Spory, které právě vyvrcholují v komunistické straně na Brněnsku, jsou již staršího data a trvají od roku 1924, kdy počaly v čs. republice první boje mezi pražskými komunisty.
Po známých tahanicích mezi Kreibichem, Šmeralem na jedné a Houserem a Neuralem na straně druhé vzdalo se tehdejší brněnské vedení komunistické strany veškeré činnosti politické a přední jeho funkcionáři ustoupili do pozadí.
Tuto nečinnost vlivných brněnských komunistů pražské vedení těžce neslo a proto soustavně vyvolávalo s jednotlivci spory, aby pak mohlo s nimi v dané chvíli zúčtovat. Brněnská opozice poté totiž soustředila svoji činnost v družstevních podnicích, jako je Vzájemnost-Včela, Okrajová skupina bezvěrců a Spolek dělnický dům v Brně.
Vedení oposice má asi tucet jmen, která se stala trnem v oku komunistické strany na Brněnsku. V dnešním boji nejde již o programové úchylky oposice, vedení strany jde spíše o politickou moc nad velkými, dobře fundovanými družstevními podniky, které komunistická oposice stále ovládá a o které vedení strany marně bojuje. Kolem těchto tří podniků točí se téměř již celý rok boj, na který se oba tábory dlouho připravovaly. Boj nyní dospěl tak daleko, že vedoucí činitelé ze Vzájemnosti-Včely jsou vylučováni ze strany, rovněž členové Spolku dělnický dům a bezvěrecké skupiny.
Věc však nejde tak jednoduše, neboť komunistické buňky ve většině případů postavily se za vyloučené a tím se dostávají do sporu s vedením strany celé organisace. Vedení strany zase vylučuje neposlušné funkcionáře buněk nebo celé organizace rozpouští. Tím nastává na Brněsku rozklad komunistických organizací a boj o vedení družstev se stále více přiostřuje.
