Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Ten bombový útok Boston navždy změnil, říká fotografka

Svět

  6:00
Fotografka Rachael Cerrottiová byla vloni na Bostonském maratonu. Původně myslela, že si ho užije jako každý rok, ale byla svědkem bombového útoku. O tom, co prožila a jak se Boston od loňska změnil, vyprávěla pro LN.

Fotografka Rachael Cerrottiová foto: Lidovky.cz

LN: Vyrůstala jste v Bostonu, co pro vás maraton znamenal?
Chodila jsem se na něj dívat odmalička. Je to asi nejlepší událost roku. Většinou je krásný jarní den, lidi jsou v ulicích, pozorují běžce, povídají si, je to takový happening. Vloni v dubnu jsem byla na cestách. Přijela jsem do Bostonu jen kvůli maratonu.

LN: Jak jste se dozvěděla, co se stalo?
Byla jsem u kamarádů v domě, který je nedaleko od cíle. Dívali jsme se na televizi a najednou mi začaly chodit esemesky od přátel, kteří bydlí mimo Boston. Ptali se, jestli jsem v pořádku, že slyšeli o explozi v cílové rovince. Původně jsme mysleli, že se stala nějaká nehoda, pak ale přišla zpráva o další explozi. Popadla jsem foťák a běžela k cíli, který byl ode mě asi pět set metrů. Během pár vteřin se všechno na ulici změnilo. Ještě před chvílí tam byly tisíce lidí a najednou prázdno. Jen několik lidí utíkalo proti mně a slyšela jsem houkání sanitek.

Když jsem se dostala k cíli, tak jsem viděla sanitky, odvážely poslední raněné. Ulice byla úplně prázdná, jen na zemi ležely batohy běžců, láhve na pití. Pořád jsem nevěděla, jestli ještě hrozí nějaké nebezpečí, ale fotila jsem, protože mi došlo, že tyhle chvíle prostě musím zaznamenat.

Fotografka Rachael Cerrottiová zachytila Boston po bombovém útoku na maratonu.

LN: Co se stalo pak?
Šla jsem do kavárny, kam chodím skoro každý den. Byla tam spousta lidí. Všichni jsme byli v takovém zvláštním klidu, paralyzovaní šokem. Museli jsme mluvit o té tragédii. Nikdo nedokázal pochopit, co se stalo. Jak může někdo zaútočit právě v den, kdy Boston slaví?

LN: Jak jste prožívala následující dny?
Život se úplně zastavil. Všichni sledovali zprávy, ale informace vůbec nedávaly smysl. Měnilo se to z minuty na minutu. Nejvíc mě šokovalo, když se ukázalo, že atentátníci jsou přímo od nás, z Bostonu.

Nedokázala jsem tomu uvěřit. Někdo, kdo tady s námi bydlel několik let, kdo chodil do naší školy...

LN: Jeden z atentátníků Džochar Carnajev se skrýval na předměstí Bostonu, kde žije vaše sestra. Byla jste s ní v kontaktu?
Měla jsem o ni hrozný strach, sestra byla v šestém měsíci. Mohly jsme si psát jen přes internet, telefony u nich nefungovaly. Policie totiž rušila signál. Sestra samozřejmě nevycházela ven.

Psala mi, že u nich na ulici jsou neustále policejní hlídky. Pak konečně zatkli toho mladíka. Skrýval se jen pár metrů od jejího domu.

Fotografka Rachael Cerrottiová zachytila Boston po bombovém útoku na maratonu.

LN: Jak jste vnímala první dny a týdny po útoku?
První šok odezněl, všechno se zdánlivě vrátilo k normálu, ale já pořád myslela na to, co se stalo. Každý z nás se s tím vypořádával po svém. Někdo o té tragédii mluvil neustále, jiný ji chtěl vytěsnit. Taky jsem sledovala diskuse o tom, že by se měly zpřísnit podmínky pro přistěhovalce, ale to mi přijde absurdní. Vždyť naše země byla založena přistěhovalci a vždy se říká, že Amerika je jim otevřená.

LN: V pondělí se v Bostonu běží další ročník maratonu. Jaký podle vás bude?
Určitě jiný, protože se všichni bojí, co se stane. Je to směs pocitů, pozitivních, protože Bostoňané chtějí ukázat, že nikdo jejich komunitu nezničí, a zároveň negativních, protože při maratonu bude tolik omezení.

LN: V úterý jste přiletěla do Prahy, kde zůstanete do konce dubna. Sledujete i na dálku přípravy maratonu?
Ano, ale jsem vlastně ráda, že tam letos nebudu. Asi bych pořád myslela na nebezpečí, které možná hrozí. Nejvíc mě děsí, že stačí tak málo a zničí se životy tolika lidí. Ti dva atentátníci zabili a zranili desítky lidí, ale to, co udělali, má vliv na tisíce obyvatel Bostonu. Myslím, že si všichni najednou všímáme, když se něco podezřelého děje na ulici. Je to neustále přítomný strach. Už to prostě nikdy nebude jako dřív.