
Jiří Grygar, astrofyzik
1. Bohumila Grögerová: Rukopis (Pavel Mervart 2008). Strhující intimní poezie propojená zcela přirozeně se zasvěceným úžasem nad výsledky moderní fyziky a astronomie.
2. Stephen Webb: Kde tedy všichni jsou? (Paseka 2008). Kritický souhrn padesáti možných odpovědí k objasnění tzv. Fermiho paradoxu, proč dosud mimozemšťané nepřistáli na Zemi.
3. Erik Tabery: Hledá se prezident (Respekt Edice 2008). Faktografický pohled do zákulisí české politiky, který čtenáře přesvědčí o tom, že naše politika klesla ještě hlouběji, než dosud tušil.
Dana Hábová, překladatelka
W. G. Sebald: Austerlitz (Paseka)
Thomas Bernhard: Moje ceny (Prostor)
Alice Munroová: Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel (Paseka)
Emil Hakl, spisovatel a publicista
1. Václav Cílek: Orfeus. Kniha podzemních řek (Dokořán). Tuto knihou volím jako zástupnou, neboť všechny Cílkovy publikace (Krajiny vnitřní a vnější, Makom. Kniha míst...) jsou mimořádně zajímavé a tak či onak na sebe navazují. S vzácně komplexním nadhledem a nikoli bez humoru se zabývají krajinou – jejími stopami v nás a našimi v ní.
2. Cormac McCarthy: Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě.Překlad Martin Svoboda(Argo). Vlastně bych raději dal hlas nějakému méně "profláknutému" dílu, ale McCarthy nechává v rámci tohoto textu rozeznít natolik mohutný, jiskřivě uhrančivý a k tomu ještě nadčasový epos, že jej nelze pominout.
Tomáš Halík, duchovní a vysokoškolský pedagog
Grace Davieová: Výjimečný případ Evropa (CDK). Pronikavá analýza náboženských proměn v dnešním světě z pera významné anglické socioložky.
Boris Wiseman, Judy Groves: Lévi-Strauss a strukturální antropologie (Portál). Vtipný úvod do myšlení nesnadného autora.
Ian Hazlett (ed.): Rané křesťanství (CDK). Vynikající soubor historických studií mezinárodního týmu specialistů na antické a patristické kořeny evropského křesťanství.
Karel Haloun, grafik a výtvarník
František Štorm: Eseje o typografii (Edice Revolver Revue, sv. 35, 2008). Přemýšlí-li někdo poctivě a bez předsudků o své profesi, uvažuje obvykle stejně i o mnohém jiném. Eseje předního českého typografa Františka Štorma jsou pro takové konstatování tím nejlepším dokladem. Patří ke knihám, které by měly být v podobných anketách jmenovány každý rok, bez ohledu na dobu vzniku.
Nick Cave: Smrt Zajdy Munroa (Argo, edice AAA, sv. 100). Další kamínek do makabrózní multidisciplinární mozaiky australského mistra šerosvitu. Groteska vymalovaná v černě, prosvětlená pouťově řvavými fluorescentními detaily. Stejná podmanivá síla jako v jeho nejlepších albech nebo ve scénáři k syrovému filmu The Proposition. Povinná četba pro všechny, kteří mají sklon neustále "přitakávat životu".
Sešity.Výběr z 33 ½ čísel časopisu. Uspořádali Pert Kabeš, Jaroslav Kořán a Dušan Karpatský (Gallery). Svobodomyslnost a otevřenost generačních Sešitů přinášela mnohým naději, zatímco jiné právem strašila. Jedna z prvních obětí normalizace (1969). Původní obálka Milana Grygara (1/66) je žhavě současná ještě dnes. Ani čtení není vyhrazeno pamětníkům. Z mého pohledu nakladatelský počin roku.
Růžena Hamanová, literární historička
Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst 2008). Neotřele zpracované téma, promyšlená kompozice, krásná čeština.
Karel Srp a kol.: Karel Teige a typografie. Asymetrická harmonie (Arbor vitae a Akropolis).
Kompletní rozbor a zhodnocení významné části díla Karla Teiga a vlastně avantgardních tendencí v typografii vůbec. Bohatá biografická a obrazová dokumentace, soubor článků o typo.
Ivan M. Havel, matematik a kybernetik, šéfredaktor časopisu Vesmír
Richard Powers: Stopy paměti (Odeon 2008)
Ian McEwan: Cizinci ve městě (Mladá fronta 2008)
Paul J. Steinhardt, Neil Turok: Bez počátku a konce (Paseka)
Shaun Gallagher, Dan Zahavi: The Phenomenological Mind (Routledge 2008)
Michal Ajvaz: Cesta na jih (Druhé město 2008)
Zbyněk Hejda, básník
Ivan Matoušek: Oslava (revolver Revue)
Ladislav Hejdánek, filosof
1. Karl Jaspers: Duchovní situace doby (Academia 2008). Knížka památná, ač nesnadná, dodnes aktuální, místy dokonce třaskavá, překladem žel zatemněná až k umrtvení – škoda!
2. Petr Pithart: Devětaosmdesátý (Academia). Upřímné paměti aktéra, který nemluví jen o sobě (a pokud ano, tak nikoli nekriticky).
