* LN Možná se to z Prahy jen tak zdá, ale o Evropské unii jako by už půl roku nebylo slyšet, jako by ani neexistoval evropský prezident, nebyla evropská ministryně zahraničí. Proč byla taková snaha přijmout Lisabonskou smlouvu, když není ani poznat, že ji máme?
Ani pan Van Rompuy, ani paní Ashtonová nejsou typem lidí, kteří by se rádi předváděli, ale dělají velmi dobrou práci. O takových lidech je většinou slyšet až po mnoha měsících těžké práce a já jsem přesvědčen, že u nich je to právě tento případ. My v Evropské unii potřebujeme velice tvrdě pracovat, organizovat se, bez toho nevytvoříme silnou Evropskou unii. Neměli bychom také zapomenout na to, že Lisabonská smlouva vstoupila v platnost před pouhými několika měsíci a mění vztahy mezi unijními institucemi. Evropský parlament se stal bezpochyby velice silnou institucí. Ak tomu se ještě vytváří "unijní zahraniční služba", která, i když půjde všechno dobře, vznikne nejdříve na podzim. Až se to stane, tak o paní Ashtonové uslyšíme, a to velice silně. Současně s tím Evropská rada pracuje na programu unie do roku 2020. Tu práci řídí Van Rompuy. Jak budou první výsledky jejich práce, tak o Van Rompuyovi také velice uslyšíme.
* LN Tomu rozumím, ale stejně...
Víte, není lehké dostat informace o dění v Bruselu k lidem v zemích EU. Zaprvé proto, že tamní politický život je daleko klidnější než politika v národních státech. Nejsou tam takové politické války, které se odehrávají v každé z evropských zemí. Lidé jsou těmito politickými válkami a skandály, které se v EU nedějí, nebo velice zřídka, velice zaujati. Navíc v každé zemi EU máme silnou vládu, silný parlament a ty mají blíže k občanům. Takže se není čemu divit, že informace z EU se k nám dostávají se zpožděním, nebo nejsou tak atraktivní. Ale to je třeba změnit. Hlavně proto, že EU má na naše životy obrovský vliv. Šedesát procent zákonů, které máme v každé unijní zemi, pochází z EU. Ta nejvážnější rozhodnutí budoucnosti, i pokud jde o zahraniční politiku, budou záviset od rozhodnutí unie. Od nově se vytvářející evropské diplomatické služby. Takže je nejvyšší čas, abychom tomu, v každé zemi unie, věnovali pozornost.
* LN Jak se díváte na astronomickou pomoc pro Řecko? Proč mají obyvatelé chudého Slovenska pomáhat platit bohatým Řekům dluhy, které nenadělal nikdo jiný než oni sami?
To není jednoduché. Evropská solidarita má smysl a je základem všeho, co se v unii děje. Ale solidarita musí být spojena s odpovědností. Pokud využiji solidarity a dostanu pomoc, pak musím odpovědně dodržovat zásady vydávání těchto společných evropských peněz. Jestliže to bude i v případě Řecka dodrženo, pak princip solidarity neutrpí, ale získá. Přiznávám však, že odpovídat na otázky, které padají v mnoha zemích unie, proč máme dávat peníze na Řecko, není lehké. Nejsou to ale žádné nevratné půjčky. Dluh, kterým to Řecko zatíží, bude tato země postupně splácet. V tomto duchu se na to musí dívat i Slovensko a mělo by se k této pomoci připojit. Věřím, že Slovensku nebude chybět odvaha, aby to udělalo.
* LN Myslíte, že má pravdu Angela Merkelová, když říká, že nejde o Řecko, ale o budoucnost celé Evropské unie?
Ano, je to tak, jak říkáte. Znovu se vrátím k těm dvěma pojmům, solidaritě a odpovědnosti. Je třeba nově definovat, jak má vypadat ta odpovědnost, v čem má spočívat a kdo má kontrolovat, zda se chováme odpovědně. To nejsou lehké otázky.
* LN Nyní se přenesme do Polska. Budou podle vás ti Poláci, kteří dají v prezidentských volbách svůj hlas Jaroslawu Kaczynskému, hlasovat nejen pro dvojče zahynulého Lecha Kaczynského, ale i pro "dvojče politické"?
