Spisovatel Ivan Klíma převzal Cenu Karla Čapka, tomu i poděkoval

Cena se uděluje autorům, kteří, jak se praví ve stanovách, "výrazně a srozumitelně přispěli k tomu, aby se ve společnosti prosadily demokratické a humanistické hodnoty nebo aby byly ubráněny". Prvními laureáty se v roce 1994 stali Günter Grass a Philip Roth, pak byli vždy po dvou odměňováni čeští autoři: Arnošt Lustig, Jiří Kratochvil, Josef Topol či Ludvík Vaculík.

Prestižní ocenění také získali Ladislav Smoček, Jiří Stránský a předloni bývalý český prezident Václav Havel. Cena patří k těm slušněji dotovaným, díky sponzorství firmy ICZ a ČEZ si laureát odnese sto padesát tisíc a také desetikilogramovou stolní sochu od Vladimíra Preclíka.



Ceremoniál se konává tradičně v prostorách pražského magistrátu, jen se stěhuje ze sálu do sálu. Tentokrát byly svědkem předávání postavy z Brožíkových velkopláten, Jan Hus před koncilem a Volba Jiříka z Poděbrad, což obojí oblažovalo srdce přítomných.

Byl mezi nimi i bývalý prezident Václav Havel, který sice nepromluvil, ale laureáta i hosty potěšil. Zaujal pan radní přes zdravotnictví Milan Pešák, který se dostavil se řetězem a důstojnou zdravicí. Večer moderoval zkušeně a s dobrou výslovností především hlásky "ř" Jiří Dědeček, předseda českého PEN klubu.

Za porotu promluvil Vladimír Karfík, který poděkoval předchozím porotám, že té současné umožnily tak jednoduchou práci s výběrem, protože na Ivanu Klímovi se shodli okamžitě.



Laudatio přednesl Klímův celoživotní souputník i umělecký antipod Ludvík Vaculík. Začal s nadsázkou, kterou si mohl dovolit jen on. Řekl, že ceny, jak víme, se udělují s přihlédnutím na to, kdo cenu ještě nedostal či by mohl brzy umřít a už by se to nestihlo.  Pak ovšem ocenil Ivana Klímu jako spisovatele odborného typu, který se jím stal stejně, jako se člověk stává pilotem nebo lékařem. Řekl, že navíc se tady neuděluje cena jen za "celoživotní dílo", ale také za dílo zcela nové a aktuální, čímž mínil loni vyšlý první díl Klímových pamětí Moje šílené století. A vzal si na pomoc Karla Čapka, který, jak řekl, se s Ivanem Klímou seznámil v roce 1962, kdy vyšla Klímova kniha o Čapkovi, a chodil s ním pak už pořád.

Laureát, kterému bude příští rok osmdesát, ve svém projevu poděkoval rodině a rovněž Karlovi Čapkovi, jenž, jak řekl, mu otevřel oči a probudil ho ze zaslepenosti ideologií, což je ostatně i téma jeho pamětí, ba i dalších próz.

Klíma pak přečetl dopis, který v osmdesátých letech adresoval jistému komunistickému aparátníkovi; v něm se nepřímo vyznal ke své druhé velké literární lásce, k Franzi Kafkovi.