3. Kritický sborník 1981–1989 (Triáda). Dokumentuje smysluplnost úsilí o "neoficiální" kulturu v nesvobodné době; a naše "liberální” společnost nechala sborník chřadnout až i zaniknout.
Markéta Hejkalová, spisovatelka, překladatelka a nakladatelka (Hejkal), pořadatelka Podzimního knižního trhu v Havlíčkově Brodě
1. Jiří Stránský: Oblouk (Hejkal). Román popisuje fašistickou i komunistickou totalitu, pojmenovává viníky, ale přitom nevolá po jejich krvi, a kromě toho z něj vyzařuje naděje a optimismus.
2. Jiří Kratochvil: Slib (Druhé město). Strhující příběh z autorova magického města Brna, v jehož podzemních chodbách se splétají nitky osudových náhod.
3. Martin Reiner: Lucka, Maceška a já (Druhé město). Nečekaně dojímavý příběh o mnoha podobách lásky.
Dagmar Hochová, fotografka
1. Peter Demetz: Dějiště Čechy (Paseka)
2. Ludvík Vaculík: Tisíce slov (Atlantis)
3. Daniel Kaiser: Disident Václav Havel 1936–1989 (Paseka)
Jiří Honzík, rusista
Jindřich Pokorný: Parsifal. Osudy jedné demokratické odbojové skupiny v letech 1938–1945 s poválečným dovětkem (edice Paměť nakladatelství Academia). Náš přední germanista zde na základě pracně shromážděných dokumentů, pamětnických svědectví i vlastní spoluúčastnické zkušenosti konkrétním vylíčením osudů jednoho elitního rezistentního společenství přesvědčivě dokládá, jak povážlivě zjednodušují, kdo tvrdí, že za nacistické okupace se u nás jen mlčelo a čekalo.
Karel Šiktanc: Vážná známost (Karolinum 2008). Poezie nanejvýš originální, ale prostá vyumělkovaných schválností. Nečte se lehce, naopak. Nicméně, ponoříte-li se do ní, obohatí vás myslitelskou hloubkou a svrchovanou tvárnou kázní svých sdělení.
Jan Slavík: Leninova vláda 1917–1924 (NLN). Ta kniha sice poprvé vyšla před více než sedmnácti lety, ale stále nám má co povědět. Je záviděníhodným příkladem nesmlouvavě kritického, zároveň však moudře empatického přístupu k sebeproblematičtějším osobnostem a dějinným zádrhelům.
Jan Horáček, kameraman a fotograf
Sándor Márai: Deníky I, II (1943–1989) (Academia 2008). Dějiny Evropy očima pronikavého pozorovatele a vynikajícího spisovatele Sándora Máraiho, u nás je srovnatelné dílo snad jen Teorie Spolehlivosti Ivana Diviše.
László Darvasi: Legenda o kejklířích se slzami (Dauphin 2008). Z tiráže knihy: Po těle Uher podmaněném osmanskou říší šlapou Maďaři, Turci a Němci a mnoho dalších národů. Skvostné město Budín v těch letech přitahuje celou Evropu, neodolatelně se vším všudy. Cti se nakonec dostane také těm, kteří nikdy nedorazí včas…
Josef Koudelka: Invaze 68 /rusky/ (Torst). Obrazová esej o srpnových událostech roku 1969. Dodnes se na tento akt agrese v Rusku dívá zkreslenou optikou. Kniha vyšla v sedmi jazykových mutacích. Pro ruštinu se nenašel ruský nakladatel. Proto se nakladatelství Torst rozhodlo vydat tuto jazykovou mutaci samo.
Michal Horáček, textař
Karel Durman: Popely ještě žhavé… II. Konec dobrodružství (Karolinum). Dějiny 20. století napsané v duchu johnsonovské tradice; autor mísí přístup korektního vědce (uvádí množství výmluvných, šíře málo známých podrobností) s inteligentním a vtipným vyprávěním.
Jan Horský: Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním (Argo). Pozoruhodná erudice autora, jehož přednášky patří na FHS i FF UK k nejsledovanějším, je základem vynikajícího společenskovědního díla v oblasti historiografie. Potěší hluboká víra v možnost a smysl poznávání dějin.
Ondřej Horák, literární redaktor Hospodářských novin
Jon Fosse: Melancholie II (Dauphin)
W. G. Sebald: Austerlitz (Paseka)
Roberto Bolaño: Divocí detektivové (Argo)
Věna Hrdličková, orientalistka
Jaromír Vochala: Konfucius v zrcadle Sebraných výroků (Academia). Dílo, jež obsahuje překlad a interpretaci Konfuciových Sebraných výroků z hlediska jazykového i filozofického a jež nepochybně osloví nejen odborníky, ale i širší čtenářskou obec, považuji za průkopnický počin a významný mezník v oblasti sinologického bádání.
Petr Hruška, básník
Pavel Petr: Aréna Pegas (Host). Výbor z díla. Básník. Poezie.
Radovan Charvát, překladatel
1. Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (Revolver Revue 2008) Pro autentičnost, hledání smyslu i sebe sama, pro drásavou otevřenost bez kalkulu a přetvářky, napůl bláznovství, napůl opravdovost, všechno dohromady neopakovatelný, silný příběh, autoterapie.
