Ulice Onny zmizely a jsou zavaleny tunami cihel a polámaného betonu. Ani jediný dům neodolal strašlivému zemětřesení. "Vyprostili jsme z trosek 40 těl, z toho tři dnes v noci. To byl právě počet lidí, kteří tu byli pohřešováni. Zde by tedy již nikdo neměl být zasypán," uvedl šéf oddílu hasičů.
Několik metrů od vesnice ležící v ruinách se pod rozkvetlými stromy poklidně pasou koně, jakoby je ani nerušily desítky hasičských a armádních vozidel zaparkovaných v polích.
O něco dále skýtají velké bílé stany přístřeší lidem, kteří přišli o střechu nad hlavou. Obyvatelé postupně přistupují blíže ke své bývalé obci a pohlížejí na obraz zkázy.
"Celá moje rodina zůstala na živu, přátelé také, ale kolik je v naší obci mrtvých! Můj muž pomáhal záchranářům a vyprošťoval těla holýma rukama, je to strašné," pláče padesátnice Silvana.
"Tam byla škola a tam v tom domě zemřel pětiletý chlapec, zřítila se na něho střecha. Ani nevím, komu patřil tenhle dům, nepoznávám ho, je příliš poničený," dodává žena.
"Bylo tu mnoho varovných známek, trvalo to týdny, možná i měsíce, co byly otřesy, ale opravdu nevím, zda bylo možno tomuto dramatu zabránit," soudí a se sklopeným zrakem se vrací ke stanům.
Starý muž s rukou v sádře a s tváří pokrytou zaschlou krví přistupuje až k bezpečnostnímu kordonu, jenž brání v přístupu k troskám vesnice. Křičí na novináře: "Kde je Berlusconi? Je to všechno jeho vina, proč nedal odhlasovat zákon o sanaci starých domů," rozčiluje se a prudce gestikuluje.
"Vláda má peníze, ale nedává je tam, kam je třeba. Všechny domy tu jsou staré, samozřejmě, že nevydržely! Vynaložil jsem tisíce eur na rekonstrukci mého domku, ale bylo to k ničemu, všude je tu bordel," vykřikuje a odchází.
Vojáci se zahřívají kolem ohně a snaží se zaplašit stopy ledové noci, kdy teploměr klesal jen na několik stupňů nad nulou. Záchranáři diskutují o dalších operacích, které je čekají: desítku kilometrů od vesnice leží téměř sedmdesátitisícové město Aquila, kde se po zasypaných pod troskami domů stále ještě pátrá.