Myslím, že část Poláků tak hlasovat bude. Musíte si uvědomit, že Právo a Spravedlnost má stabilní podporu 25–30 procent Poláků a toto množství voličů bude hlasovat i za prezidentského kandidáta této strany.
* LN A je Jaroslaw jiný politik než Lech, nebo to byla i politicky "dvojčata"?
Oba bratři se od sebe odlišovali, to je jasné, ale vždy dokázali najít společný pohled a tak se i nakonec vyjadřovali. Bylo by divné, kdyby měli na všechno stejný názor a zcela určitě se lišili častěji, než bylo navenek vidět. Ale to je také určité umění, že dokážeme najít společnou řeč a mluvit jedním jazykem. O to se snaží každá politická strana. Každá skutečně živá strana má ve svých řadách osoby, které se často v mnoha věcech neshodují, musí spolu diskutovat, musí hledat společné stanovisko. Pokud se to bratrům Kaczynským dařilo, je třeba před nimi smeknout.
* LN O tom, co se děje ve vztazích mezi Ruskem a Polskem po katastrofě polského prezidentského letounu u Smolenska, se mluví jako o přelomu ve vztazích mezi Moskvou a Varšavou. Díváte se na to také tak?
Já bych tady nemluvil o přelomu ve vztazích. To může být počátek nějakého dlouhého procesu, protože to není žádná lehká věc. Je třeba si uvědomit, že Poláci a Rusové si vždy dobře rozuměli a měli se rádi.
* LN Opravdu?
Ano, já jsem přesvědčen, že Poláci mají rádi Rusy, které potkají někde na ulici ve Varšavě. A s Rusy, které potkali při návštěvě Moskvy nebo Petrohradu, se Poláci dohadovali velice lehce. Problém byl s těmi, kdo v Rusku vládli. Dříve to byli vládci sovětští a ještě předtím to byl carismus. A ti byli pro Poláky problémem a to problémem zásadním. Ale tito vládci byli problémem i pro obyčejné Rusy. Protože já jsem přesvědčen o tom, že i Rusové chtějí žít ve svobodné zemi. V tom novém pohledu Rusů na Polsko, v té otevřenosti, oteplení – Rusové nečekaně lidsky vřele zareagovali na tu katastrofu – v tom všem vidím změnu situace především uvnitř Ruska samého. Daleko lehčeji se nám bude domlouvat s Ruskem, které se bude vyvíjet ve směru k demokracii. Protože demokracií, podobnou demokraciím zemí Evropské unie, tou dnešní Rusko není. Proto vidím budoucí polsko-ruské usmíření, k němuž dojde, jako cestu k postupné demokratizaci Ruska.
* LN A potřebujeme vůbec nějaké usmíření s Ruskem?
Když mluvíme o usmíření s Moskvou, to není jen otázka polskoruská. Také další postkomunistické země, dnes členské státy Evropské unie ze středovýchodní Evropy, se na tomto procesu účastní. Protože je to i jejich problém, to není otázka, která by se týkala jen jediné země, jednoho národa. Z tohoto úhlu pohledu je usmíření na Východě důležité pro celou Evropskou unii. Před padesáti, šedesáti lety bylo pro Evropu důležité, aby se usmířili Němci a Francouzi. Před dvaceti lety bylo klíčovým problémem usmíření mezi Poláky a Němci. A teď má podobný význam usmíření mezi národy středovýchodní Evropy a Ruskem.
* LN A jakou roli v tom hrají země jako Ukrajina nebo Moldávie?
Ano, toto usmíření se nesmí odehrávat "přes hlavy" zemí, které jsou v tomto regionu a nejsou členy Evropské unie. Bělorusko, Ukrajina, Moldávie, Gruzie jsou dnes svobodné a na jejich nezávislost a svobodu také nesmíme zapomenout.
* LN Mnoho Poláků by vás v budoucnu rádo vidělo po návratu z Bruselu jako prezidenta své země. Uvažoval jste o tom, že byste například za pět let ve volbách kandidoval?
Mám teď v Evropském parlamentu tolik práce, že mi nezbývá čas myslet na nic jiného. A plánovat v politice něco na pět let dopředu nemá smysl.