2. Josef Kroutvor: Klobouk, kniha a hůl. Studie "kráčející postavy" v krajině (Pulchra) Milá, pěkná knížečka o mém snu: jít pěšky někam hodně daleko, třeba do Toskánska. Ale nebyla by to v dnešním světě plném aut a silnic jen ztráta iluzí? A tak jsem se zatím začetl do Reynkova Petrkova, Doležalovy Vysočiny, Kubinovy Šumavy a mnoha dalších poutí a říkám si, že třeba nebyla.
3. Ti kteří zvolili svobodu (Damm und Lindlar, Berlín 2008; bilingvní) Kniha o těch, kteří (nuceně) odešli z totality za svobodou: Blatný, Brodskij, Kosiński, Lustig, Miłosz, Zinovjev, Sarah Kirschová, Rosenlöcher a mnoho dalších; s úžasnými on-site fotografiemi tragicky zesnulého Wilfrieda Bauera z doby, kdy černobílá fotografie dokázala říct všechno.
Anežka Charvátová, překladatelka a redaktorka (Garamond)
Cormac McCarthy: Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě. Překlad Martin Svoboda, doslov Marcel Arbeit (Argo). První dva díly "hraničářské trilogie" jsem nadšeně zhltla, Krvavý poledník je ještě lepší. Neméně zajímavý je doslov, kterým jsem knihu začala.
Atík Rahímí: Tisíc domů snu a hrůzy. Překlad Anna a Erik Lukavští (Agite/Fra). Afghánský spisovatel píšící francouzsky mě upoutal už svým prvním románem Země a popel. Jeho druhá česky vydaná kniha ryze básnicky zachycuje diktaturu v Kábulu ve střípcích horečky a blouznění. Tisíc domů je perský obraz pro bludiště, což přiléhavě vypovídá o stylu i atmosféře této tenké, leč pronikavé knížky.
Roberto Bolaño: Divocí detektivové. Překlad Anežka Charvátová (Argo). Vlastní překlady by se uvádět neměly a dělám to nerada, ale kniha, nad níž jsem strávila celý rok, je natolik mnohovrstevná, pestrá, žánrově, obsahově i stylisticky bohatá, že těžko bych mohla za knihu roku považovat nějakou jinou.
Vít Janeček, dokumentarista a filmový esejista
Václav Bělohradský: Společnost nevolnosti (druhé vydání SLON). Přestože tato kniha se v anketách objevila, když vyšla poprvé, druhé vydání je natolik významně doplněné a rozšířené, že jej s odstupem považuji za největší čtenářský zážitek roku. Dnešní doba netrpí nedostatkem podnětů, oč víc trpí nedostatkem lidí vztahujících se k celku (společnosti, bytí, ale i bezprostředního okolí ap.) ve smyslu starosti o celkové perspektivy. Bělohradského myšlení je katalyzátorem takového pohybu a příčným řezem různých příkladů i zkušeností ukazuje, kudy k němu přistoupit i proč to má smysl.
Za velmi objevnou považuji také knihu filosofa Václava Němce Apoštol svobody a dotěrná monstra (Herrmann & synové), ve které analyzuje vliv myšlení Václava Klause mj. ve vazbě na klíčová historická i aktuální témata.
Zdeněk Janík, spisovatel
1. Jiří Pilka: Rozcuchaná kniha. Grafická úprava a ilustrace Martina Špinková (Karmelitánské nakladatelství). Komentovaný záznam některých vlastních pravidelných rozhlasových zamyšlení, obohacený o zpětný pohled a přiléhavé aforismy.
2. Václav Daněk: Svěcení podstatných slov. Grafická úprava Vít Ludvík (Gallery). Osmdesát sonetů: barevných, grafických i "elementárních", zakončený věncem dvanácti sonetů o lásce z nejrůznějších pohledů. S osobitým úvodem. Vyšlo u příležitosti autorových osmdesátin.
Bernard Schlink: Předčítač. Překlad Tomáš Kafka (Prostor). Vhled do intimního života německé dozorkyně v koncentračním táboře. Vinu nelze smazat, je ji však třeba začlenit do celého života se všemi okolnostmi, aniž bychom zlo přestali brát jako zlo.
Viktor Janiš, překladatel
Orhan Pamuk: Sníh (Argo). Tragikomický pohled na to, jak islamisté vidí Západ – přes tlusté sklo, samozřejmě.
Hilary Mantelová: Wolf Hall (Fourth Estate). Plastický románový portrét nejen Thomase Cromwella, ale i celé tudorovské doby.
David Lodge: Nejtišší trest (Mladá fronta). Stárnutí, hluchnutí a nebezpečná známost s jednou doktorandkou, to vše v bravurním překladu Richarda Podaného.
Vít Janota, básník
Angelo Maria Ripellino: Magická Praha (Argo). Opus magnum italského bohemisty v reedici. Povinné čtení pro každého "znalce" města na Vltavě.
Josef Šafařík: Hrady skutečné a povětrné (Dauphin 2008). Umění v dnešním technickém světě? Držte si ozubená kolečka, jedeme z kopce!
Josef Kostohryz: Básně (Kalina). Protože na opravdové básníky se nesmí zapomínat.
