Rekordní řadu skandálů Bushovy administrativy zná veřejnost jen zásluhou zvláštních hrdinů americké demokracie. Na titulní stránky se dostanou jen výjimečně a čeština pro ně nemá pojmenování. Záběry prvního prominentního vězně celosvětového tažení proti terorismu odvysílaly televizní stanice po celém světě. Vyhublému zarostlému muži, postřelenému do nohy a omrzlému, zavázali američtí vyšetřovatelé oči a nahého jej připoutali na několik dní v přepravním kontejneru. Američan John Walker Lindh, který utekl bojovat po boku talibanců, byl zatčen v listopadu 2001.
Těsně po jeho zadržení zazvonil telefon na stole Jesselyn Radackové, teprve třicetileté poradkyně ministra spravedlnosti a čerstvé absolventky prestižní univerzity. Vyšetřovatel po ní chtěl vyjádření, zda může začít Lindha vyslýchat, což Radacková jasně odmítla. Dobře věděla, že „americký talibanec“ má svého právního zástupce, bez kterého nemůže vypovídat. Po dvou dnech ovšem telefon zazvonil znovu. Vyšetřovatel se tentokrát ptal, co má dělat, když nelegální výslech i přes upozornění začal.
Po pár dnech v přepravním kontejneru se Lindh u výslechu zlomil a řekl vyšetřovatelům všechno, co po něm chtěli slyšet. Ministr spravedlnosti John Ashcroft později pyšně a dramaticky oznámil novinářům, že byl Lindh na základě výslechu obžalován.
Když se pochlubil úlovkem, potvrdil na dotaz reportéra, že Lindh nemá právního zástupce a ani o něj nepožádal.
Byla to jedna z prvních lží, která ukázala přístup nového Bushova kabinetu k právnímu řádu. První kapka v celé vlně, která skončila u nezákonných odposlechů, zatýkání a excesů ve věznicích v Abú Ghraíb a na Guantánamu. Varovný signál Ve stejnou chvíli, kdy se rozpohybovala politická mašinerie tažení proti terorismu, začala svoji soukromou válku i Jesselyn Radacková. Když nepomohly protesty u nadřízených, předala soudu své pracovní e-maily, které se někdo pokusil vymazat, a nakonec o nelegálním postupu informovala týdeník Newsweek. „Věděla jsem, že Lindh může být odsouzen na doživotí a soud nemá všechny informace. Týdny jsem kvůli tomu nemohla spát a přemýšlela, co mám dělat. Nemyslela jsem přitom na to, že ze mne bude mediální hvězda nebo whistleblower, ale že bych měla informaci poskytnout,“ vysvětluje drobná blondýna.
Její případ ale nebyl výjimečný. Hodně lidí ztratilo zaměstnání a prošlo trestním vyšetřováním... Zvláště během Bushovy vlády, která si podle Radackové zakládala na utajování a loajalitě. K podobnému kroku se během uplynulých osmi let odvážily stovky osob. Bez jejich svědomí by zůstaly utajeny kauzy a přečiny jedné z nejméně populárních amerických vlád. Mnoho z nich dodnes nese následky svého odporu vůči autoritám, které se za odhalené skandály mstí.
Pro Radackovou a další informátory má angličtina speciální výraz. Úředníkům i firemním zaměstnancům, kteří spustí varovný signál, říká whistleblower (doslova ten, co píská“ – podle pouličních strážníků, jejichž píšťalka upozorní na překročení zákona další policisty, ale i veřejnost). Čeština pro ně přímý ekvivalent nemá – synonyma „práskač“ nebo „donašeč“ vyvolávají nelichotivý obraz rakousko-uherského špiona nebo nadšeného udavače komunistického režimu a „informátoři“ mohou zas oficiálně spolupracovat pouze s policií.
Americký právní systém si ale takových informátorů všímá důkladněji a přinejmenším teoreticky jim nabízí ochranu. Od roku 1988 se mohou obracet i na washingtonskou nevládní organizaci National Whistleblower Center, jejíž právníci na základě upozornění a zákona o volném přístupu k informacím mohou odhalit nezákonné postupy FBI i dalších úřadů. V syrové skutečnosti jde však o tvrdý boj, který nekončí pokaždé šťastně. Zvláště v administrativě George Bushe a Dicka Cheneyho, která se proslavila láskou k tajemství a odporem k těm, kteří ho porušují.
