Sociální balada, tak by se dala charakterizovat próza s názvem Král Havany. Anebo také: erotický román. Ovšem pod touto nálepkou si čtenář patrně představí čtivo, v němž je sexuální stránka nadměrně zdůrazňováno.
"Erotický" způsob zachycení života se dá ale vnímat také jako reakce na to, že byl často tento komponent v uměleckých dílech potlačován. V obou případech tak dochází ke zkreslení, k nepřesnému zachycení lidského života. Jako by se erotickým románem kdosi snažil najít ztracenou rovnováhu způsobenou puritánským psaním. Důležitá je však rovnováha samotného díla.
Ale možná, že každý román nutně musí být erotický – ať už "otevřeně", či skrytěji. Protože sexem se vlastně naše životy řídí – ať už jej vnímáme jako akt stvoření, či jen jako projev chtíče, který se stále nemůže omrzet... A to už jsme u hlavního hrdiny románu Král Havany (1999). Ten je v jistém smyslu novodobým hrabětem Monte Christem, kterému však nepomůže abbé Faria, nýbrž dobře vyvinuté přirození, do něhož si navíc v polepšovně ještě nechá vetknout kovové perličky, aby zlepšil jeho účinnost. A vzhledem k velikosti penisu se také pasuje na "krále Havany".
Můj pracovní nástroj
Jenže bohatým jako hrabě – natož jako král – se tento románový hrdina nikdy nestane. Stále zůstává mezi spodinou, kde vládne špína, chudoba a příležitostné práce. Nejlepším pracovním nástrojem pro kubánského mladíka ale zůstává penis, díky němuž se tu "přifaří" k nějaké ženě, nebo i muži – podle potřeby a jejich schopnosti milence živit. A i okolí se v románu projevuje silně eroticky. Onanující havanští hoši postávající v průchodech aovládající umění ejakulovat na chodník právě ve chvíli, kdy kolem prochází krásná dívka...
O sociální baladě byla řeč hlavně proto, že Pedro Juan Gutiérrez (1950) měl potřebu příběh orámovat na začátku rodinnou katastrofou – po níž mladík Rey skončí v polepšovně, která do značně míry určí jeho další kroky – a na konci zas romantickým skonem. A mezitím se odehrává dlouhý turnaj, v němž se chudý rytíř z Nemanic místo meče ohání penisem.
Král Havany je tak dalším románem, který vyšel i česky, ale kdyby se tak nestalo, nic hrozného by se vlastně nestalo. Protože Pedro Juan Gutiérrez nepřináší žádné velkolepé pasáže jak co se týče popisu Kuby 90. let, tak erotických eskapád ústředního hrdiny.
Jak to říci česky
A když už jsme opět u té erotiky – říká se, že nejvíce v překladech stárne humor, že je tedy nejobtížněji převoditelný. Ovšem podobné je to s erotikou. V některých překladech nestárne, v dalších je to však zcela jinak. A mnoho překladatelů také nedokáže najít tu správnou stezku mezi uslintaností, nešikovností, hovorovostí a přílišnou knižností. To je trochu problém i české verze Krále Havany. Nicméně lze jen dodat, že to nijak výrazně nevadí – u výborné knihy by to mrzelo nepoměrně více.
Král Havany je dvanáctým svazkem edice Transatlantika nakladatelství Garamond. Ta začala Carlosem Fuentesem, Robertem Bolaňem, Enriquem Vila-Matasem, Reinaldem Arenasem, Juliem Cortázarem či Mariem Vargasem Llosou. V poslední době se ale soustředí spíše na krimi příběhy či lehčí romány, což je škoda – a možná i důsledek ekonomické recese.
Hodnocení LN3 / 5 Pedro Juan Gutiérrez: |
Samozřejmě žádná edice, jak víme třeba ze zlatých dob Odeonu, nemůže být bezezbytku skvělá, nicméně chtělo by to, aby Transatlantika co nejdříve zase připomněla, s jakou ambicí vznikala – tedy vydávat dobré knihy psané španělsky a portugalsky, ať už od proslulých či zde dosud neznámých autorů. V tomto polevení ale není Transatlantika bohužel osamocená – až se začne zase objevovat více takzvaných podstatných knih, bude to tedy možná ukazatel toho, že ekonomická krize opadá.
