Po celé Praze visí plakáty, lákající na parádní koncert Beatová síň slávy. Jedno soukromé rádio tu, společně se svými posluchači, nabízí vlastní hodnoticí pohled na hierarchizaci našeho rocku.
Kdože je tedy letos, v roce 2012, mezi onimi šťastlivci, které čeká rockový olymp? Tedy, přesněji řečeno, český rockový olymp, takový náš malý olympíček... Jak to tedy vypadá? Proti zařazení Vládi Padrůňka coby osobnosti in memoriam těžko co namítat, snad jen to, že chudák Padrůněk to doklepal už před dvaceti lety, a třeba jeho loňský předchůdce, Ivan Wünsch, musel na své začlenění čekat také pěknou řádku let. Musí být snad nebožtíci pěkně zetlelí, než mohou přejít do síně slávy? A není to prostě tím, že vzhledem k velikosti naší země se prostě, s prominutím, mrtvých rockerů zkrátka nedostává? Protože, kde je rok co rok brát, že...
Velikáni českého olympíčku
O tom jsem ale psát nechtěl, spíše mě dost pobavila nominace v kategorii kapel. Letos, nastojte, mohou stanout vedle našich nejlepších kapel i Plastic People of the Universe. Počkat, nejlepších? Ale ano, tak „Radio Beat oceňuje největší legendy české rockové hudby, které zásadním způsobem ovlivnily rockovou scénu,“ píše se na wikipedii.
A tak to musí být pravda, zvláště, když „nominace připravují hudební publicisté, o konečném zařazení do Beatové síně slávy rozhodují posluchači rádia svým hlasováním.“ Tečka. No comment.
Je to vskutku dojemné, že si oni nejmenovaní publicisté vzpomněli i na kapelu, která funguje již od konce 60. let, a jejíž význam stále ještě nebyl zcela doceněn. Kapelu, jež je i po těch pětačtyřiceti letech stále tvůrčí, a nejspíš se od ní ještě dočkáme řady zajímavých překvapení, a to i přesto, že polovina jejích členů je již fyzicky v důchodovém věku. Nebuďme ale škarohlídy – podstatné a dojemné současně přece je, že se onoho ocenění konečně dočkali (když první, od Mladého světa, dostali již v samých počátcích).
Dojemné i proto, že konečně, po takových velikánech, kteří údajně ovlivnili podobu našeho rocku, jako jsou třeba Pražský výběr, kapela, jež se stala legendou, aniž by si to něčím, kromě jednoho zákazu, zasloužila, nemluvě o Katapultu a jeho úděsném kolovrátkovém rocku, mohou i oni být tou legendou. Posvěcenou legendou. Ale budiž, aspoň tedy takto, a teď..., takže, sláva Plastikům a našim ctěným hudebním publicistům taktéž!