Michal Jareš, literární historik, redaktor Tvaru
Roberto Bolaño: Divocí detektivové. Překlad Anežka Charvátová (Argo). Dva básníci hledají tajemnou básnířku Cesáreju Tinajerovou, jež nikdy nepublikovala a která se ztratila v poušti. Bolañův román je neskutečně zašmodrchané a rozvětvené vyprávění s ohromným množstvím postav, takže jste chvíli na pochybách, co to vlastně máte před sebou – je to "totální" román, deník i báseň, je to obskurní cesta za hledáním pravdy i pokus o bildungsroman.
Ján Rozner: Sedem dní po pohrebu (Albert Marenčin – Vydavateľstvo PT). Jelikož je česká beletrie letos dosti unavena, sahám k slovenským sousedům: román Jána Roznera, psaný v emigraci v 80. letech, reflektuje smrt autorovy manželky, překladatelky Zory Jesenské, v roce 1972. Tedy spíše to, co se dělo sedm dní po její smrti, s výjimečnou ukázkou tehdejší normalizace a biafry ducha. Mimořádné dílo ve všech ohledech!
Dante Alighieri: Božská komedie. Překlad Vladimír Mikeš (Academia). Nový kompletní překlad jedné z nejpodstatnějších knih evropské literatury. Víc sotva dodávat.
Josef Jařab, amerikanista
1. Leon F. Litwack: How Free Is Free? The Long Death of Jim Crow (Kdy jsme skutečně svobodní? Pomalé umírání rasismu v USA) (Harvard University Press). Americký historik z UCLA v Berkeley líčí působivě a znepokojivě rasovou situaci ve své zemi od Prohlášení rovnoprávnosti v roce 1863 až k současnosti, ale mnohé otázky mají platnost pro kontext daleko širší, naši společnost osvobozenou před dvěma desetiletími nevyjímaje.
2 Jiří Pehe: Tři tváře anděla (Prostor). Román reflektující dvacáté století ve střední Evropě prostřednictvím tří životních příběhů ze tří generací. Výsledné sdělení: Dějiny jsou shrnutím i životů každého z nás.
3. Jiří Suchý: A noc je nahá černoška (Dokořán). Je to, jak víme, velmi specificky naše poezie, kterou při čtení slyšíme jako písničky, navíc v typickém podání autora, případně jiných známých zpěváků a zpěvaček. A protože má Semafor už půl století, mnozí si při čtení těch veršů můžeme vyvolat i vzpomínky na své mládí a na potěšení, jež nám Suchého básničky/písničky po léta poskytovaly.
Juliana Jirousová, výtvarnice
My křesťané bychom se měli více zamyslet sami nad sebou a nad skutečností, že náš Pán a Bůh byl Žid. Proto jsem vybrala tyto dvě knihy:
1. Mireia Ryšková: Doba Ježíše Nazaretského (Karolinum 2008)
2. Jehuda Bauer: Úvahy o holokaustu (Academia)
A jako třetí volím knihu, která neprávem zapadla bez publicity:
3. Jana M. Bauerová: Severní kříž (Kalich 2008)
Milan Jungmann, literární kritik
1. Ludvík Vaculík: Tisíce slov (Atlantis). Soubor zveřejněných i dosud nepublikovaných promluv bouřliváka a stylistického mistra, jež zachycují dobu totalitní bezčasovosti.
2. Jozef Leikert: Taký bol Ladislav Mňačko (Luna, Bratislava 2008). Autor pracuje metodou "oral historie" a daří se mu otevřít pohled nejen na Mňačka, ale i na postavy tehdejší literatury, např. Vojtecha Mihálika, Milana Lajčiaka, Tatarku, Štítnického, Roznera, Kaliského aj. Zmapoval tím novodobé československé dějiny, není to pouhá monografie jednoho autora.
3. Stanislav Beran: Hliněné dny (Host). Jedenadvacet povídek navázalo bezprostředně na autorovu vynikající prvotinu a zaplnilo vypravěčské prostředí mollovou tóninou, pohled znejistěných postav je upřen do minulosti. Mimořádný talent patrně hledá cestu k epickému, románovému sdělení.
Lenka Jungmannová, literární teoretička
Egon Bondy: Ve všední den i v neděli... Výbor z básnického díla, 1950–1994 (DharmaGaia). Editorovi Martinu Machovcovi se podařilo sestavit reprezentativní "portrét" Bondyho jako básníka, kdyžnechal zastoupit všechny etapy a tendence jeho poezie.
Václav Černý: Barokní divadlo v Evropě (Pistorius & Olšanská).Dosud nevydaná studie nahlíží fenomén barokního divadla, respektive dramatu přehledově i komparativně, čímž se řadí k nejdůležitějším pracím s touto tematikou.
Elfriede Jelinek: Sportštyk, Totenauberg, Sbohem (Komplet her). Překlad Zuzana Augustová a Barbora Schnelle (Brkola). První český překlad významných spisovatelčiných her zaujme experimentálním jazykem, v nějž je vetknuta ostrá kritika současné evropské společnosti. Sžíravé počtení.
Vladimír Justl, editor
1. Bohumila Grögerová: Rukopis (Pavel Mervart 2008). Slova za slovy.
2. Vladimír Holan: Spisy 12, Překlady II (Francouzská poezie) (Paseka). První souborné vydání, 638 stran, závažný ediční počin Pavla Chalupy.
3. Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst 2008). Vzbuzuje naději a touhu po následování.
4. Viola Fischerová: Domek na vinici (Agite/Fra). Mimořádná sbírka.
Zdeněk Justoň, ekonom, etnolog a spisovatel
Josef Šafařík: Hrady skutečné a povětrné (Dauphin 2008). Stačí, když se člověk při čtení této báječné knížky nechá vědomě oblažovat skvostným myšlením autora. Jaká slast!
Claude Lévi-Strauss: Mythologica, 4 díly (Argo, Edice Capricorn 2008–2009). V roce autorova úmrtí chci vzdát hold překladatelům (Helena Beguivinová, Jindřich Vacek) a editorům celé tetralogie, neboť se skvěle ujali tohoto nelehkého díla.
Michal Novotný: Zpátky (Pavel Mervart, Edice současné české poezie). Tato půvabná knížka je zpověď i souznění, a také vzpomínání na dobu, která za nic nestála, a přitom byla báječná, neboť nám přese všechno ten strašný režim nestačil ukrást mládí.
Aleksander Kaczorowski, polský novinář a překladatel
Martin Malia: Lokomotivy dějin: revoluce a utváření moderního světa. Překlad Marek Pavka (CDK). Vynikající analýza fenoménu revoluce v evropských dějinách: od husitského hnutí až po převzetí moci bolševiky v Rusku.
Petr Pithart: Devětaosmdesátý (Academia). Střízlivý pohled na sametovou revoluci a její protagonisty.
Václav Kahuda, spisovatel
Tomáš Zmeškal: Životopis černobílého jehněte (Torst). Druhá Zmeškalova kniha ukazuje, že samozřejmost všedního života vůbec není samozřejmá. I tato próza nese vnější znaky nehotovosti, ale je hluboce celistvá uvnitř.
Antonín Líman: Kouzlo šerosvitu. Úvahy o japonské kultuře (Česko-japonská společnost a DharmaGaia 2008). Živě a dobře napsané. Autor má mimořádnou syntetizující schopnost – aniž by to bylo násilné.
Eva Kantůrková, spisovatelka
V našem spotřebou přemnoženém světě existují knížky mající svou hodnotu obsaženu samy v sobě. Nedostanou se na velký trh, nepíše se o nich, v knihovnách se ocitají jen jako povinný výtisk, nejsou včleňovány do kontextu literatury. Nic z toho ale neubírá na jejich kvalitě. Vybrala jsem dvě.
Karel Trinkewitz: Tristium Rabí (Galerie města Plzně). Je to kniha haiku, provázených autorovými ilustracemi. Těžko říct, čím je Trinkewitz objevnější: jestli rozsáhlou haikovou poezií, nebo textovými a geometrickými kolážemi.
Pavel Verner: Zázrak nasycení (Jiří Tomáš, Akropolis). Posmrtné vydání básní, které shromáždil a uspořádal František Cinger. Pavel Verner byl výrazný politický komentátor a snad i díky břitkému rozumu jiskří i jeho pietně uchovaná poezie sarkasmem a sebeironií.
Zeno Kaprál, básník
Lucka, Maceška a já od Martina Reinera (Druhé město). Protože autora znám osobně a dráždí mne tajnosnubnost jeho, na první pohled průhledného, textu.
Kominické lodě od Ivana Wernische (Druhé město). Protože blasfemie je mocnější než ortodoxní zbožnost a dobrá poezie si jí také víc považuje.
Muži, kteří nenávidí ženy od Stiega Larssona (Host). Protože mě Mirek Balaštík ujišťoval, že tu detektivku přečtu jedním dechem, a nemýlil se.
Anna Kareninová, překladatelka
Jaromír Vochala: Konfucius v zrcadle Sebraných výroků (Academia).Po Průškově (a Lesného) edici Hovory Konfuciovy z roku 1940 – komentované v pozdější reedici Augustinem Palátem – a po edici z CAD Pressu z angličtiny konečně nový objevný překlad (a výklad) z čínštiny. Čeština získala Konfucia projasněného, dokumentovaného a navíc s překladem dalších dvou významných textů: Učení středu (Střední míry) a Velikého učení. Významná kniha.
Anna Pravdová: Zastihla je noc. Čeští výtvarní umělci ve Francii 1938–1945 (Opus a Národní galerie v Praze). Neznámé osudy, neznámá díla, dosud nedostupné dokumenty: a zásadní příběh, který se odvíjí za vynikající badatelskou prací autorky.
Sešity: výběr z 33 ½ čísel časopisu. Uspořádal Petr Kabeš za spolupráce Jaroslava Kořána a Dušana Karpatského (Gallery). Po deseti letech od doby, kdy Petr Kabeš na výboru pracoval, znovu obdivuji jeho výběr i to, jak důležité hledačství Sešity ve své době představovaly. Odhlédnuto od mé blízkosti ke knize: je to skutečný rozhovor o moderním umění a literatuře.
Lenka Karfíková, filosofka a teoložka
Simone Weilová: Tíže a milost (Kalich). Několikařádkové meditace francouzské myslitelky (1909–1943) k tématům náboženství, filosofie a literatury, příznačné svou pronikavostí a hloubkou.
