Starověcí Římané byli pěkně dekadentní parta, to my, televizní diváci, víme moc dobře. Viděli jsme to v klasickém britském seriálu Já, Klaudius nebo nedávno v sérii z produkce HBO Řím. Tvůrci Spartaka (uvádí stejná stanice) se pokusili laťku erotičnosti a krvavosti zvednout.
Dekadence většinou bývá projevem nějakého – třeba ujetého – intelektu. Ten ve Spartakovi nahrazuje neotřesitelně důsledná natvrdlost. Seriál se spíš než ve fantazii zjemnělého velkoměstského snoba odehrává ve světě představ bubeníka heavymetalové kapely (některé obrazy ze seriálu by mohly posloužit jako obal desky skupin Mordus Brutalus či Pyjus Maximus).
Nepostrádá to jisté kouzlo, pokud by někdo z toho díla odstranil pasáže, jež nenabízejí víc než naprostou nudu (tedy asi polovinu), mohl by vzniknout cenný příspěvek do pokladnice provinilých pokušení. Kdo ví, třeba se série po dvou dílech, jež stanice kritikům ukázala, ještě zvedne.
Spartakus (Andy Whitfield) pochází z Thrácie. Je to drsný, leč krásný kraj, v němž žijí drsní, leč krásní lidé. Vesnické amazonky oděné do minišatů spíchnutých z hodně opotřebovaných záclon v něm ve sněhové vánici otrhávají ze stromů ledovými krystalky pokryté plody, aby se pak doma u domovského ohniště po celou noc poddávaly svým válečnickým choťům nažhaveným tak, že si někdy zapomenou sundat brnění. Hrdina je zrazen proradným legátem Glaberem (Craig Parker). Dostane se do otroctví a do gladiátorské školy vedené vychytralým a vilným Batiatem (John Hannah), jehož ještě vychytralejší a vilnější manželka Lucretia (Lucy Lawlessová – ano, Xena!) nepochybně má nějaký lstivý plán (v nejhorším ho brzy mít bude). Úlohu v něm jistě bude hrát ještě nezkušená Ilythia (Viva Bianca), která co do vilnosti a vychytralosti vykazuje značný potenciál.
Gladiátoři tráví dny tím, že si na cvičišti vytloukají mozky z hlav, nastavují světlu dne a pohledům ostatních své muskulatury a všelijaké údy (chvíle, kdy bojové bratrství bude stvrzeno tím nejtělesnějším způsobem, se nezadržitelně blíží). Spartakus je ale myšlenkami u své ženy Sury (Erin Cummingsová), kterou Glaber prodal chlípným Syřanům.
Kromě toho v prvních dvou pokračováních navštívíme i nějaká ta válčiště a římské budoáry, v nichž probíhají orgie protokolární i spontánní. Pokud vývoj příběhu vyžaduje, aby spolu promluvily neozbrojené a oblečené postavy, snaží se autoři zachránit situaci rozmístěním nahatého či krvácejícího komparzu na strategické pozice. Odvádí to alespoň pozornost od dialogů, jež zřejmě psali Homer Simpson a mistr Yoda.
Od tvůrců populárního filmového hitu 300: Bitva u Thermopyl autoři pochytili jeden trik, jejž používají s obsedantní úporností – prudké zrychlování a zpomalování obrazu a jeho osvěžování malebnými cákanci digitální krve (podobně uměle působí i ten sex) . Vše doprovází hudba bombasticky tvrďácká a chmurná. Aby taky ne, vždyť tu jde o život. Morituri te salutant!
