Evropské státy si nevědí rady, jak se vymanit z dluhové krize. Naději hledají ve federalizaci Evropy. K financování dluhů fiskálně nedisciplinovaných zemí chtějí využít společné eurobondy, které by jejich jménem vydávala Evropská centrální banka (ECB).
Emitování dluhopisů je přitom všude ve světě výhradně v kompetenci ministerstev financí, která jsou zodpovědná za fiskální politiku, Brusel však takové základní rozdělení funkcí nerespektuje. Ani nemůže, žádné unijní ministerstvo financí nemá.
Dělá však všechno pro to, aby i při jeho zatímní neexistenci získal pravomoci, které mu náleží. Důkazem není jen snaha předat ECB fiskální pravomoci, ale také podílet se na sestavování rozpočtů jednotlivých členských států. Pod zástěrkou zpřísněného rozpočtového dohledu chce Brusel přimět národní vlády, aby mu zasílaly ke schválení návrhy vlastních rozpočtů, nota bene založené na základě odhadů vývoje ekonomiky nezávislými subjekty.
Nutno dodat, že nezávislá rozpočtová politika a s ní těsně spjaté nastavení daní patří mezi zcela zásadní atributy nezávislosti států. Brusel vsadil na plíživou federalizaci. O té ale občané v členských zemích, Česko nevyjímaje, nehlasovali.