Frances Yatesová: Giordano Bruno a hermetická tradice (Vyšehrad). Průkopnická studie světově proslulé britské badatelky (1899–1981), uvádějící do esoterické stránky renesančního myšlení.
Jiří Janák: Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích (Oikúmené). Obsáhlý úvod z pera mladého domácího autora syntetizující množství cenného materiálu.
Dušan Karpatský, bohemista a kroatista
Vzhledem k tomu, že nestačím sledovat valnou část knižní produkce a jiní zase nesledují to, co dělám já, rád bych upozornil na dva ediční počiny, u kterých jsem tak trochu byl. Jsou to v prvé řadě Sešity: výběr z 33 ½ čísel časopisu – výběrové připomenutí časopisu, který v druhé polovině 60. let byl otevřenou tribunou průbojných snah v literatuře a umění (uspořádal Petr Kabeš, vydala Gallery), a na druhém místě šestisvazkový soubor Spisů Iva Andriće, jediného jihoslovanského nositele Nobelovy ceny za literaturu, který vydalo občanské sdružení Lastavica a sponzorovala firma SLOT Game Milutina Periće.
Václav Klaus, prezident republiky
Z beletrie pro mne v letošním roce jednoznačně vítězí kniha Vasilije Grossmana (napsaná již v závěru 50. let) Život a osud, vydaná v roce 2009 nakladatelstvím Knižní klub (už u nás byla vydána, bez velké pozornosti, v roce 1993). Myslel jsem si, že o děsivém životě ve Stalinově Rusku vím všechno, ale touto úžasnou knihou jsem se přesvědčil, že to není pravda.
Souboj o globální oteplování pokračuje. U nás vyšla v roce 2009 v nakladatelství Dokořán kniha bývalého ministra financí Velké Británie Nigela Lawsona Vraťme se k rozumu s podtitulem O globálním oteplování střízlivě a bez emocí. Název říká vše.
Zásadní úder zastáncům teorie o lidmi způsobeném globálním oteplování z oboru vážné vědy o naší planetě přinesl v roce 2009 nejvýznamnější australský geolog Ian Plimer v knize Globální oteplování: chybějící věda (Heaven and Earth. Global Warming: The Missing Science; Connor Court Publishing). Důsledně a pro každého čtenáře snad přesvědčivě je v ní rozlišována věda od environmentalistického aktivismu.
Ivan Klíma, spisovatel
1. Orhan Pamuk: Sníh (Argo). Kromě toho, že to je brilantně komponovaná próza, dává nahlédnout do zvláštního myšlení islamistů a lidských osudů v rozpolcené společnosti, která žije v trvalém strachu.
2. Jiří Dědeček: Snídaně se psem (Torst 2008). U nás bohužel autor bývá zařazen do přihrádky, z níž už jako by neměl úniku. Jiří Dědeček spadl do přihrádky písničkáře. Tvrdím, že patří mezi nejlepší naše současné spisovatele, skvělý prozaik i básník podmanivě čarující s českým jazykem.
3. Amos Oz: Příběh o lásce a tmě (Paseka). Oz patří určitě mezi nejlepší současné spisovatele, v autobiografické knize na první pohled jen vypráví příběhy své rodiny, ve skutečnosti vypráví příběh židovského osudu v minulém století, některé z epizod jsou opravdu mistrné miniatury.
Jana Klusáková, redaktorka ČRo 1 – Radiožurnál
Alena Zemančíková: Bez otce (Mladá fronta 2008). Brilantní povídky naší rozhlasové kolegyně.
Martin Vopěnka: Pátý rozměr (Kniha Zlín). Mimořádný titul letošní knižní žně, nespravedlivě opomíjený.
Josef Kostohryz: Básně; Povídky a jiné prózy. (Ve dvou svazcích vydalo nakladatelství Věry Matoušové – Kalina.) Malé jihočeské nakladatelství splácí dluh (bohužel skoro neznámému) básníkovi, mučedníku komunistické totality.
Evžen Kočenda, ekonom
Cormac McCarthy: Cesta (The Road; Argo 2008)
Alex Koenigsmark, spisovatel a scenárista
1. Korespondence I., II., III. Voskovce a Wericha (Akropolis, Nadace Jana a Medy Mládkových 2007–2008). Byl jsem vždycky obdivovatelem jejich zářivého talentu, elegance a bravurního intelektu. Jejich dopisy jsou obrazem toho, jak byl každý z nich šťasten i nešťasten ve svém osudu (někdy mě překvapuje, že Voskovec byl ve skutečnosti asi zklamanější) – a jsou také velkou literaturou.
2. Kniha Tři hry mladého dramatika Petra Kolečka (Britney Goes to Heaven, Bohové hokej nehrají a Soumrak bodů;Prostor 2008), kde obdivuju nádherný pocit svobody, spojený s tím, co u tolika jiných jeho vrstevníků, pravda především výtvarníků, trpce postrádám, totiž výtečnou znalostí řemesla. Až se mi zastesklo po divadlu.
