Také v dvojrozhovoru, který někdejší člen Armádního uměleckého souboru společně s celoživotním vojákem poskytl LN, na „své“ lidi nedají dopustit. „V misích odvádíme dobrou práci,“ pochvaluje si Stropnický. A Bečvář mu přitakává: „Nasazení armády je enormní. A to už ani nemluvím o tom, že i voják si potřebuje odpočinout.“
LN: Jak můžeme vidět na příkladu britského referenda a dalších podobných snah, je v Evropě jistým trendem atomizace, rozpad velkých celků. Čím to, že zatímco hlasy po vystoupení z Unie v různých státech sílí, z NATO dosud nikdo vystupovat nechce?
Martin Stropnický: Obě entity nemůžeme tak úplně srovnávat. Severoatlantická aliance je nástrojem kolektivní obrany, kdežto EU zahrnuje obrovské spektrum ekonomických, politických, právních nebo kulturních problémů. Zároveň si myslím, že současná bezpečnostní situace by měla vést spíše k větší soudržnosti v rámci aliance než k rozdrobení na jednotlivé státy. Rozdíl je ale i v členech, kdy v NATO hrají hlavní a nezastupitelnou roli Spojené státy, které se svým příspěvkem podílejí na dvou třetinách rozpočtu aliance. Takže situace obou uskupení je rozdílná.
LN: USA před hlasováním o brexitu varovaly, že pokud Británie opustí EU, bude to znamenat nebezpečí pro evropskou obranu. Souhlasíte stím?
MS: Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU je přes všechny dlouhodobé snahy pořád v zárodku. Máme sice výcvikové mise v zahraničí pod patronátem Unie, existují bojová uskupení osmadvacítky připravená zasáhnout takřka kdekoli ve světě, je ale pravda, že nějaký zevrubnější systém kolektivní obrany zajišťuje pouze NATO. Na unijní úrovni se to za léta nepodařilo. A jako velké minus se to ukázalo zvláště loni při složitých debatách o zajištění bezpečnosti hranic schengenského prostoru vzhledem kmigrační krizi.
Josef Bečvář: Myslím, že je zatím velmi brzy po oznámení výsledku referenda. Nerad bych celou situaci hodnotil ukvapeně. Velká Británie je jaderná mocnost se silnou armádou, letectvem, námořnictvem. Neumím si představit, že by zcela opustila evropskou bezpečnost. A zvláště ne v této době. Je jasné, že se bude hledat model, na jehož základě bude Unie s Británií nadále spolupracovat. A stejně tak Česká republika bude určitě chtít nějaké strategické partnerství s Londýnem. Neumím si představit, že pro nás Británie přestane existovat. Vždyť dnes se naše armáda účastní celé řady cvičení v Anglii a spolupracujeme i na úrovni expertů a instruktorů.
LN: Klíčovým momentem bude nadcházející summit NATO ve Varšavě. Co bude jeho hlavním tématem?
MS: Určitě se do něj promítne současná situace Velké Británie. Odhadoval bych, že se to projeví důrazem na jednolitost. Když v Unii dochází k odstředivým tendencím, aliance by měla naopak projevit soudržnost a hovořit společným hlasem. Na druhou stranu neočekávám, že by Britové jakkoli polevili ve svém aliančním nasazení. Už jen kvůli tomu, že jsou naprosto klíčovou spojnicí mezi Evropou a USA. Varšava bude velkou inventurou toho, co jsme dohodli před dvěma lety na summitu ve Walesu. Například síly rychlé reakce se daří zavádět velmi zdárně. Bude se hovořit o financování a navyšování rozpočtů na obranu. Určitě přijde na řadu situace na Ukrajině ajak dále přistupovat k Rusku. V neposlední řadě se určitě budeme zabývat Gruzií, která mohutně klepe na dveře aliance, ale kvůli politickým souvislostem je v nesmírně obtížné situaci.
