19. ledna 2010 10:59 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Těla a muži německého
Apollóna - Herberta Tobiase

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Večírek je u konce. Tuto fotografii Tobias pořídil v roce 1961, za deset let zmizí ze scény. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Večírek je u konce. Tuto fotografii Tobias pořídil v roce 1961, za deset let zmizí ze scény. | foto: Galerie Rudolfinum
V pražské Galerii Rudolfinum otevřeli minulý týden další fotografickou výstavu, která ukazuje, jak vypadal a co cítil člověk moderního věku.

Příběh německého fotografa Herberta Tobiase je až kýčovitě vzorový, a kdyby nebyl pravdivý, musel by si ho nějaký kurátor nebo kunsthistorik vymyslet. Což by mu ani nedalo moc práci.

Je v něm pěkně seřazeno všechno, co do legendy o západním moderním umělci patří: válka, sex, Německo, protivenství, úspěch, Paříž, wild life, móda, intimita, celebrity, krása, neřest, AIDS, smrt... Když jsem o tomto výborném, ale ne příliš známém fotografovi před nedávnem četl poprvé, říkal jsem si: to přece znám, to

 je jak z románu od Jeana Geneta nebo filmu od Fassbindera: dětství v hitlerovském Německu, podkolenky Hitlerjugend a pubertální ohryzky poskakující nad "pionýrskými" šátky, pak léta učednická na východní frontě, což byla nejdrtivější zkušenost, jakou si generace z civilizované části Evropy mohla představit, a tam zřejmě první sexuální a zároveň umělecká iniciace. A potom už to jelo se všemi těmi závratěmi, kterými poválečná západní Evropa procházela...

Generace trosek
Ano, Herbert Tobias začal, tehdy asi polotajně, fotografovat na

Herbert Tobias (1924 - 1982)

Pořadatel: Galerie Rudolfinum, Berlinische Galerie
Kurátor: Ulrich Domröse
14. 1. - 28. 3. 2010

východní frontě, ve zmrzlém a věčně zasněženém nebo zabláceném Rusku. Pár těch snímků může připomínat záběry, které pořídil náš Zdeněk Tmej v ubikacích "totalajnasacu" ve slezské Vratislavi: skupiny vojáků napůl svlečených nebo v tílcích, nudících se nebo zdobících vánoční stromeček, který má v ruské pustině vyvolávat něco domáckého a "heimatlich" příjemného. Ale hned vedle je zátiší s mrtvými bílými beránky v bahně nebo ruská svraštělá babka, která jako by vyšla ze středověku. A hořící děrevňa a všechna ta hrůza kolem.

Možná že člověk, který prošel něčím takovým, už musel mít jinak nastavenou citlivost. Německo po válce bylo ostatně plné takových mladých zasažených mužů, kteří si sáhli na smrt a jaksi s ní už nepřestali počítat. Tobias patří k silné "válečné" generaci, která znovu musela utvořit Německo jako zemi, která má své svědomí a odpovědnost, tedy generaci Josepha Beuyse nebo Heinricha Bölla a o něco mladšího Güntera Grasse. Herbert Tobias by si roli "svědomí" čehosi takového, jako je národ - což ostatně bylo slovo, které se ve slušnějších kruzích ani nevyslovovalo -, těžko přijal. On se dle všeho prostě chtěl především svobodně projevovat a žít. Po válce jezdil s kočovnou hereckou společností, seznámil se s americkým armádním zaměstnancem a zamiloval se do něj, začínal fotografovat pro módní žurnály. Na autoportrétech vidíme germánského atleta s krásnou nordickou tváří, že to skoro mohlo působit jako provokace.

V padesátých letech se stal vyhledávaným módním fotografem - vynalezl, že je neobyčejně sexy postavit dokonalé modelky v krásných róbách před ruinu třeba Reichstagu nebo k Checkpoint Charlie



Takový krasavec nemohl nebýt předmětem tělesné touhy, to je jasné. V západním Německu (NDR byla v tomto smyslu liberálnější) však platil (a následujících třicet let se to nezměnilo) pověstný paragraf 175 trestající homosexualitu až několikaměsíčním vězením. Tobias se svým americkým přítelem musel odjet (uprchnout) v roce 1949 do Paříže, což ovšem bylo nejlepší, co mohl udělat, protože jeho německé oko se tam osvěžovalo románskou estetikou a dekadencí. Paříž, to je na začátku 50. let město Borise Viana, jazzu a takových příjemně životu nebezpečných věcí. Tady začal fotografova naplno: život na ulicích, kavárny, své přátele a asi i milence, které snímá, když spí nebo hledí přes neumyté okno. Fotí je oblečené i nahé, jejich údy jsou jistě předmětem jeho touhy, to mu nemůžeme zazlívat. Jsou to přitom akty jaksi cudnější a intimnější než ty až hrůzu budící černí nadsamci Roberta Mapplethorpa, není v nich nic sado-maso, ale spíš smutek německého Apollóna, který má za sebou "Valpuržinu noc"...

Herbert Tobias

V roce 1952 se opět vrátil do západního Berlína, porval se totiž v jednom pařížském baru. Ale to už věděl, jak na to. Stal se vyhledávaným módním fotografem - vynalezl, že je neobyčejně sexy postavit dokonalé modelky v krásných róbách před ruinu třeba Reichstagu nebo k Checkpoint Charlie. Že tak vyvstane realita německého hospodářského zázraku v paradoxním a nesmírně dráždivém světle. Ulice znovubudovaného Německa v něm má svého reportéra: melancholie a houževnatost děleného lidu - a naproti tomu nová vrstva, která už chce ty "šrekliche" věci hodit za hlavu a bavit se a užívat si nové prosperity. Tobias fotografuje modelky, mezi nimi jednu, která se v New Yorku proslaví pod jménem Nico, ale zatím je to trochu až příliš německá Christa Pöffgenová, která ještě před nedávnem prodávala v obchoďáku KaDeWe.

A vedle toho Tobias portrétuje muže svého života, naturalisticky, eroticky, ale vždy je za tím "Un chant d’amour", Píseň lásky, jak nazval jeden cyklus věnovaný spisovateli Jeanu Genetovi, kterého poznal v Paříži.

Tobiasova profesionální dráha vrcholila v šedesátých letech, stihl ještě třeba portrétovat Andrease Baadera, dříve než se proslavil jako terorista z RAF. V 70. letech ale zmizel ze scény, aspoň té umělecké nebo profesionální, a ztratil se v homosexuální komuně v Hamburku, kde možná vyhlížel svého námořníka, svého Querella z Brestu, jak o něm psal jeho přítel Genet. A možná jím sám byl. V roce 1982 zemřel na AIDS, na nemoc tehdy ještě považovanou za stigma vyvrhelů. Objeven byl znovu až po dvaceti letech. V Praze se tedy můžeme na tu legendu jak ze škatulky podívat.

  • 0Diskuse
Jiří Peňás

Autor

Jiří Peňásjiri.penas@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Pracovník skladu

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Najdete na Lidovky.cz