Erazim Kohák, filosof
Letos jsem četl především zahraniční literaturu, avšak z té mě nejvíc zaujala kniha, která letos vyšla v českém překladu:
W. G. Sebald: Austerlitz. Překlad Radovan Charvát (Paseka 2009). Kniha mě při prvním střetnutí zaujala natolik, že jsem ji přečetl čtyřikrát, pak ještě jednou v nepříliš dobrém anglickém překladu. Na dovolené jsem sledoval vypravěče v Belgii až k pevnosti Breendonku, pak v Praze do Šporkovy 12. Nedovedl jsem se přesvědčit, že prožívám příběh časů minulých – a příběh smyšlený k tomu. Autor vypráví v námětu můj příběh a zároveň příběh nás všech – hledání totožnosti ztracené v proměnách bouřlivých dějin. Vypráví jej tak, jak bychom jej sami prožívali, až jej prožíváme s ním. Jeho vypravěčský záběr plně odpovídá záběru vědomí v průběhu prožitků. Kniha mě mohutně ovlivnila a stala se tehdy před pěti lety podnětem mé poslední knihy, Domov a dálava (Filosofia Praha, 2009).
Když Sebaldova kniha konečně vyšla i v českém překladu, přistupoval jsem k ní váhavě. Nechtěl jsem si nedobrým překladem zkazit hluboký prožitek. Nemusel jsem se obávat. Snad je to zčásti silou Sebaldova vyprávění, zčásti velikou a citlivou překladatelskou schopností Radovana Charváta. Pro čtenáře, který přistoupí k Sebaldovu stylu bez předsudků a nechá se unést proudem jeho vyprávění i příběhu, je český překlad plnohodnotným zástupcem knihy.
Pavel Kolmačka, básník
Jiří Tomášek: Málo slov (Triáda)
Martin Hybler: Kolem dokola (edice Revolver Revue 2008)
Carl Gustav Jung: Výbor z díla, svazek VIII, Hrdina a archetyp matky (Nakladatelství Tomáše Janečka)
Josef Kolmaš, sinolog a tibetolog
Jaromír Vochala: Konfucius v zrcadle sebraných výroků (Academia). Brilantní interpretace základního díla, které již 2500 let ovlivňuje život Číňanů.
Bernard Pitrun, SJ: Jadrné memento. Životopisný nástin českého provinciála jezuitů Leopolda Škarka SJ (1874 – 1968) (Centrum Aletti 2008). Svědectví o jedinečné osobnosti, která prošla epochou nadějného vzestupu i hlubokého ponížení.
Bardo thödol. Tibetská kniha mrtvých (vysvobození z bardu skrze naslouchání) (Argo 2008). – skvostné dvojjazyčné tibetsko-české vydání základního díla tibetské eschatologické literatury.
Stanislav Komárek, biolog, filosof a spisovatel
Chandak Sengoopta: Otto Weininger (Academia). Kniha velmi bystře a informovaně pojednává o bizarní době přelomu století ve Vídni a jednom z jejích čelných protagonistů.
Markéta Kořená, literární historička
Za krásnou literaturu volím Josefa Kostohryze: Básně a Povídky a jiné prózy (Kalina) a Vladimíra Binara: Hlava žáru (Triáda).
Za krásné úvahy o ní Vladimíra Svatoně: Román v souvislostech času (Malvern).
Pavel Kosatík, spisovatel a publicista
1. Anna Fárová: Dvě tváře. Editor Viktor Stoilov (Torst). Dobré dílo.
2. Anna Enquistová: Návrat domů (Mladá fronta 2008). Ženský pohled je jiný.
3. Chandak Sengoopta: Otto Weininger (Academia). Genialita v dobrém i zlém.
Antonín Kosík, filosof
Dílu Petra Rezka komentáře netřeba.
Koho by nezaujaly obrazy Vsuvky v překladu Oldřicha Krále ("… sám pro sebe si nepřestával recitovat nějakou báseň, přičemž po každém verši nakopl nejbližší kámen.") může se dovědět, co je to sen a jaká je jeho struktura.
Kvalita Dopisu zmizelému má natolik co říci, že odůvodňuje i porušení pravidel ankety LN. Text by měl být vzpomenut v anketě každý rok, alespoň do doby, než někdo napíše něco lepšího.
Petr Rezek: Architektonika a protoarchitektura (Ztichlá klika/Filosofia)
Dong Yue: Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou. Překlad Oldřich Král (Maxima)
Milena Honzíková: Dopis zmizelému (Torst 2003)
František Koukolík, neuropatolog
Tereza Boučková: Rok kohouta (Odeon 2008);
Hubert Pointinger: Solná princezna. Tajná milenka císaře Františka Josefa (Ikar).
Velká literatura tyhle knížky nejsou. Velké je jejich sdělení o ženství.
Petr Koura, historik
1. Pavel Kosatík: Sám proti zlu. Život Přemysla Pittra (1895–1976) (Paseka). Kniha o výjimečné osobnosti našich moderních dějin, napsaná navíc vynikajícím stylem.
2. Pavel Janoušek a kol.: Dějiny české literatury 1945–1989 (Academia). Monumentální čtyřsvazkové dílo, které dopodrobna popisuje nejen různé literární proudy ve zkoumaném období, ale přesahuje i do dalších uměleckých oblastí (film, divadlo).
3. Stanislava Vodičková: Uzavírám vás do svého srdce. Životopis Josefa kardinála Berana (CDK). Životní příběh další pozapomenuté historické osobnosti, doplněný mnoha zajímavými fotografiemi a CD přílohou.
