Ovšem jen skoro. Krůček před společným kompromisem začíná politické natřásání. O termínu voleb panuje mezi oběma rivaly víceméně shoda. Ve sporu o to, zda volit v září, nebo v říjnu, lze dosáhnout kompromisu velmi prostě – třeba matematicky.
Jenže pak přichází „starý dobrý“ Jiří Paroubek. Ačkoli jednání o složení nějaké přechodné „odbornické vlády“ ještě ani nezačalo, šéf Lidového domu už vytahuje z rukávu seznamy těch, které nechce (Langer, Bursík, Parkanová atd.). Pseudoradikální destruktivní naparování může pochopitelně působit na tradiční sociálnědemokratické voliče. Ovšem, kdo chce vyhrát volby, závodí o získání středu. Středový volič nebývá pitomec ani fanatik.
Proto mu musí připadat legrační, když opozice zpochybňuje průzkumy dělané pro Českou televizi a zároveň uveřejní jen interpretaci svého „lepšího“. Přitom každý ví, že výsledek průzkumu zásadně ovlivňuje to, jak je formulována otázka.
Mirek Topolánek pro změnu nepochopitelně kličkuje v otázce, zda chce, nebo nechce dovládnout do konce předsednictví EU. Přitom jasné slovo by jej nic nestálo. Řeči o tom, že bez ODS by Schengenu nebylo, jsou pak pohádkami z Kramářovy chaloupky.
Dohoda, ke které zatím, jak se zdá, obě nejsilnější politické strany pomalu, ale jistě spějí, bude mít ještě jeden rozměr. Jiří Paroubek už dnes naznačuje, že je pro něj nejdůležitější pocit vítěze, toho, kdo ze situace vytěžil víc. Takový obvyklý zápas o mistra světa v naparování má nyní jedno riziko, které se může průzkumovému fetišistovi Paroubkovi ukázat až ex post – veřejnost může zanevřít na toho, kdo blokuje veškeré dohody, a to při zhoršující se ekonomické situaci a raketově rostoucí nezaměstnanosti.
Příští týdny nás čeká houpačka, jeden den politici budou voličům slibovat brzkou dohodu, a nazítří zas vysvětlovat, proč to nejde. Koho to baví? Některé aktéry určitě, stačí pozorovat.
Jenže pak přichází „starý dobrý“ Jiří Paroubek. Ačkoli jednání o složení nějaké přechodné „odbornické vlády“ ještě ani nezačalo, šéf Lidového domu už vytahuje z rukávu seznamy těch, které nechce (Langer, Bursík, Parkanová atd.). Pseudoradikální destruktivní naparování může pochopitelně působit na tradiční sociálnědemokratické voliče. Ovšem, kdo chce vyhrát volby, závodí o získání středu. Středový volič nebývá pitomec ani fanatik.
Proto mu musí připadat legrační, když opozice zpochybňuje průzkumy dělané pro Českou televizi a zároveň uveřejní jen interpretaci svého „lepšího“. Přitom každý ví, že výsledek průzkumu zásadně ovlivňuje to, jak je formulována otázka.
Mirek Topolánek pro změnu nepochopitelně kličkuje v otázce, zda chce, nebo nechce dovládnout do konce předsednictví EU. Přitom jasné slovo by jej nic nestálo. Řeči o tom, že bez ODS by Schengenu nebylo, jsou pak pohádkami z Kramářovy chaloupky.
Dohoda, ke které zatím, jak se zdá, obě nejsilnější politické strany pomalu, ale jistě spějí, bude mít ještě jeden rozměr. Jiří Paroubek už dnes naznačuje, že je pro něj nejdůležitější pocit vítěze, toho, kdo ze situace vytěžil víc. Takový obvyklý zápas o mistra světa v naparování má nyní jedno riziko, které se může průzkumovému fetišistovi Paroubkovi ukázat až ex post – veřejnost může zanevřít na toho, kdo blokuje veškeré dohody, a to při zhoršující se ekonomické situaci a raketově rostoucí nezaměstnanosti.
Příští týdny nás čeká houpačka, jeden den politici budou voličům slibovat brzkou dohodu, a nazítří zas vysvětlovat, proč to nejde. Koho to baví? Některé aktéry určitě, stačí pozorovat.
