Sun Jao-ťing dovršil osm let, když ho vlastní otec vykastroval jedním jediným řezem břitvy. Psal se rok 1911 a Čínou otřásaly nepokoje. O několik měsíců později se rebelům povedlo sesadit císaře, zničit tak tisíce let posvátné tradice a vyhlásit republiku.
"Náš hoch trpěl pro nic," zoufal si otec, když se dozvěděl, že byl císař svržen. "Eunuši už nebudou potřeba!"
Nevěděl, že se i tak stane jeho syn slavný. Císařský dvůr se udržel ještě tak dlouho, že měl Sun šanci se k němu dostat - a stát se de facto posledním eunuchem ve službách čínské císařské rodiny.
Když se v roce 1949 ujali v Číně moci komunisté, Sun a zbylí eunuši skončili jako "všemi opovrhované symboly feudální minulosti". Během kulturní revoluce v 60. letech ho pak dokonce málem zabili (nemluvě o tom, že se jeho sourozenci tak báli toho, že by kvůli němu mohli být stíhaní, že vyhodili jeho "bao", neboli "poklad": odříznuté genitálie, které si eunuši uchovávali, aby s nimi mohli být jednoho dne pohřbeni).
Až teprve na sklonku živova se Sun dočkal skutečně důstojného zacházení. Na základě jeho vyprávění dokonce vznikla autobiografická kniha, která nedávno vyšla i v anglickém překladu.
Smyslem vykleštění bylo zbavit eunucha osobnosti - zbavit ho ambicí nebo ega, aby jeho přítomnost v posvátném paláci nenarušovala soukromí císařské rodiny.
"Eunuši byli záhadní a svým způsobem i zajímavější než samotní panovníci," řekl agentuře AP Ťia Jing-čchua, který na kleštěnce Suna narazil, když připravoval knihu o posledním čínském císaři. Nakonec od Suna nasbíral tolik materiálu, že se rozhodl knihu věnovat i jeho životnímu příběhu. V životopisu, nazvaném "Poslední čínský eunuch: Život Sun Jao-ťing", prý najdete všechno, co byste od něj podvědomě čekali - počínaje líčením rituálu, jehož vinou se člověk změní ve vykleštěnce až po věci, o kterých byste prý raději ani nevěděli, napsal deník The New York Times.
Sun se svým způsobem vymykal: stal se totiž kleštěncem dobrovolně, inspiroval se příkladem staršího eunucha, z kterého se stal boháč. Když pak ale císaře sesadili, zjistil, že se k ničemu nehodí - přinejmenším k práci na poli (byl prý příliš slabý).
Do císařského paláce se dostal ve svých čtrnácti letech, stále ještě s copem, který tehdy nosili všichni chlapci. Nejprve pracoval pro jednoho z císařových příbuzných, nakonec pro samotnou císařovnu. A byl svědkem lecčehos - holdování opiu (tomu ostatně v té době holdovaly miliony Číňanů), těhotenství císařovy milenky, později první manželky a císařovou bisexualitou. "Císaře prý jednu dobu přestala zajímat jeho manželka," líčil Ťia Jing-čchua. "Zamiloval se do jiného eunucha, který měl podobu krásné dívky. Prý byli jednu dobu jedno tělo a duše."
Za komunistů se z eunuchů stali vyděděnci. Přitom je do té doby Čína respektovala a měla proč - právě eunuch to byl, kdo v roce 105 vynalezl papír. Další vykleštěnec, Čeng Che, byl pak jedním z největších čínských objevitelů. I když je pravda, že obecně byli vykreslováni jako "chamtiví a závistiví intrikáni".