Magdalena Kožená, zpěvačka
Orhan Pamuk: Sníh (Argo)
Oldřich Král, sinolog
1. Jiří Stránský: Oblouk (Hejkal). Neuhlazená promluva sdílené energie, která si na nic nehraje, což se v epoše totální performance ovšem neodpouští.
2. František Štorm: Eseje o typografii (Revolver Revue 2008). Ty fascinace a zaříkávání v místě a času písmen musí vzít každého, kdo bere psané slovo osobně.
Jiří Kratochvil, spisovatel
Simon Mawer: Skleněný pokoj (Kniha Zlín)
Vít Kremlička, básník
Jednoznačně Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (Revolver Revue 2008);
zkomiksovaná Proměna od Franze Kafky v podání Václava Gatarika (Garamond);
a ještě opulentní rozhovor – Karel Haloun a Lubomír Martínek: Otrava krve (Revolver Revue).
J. H. Krchovský, básník
Martin Reiner: Lucka, Maceška a já (Druhé město). Snad nejen proto, že mi knížku autor daroval a že byla letos myslím jediná, kterou jsem přečetl. Tak či tak jsem ji zhltnul za dva večery.
Olga Krijtová, překladatelka z nizozemštiny
Jón Kalman Stefánsson: Letní světlo, a pak přijde noc. Překlad Helena Kadečková (Dybbuk). Nevšedně moudrá, tvůrčím způsobem přeložená kniha o žití a umírání na Islandu, kde "vzpomínky nejsou jako šaty, které se častým použitím obnosí".
Péter Farkas: Osm minut. Překlad Anna Valentová. Doslov Jarmila Křenková (Dybbuk 2008). Vlastně útěšlivé vyprávění o demenci, jež má i svůj půvab, je-li starci a stařeně dopřáno sdílet osud pospolu doma.
Ian McEwan: Na Chesilské pláži. Překlad a doslov Ladislav Šenkyřík (Odeon 2007). Překvapivá drobná próza autora, kterého z četných překladů možná vnímáme v nemilosrdnějším světle.
Luboš Kropáček, orientalista
Jan Heller: Na čem mi záleží (Vyšehrad). Hluboké chápání Bible a připomínka jedinečného člověka, který už bohužel není mezi námi.
Orhan Pamuk: Sníh (Argo). Nemilosrdný příběh z východotureckého města; kde vlastně najít hranice nadsázky?
Anselm Grün: Umění stárnout (Karmelitánské nakladatelství). Přemýšlení, které se mě bezprostředně dotýká.
Josef Kroutvor, spisovatel a historik umění
1. Miloš Doležal: Bodla stínu do hrudního koše. Črty z Krabatiny (Thyrsus). Jadrná knížka o dědcích, bábách a strejcích z Vysočiny. Ne těch tlustých knížek, ale těch tenkých se bojte, říkával Hrabal...
2. Sü Č’-mo: Píseň spadaného listí. Překlad Magdalena Rytinová (Dybbuk). Nejsou jen Zpěvy staré Číny, existuje i moderní čínská poezie... Záslužný překlad!
3. Jiří Cukr: Novohradské hory. Průvodce zajímavými místy po obou stranách hranice (Veduta 2008). Průvodce, který potěší na cestách i doma.
Robert Krumphanzl, editor a nakladatel (Triáda)
Françoise Mayer: Češi a jejich komunismus (Argo)
Ivan Matoušek: Oslava (Edice Revolver Revue)
Josef Škvorecký: Zbabělci (svazek 1: Rukopis / svazek 2: Michael Špirit: Komentář; Books and Cards 2009)
Marie Rút Křížková, literární historička a redaktorka
Jan Palach ’69. Eds. Petr Blažek, Patrik Eichler, Jakub Jareš a kol. (FF UK Praha, Ústav pro studium totalitních režimů a vydavatelství Togga). Jedinečná publikace (637 stran) s bohatou dokumentací. Obsahuje mimo jiné dílo novináře Jiřího Lederera (zemřel roku 1983 v exilu): Jan Palach. Zpráva o životě, činu a smrti českého studenta.
Mireia Ryšková: Doba Ježíše Nazaretského (Karolinum 2008). K doporučení této výjimečné publikace (495 stran), první svého druhu, podle mne stačí slova autorčina věnování: …Přátelům a studentům, dřívějším i současným, z úcty a vděčnosti vůči těm, kteří už vědí, jak věci jsou, s láskou a radostí těm, kteří to společně se mnou stále hledají.
Jana Štroblová: Lament (Akropolis 2008). Tato básnická sbírka byla právem nominována na cenu Magnesia Litera. Říkám si s autorkou: Jak Šeherezáda:/ chce li žít/ odmlčet se nesmí (báseň Bystřina).
Ludvík Kundera, Kunštát
1. Josef Hrubý: Hovory (Protis 2008). Básně-dialogy jakoby psané pro rozhlas: běžný experiment.
2. Jacques-Pierre Amette: Brechtova milenka (Atlantis 2008). Jímavý fiktivní příběh z autenticky vykreslené někdejší NDR.
3. Eduard Goldstücker, Eduard Schreiber: Von der Stunde der Hoffnug zur Stunde des Nichts (Arco, Wuppertal). Rozhovory s diplomatem a spisovatelem, s nímž komunisté tvrdě účtovali.