Podle oficiálních údajů dostala bývalá vláda 1273 stížností, že byl zaměstnanec soukromé firmy nebo úřadu za svoje „udání“ postižen. Uznala jich ovšem jen sedmnáct a v uplynulých měsících se zbavila více než tuctu takových odvážlivců. Podle Marchy Coleman-Adebayové, ředitelky National Whistleblower Center, jde jen o pouhý „poslední akt pomsty“ ze strany vlády.
Takový osud si za Bushe mladšího vyzkoušel například Rick Piltz. Odborník vládního programu pro zkoumání klimatických změn upozornil v roce 2005 na to, jak jeho nadřízený svévolně přepisuje zprávu o globální oteplování a upravuje věty tak, aby zněly jako pouhá spekulace. Díky Piltzovi byl jeho nadřízený Philip Cooney odvolán a za pár dní odešel do ropného koncernu Exxon Mobil.
V médiích se
proslavil i Joseph Wilson, který před invazí do Iráku zpochybnil falešné informace o iráckých nákupech uranu v Nigérii. Díky whistleblowers se podařilo odhalit také nebezpečné účinky léku Vioxx, upozornit na nezákonné odposlechy nebo odvolat Bushova přítele Paula Wolfowitze z vedení Světové banky. Nezávislý výzkum pod názvem Broken Government (Rozbitá vláda), shromáždil v anketě mezi úředníky přehled 157 vážných problémů uplynulé osmileté vlády a většina z nich byla odhalena právě díky whistleblowers, kteří na nekalou praxi upozornili novináře. Většině z nich se postižené úřady pokusily znepříjemnit život.
I Radacková jako první prominentní whistleblower Bushovy éry podle vlastních slov pocítila, jaké to je, když na vás dopadne „plnou silou moc exekutivy“. Po neúspěšných protestech se mladá premiantka Yaleovy univerzity rozhodla odejít z ministerstva do soukromé právní firmy. O několik měsíců později časopis Newsweek obdržel kopii inkriminovaných e-mailů od „nejmenovaného zdroje “ a na reakci státního úřadu nemusela Radacková dlouho čekat. Právníci ministerstva se několikrát sešli s majiteli její nové kanceláře, až nakonec nepohodlnou advokátku o místo připravili. Ministerstvo ji obžalovalo z několika trestných činů a zařadilo na seznam osob, které nesmějí používat leteckou dopravu. Donutilo také advokátní komoru, aby jednala o jejím vyřazení, a ta dodnes v jejím případě vyšetřuje porušení etického kodexu. „Pokusila jsem se žalovat stát, ale přestože soudce mi byl nakloněný, bohužel má v tomto případě stát ze zákona imunitu. Zákon není o moc víc než papír, protože nemůžete podat individuální žalobu,“ říká Radacková, která jen za obhájce utratila 30 tisíc dolarů a navzdory svému odvolání zůstává vyloučena z letecké dopravy.
„Létat jsem prostě přestala,“ říká mladá právnička.
Unést výhrůžky „Nikoho raději k hlášení problémů nevyzýváme. Naopak. Když za námi přijdou, ptáme se jich, jestli to skutečně unesou; jestli vydrží vyhrožování, ztrátu zaměstnání a další věci, které je čekají,“ říká Louis Clark, prezident organizace Government Accountability Project (GAP), což je v USA největší a nejstarší organizace, která má péči o whistleblowers v popisu práce. Za svého třicetiletého působení pomohli její advokáti desítkám zaměstnanců, kteří se rozhodli na problémy upozornit, nebo se alespoň pokusili pomoci.
Clark ví, že jejich případy nekončí pokaždé šťastně, a také statistiky ukazují, že v mnoha případech člověk přijde nejen o práci, ale také o rodinu. „Partner nebo partnerka nedokáže unést tíhu vyhrožování a mediální kampaně,“ říká Clark, když v sousední kanceláři televizní štáb natáčí rozhovor s bývalou zaměstnankyní automobilky Chrysler, která před dvaceti lety upozornila na to, že její zaměstnavatel zneužívá státní podporu. Starší dáma se dodnes nemůže ovládnout, a když si vzpomene na staré události, rozhovor přerušují návaly emocí.
Ze začátku se podle Clarka Bushovi dařilo lidi skutečně umlčet. Ale pak následovala opačná reakce a otevřela se stavidla. Zlom prý konkrétně nastal, když hurikán Katrina zničil New Orleans. „Lidé si uvědomili, že s touto vládou není něco zásadního v pořádku,“ naráží Clark na pomalou a nekompetentní reakci Bushovy vlády. „Také po jedenáctém září nás všude vláda nabádá, ať bdíme a hlásíme podezřelé věci. A to v lidech vyvolává pocit zodpovědnosti.“
Louis Clark v současnosti zaměstnává třicet právníků. Od roku 2005 se jeho rozpočet zdvojnásobil, ale i tak zastupuje jen zlomek případů. Přestože je veřejným nepřítelem nejmocnější světové vlády, neztrácí nic ze svého klidu a dobré nálady. Se svými oponenty hraje promyšlenou hru. „Sám skandál většinou politiky křeslo nestojí. Zlomí je až to, když se snaží zamést vše pod koberec,“ vysvětluje Clark. Pokud se GAP podaří přesvědčit Kongres, aby svolal k problému zvláštní zasedání výboru, předvolaní politici často nemluví pravdu, a sami s i tak po sebou podříznou větev. Platí to i o firmách. „Exxon Mobil nasadil na jeden náš zdroj pět detektivů, kteří mu například prohledávali odpadky. Když se to dozvěděla média, byl z toho teprve skandál,“ popisuje Clark, který po třiceti letech v oboru netrpí ani paranoiou, ani nevěří konspiračním teoriím. Nová tradice Vydání Oxfordského slovníku anglického jazyka z šedesátých let výraz whistleblower ještě nezná. Přestože historie občanské neposlušnosti a protestů sahá v anglosaském světě daleko do minulosti, až politické klima přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století pomohlo vzniknout novému slovu i tradici. Amerika tehdy otevřela nové úřady, jež dohlížejí například na znečišťování životního prostředí, bezpečnost výrobků a továren, zdravotní rizika a jaderné nebezpečí. Nejlepším zdrojem informací o práci nových vládních agentur se stali sami zaměstnanci podniků a v osmdesátých letech vznikl první zákon na ochranu informátorů. Postupně začal hájit i vládní úředníky, kteří jsou dobrým zdrojem informací pro Kongres, jenž má v popisu práce dohlížet na výkonnou moc.
Podle Myrona Glazera, autora knihy The Whistleblowers, jedině ve Spojených státech je tento institut rozšířen v takové míře, že pro něj existuje vlastní slovo a zákony. Podobnou ochranu lze najít už jen ve Švédsku. K prvním hrdinům Glazerovy knihy patří zaměstnanci, kteří upozorňovali na řadu problémů prvních jaderných elektráren nebo inženýři automobilky Ford, jež odmítala zastavit vývoj nebezpečného modelu.
Donašeči sobě Úředníky, v nichž se probudilo svědomí, samozřejmě proslavila aféra Watergate. Zástupce ředitele FBI Mark Felt, který dostal od novinářů Carla Bernsteina a Boba Woodwarda dvojsmyslnou přezdívku Hluboké hrdlo, odhalil svoji identitu až více než třicet let po skandálu Nixonovy administrativy. Díky filmu Všichni prezidentovi muži s Dustinem Hoffmanem a Robertem Redfordem se stalo z odhalování špinavého prádla sexy zaměstnání a na GAP se dnes pravidelně obracejí producenti z Hollywoodu, kteří hledají námět na další hit. Myron Glazer nazval Marka Felta nejúspěšnějším whistleblowerem v dějinách, protože si dokázal udržet zaměstnání i přístup k informacím a jeho identitu nikdo neodhalil.
Mark Felt je však zřejmě výjimkou. Právníci odvážným informátorům anonymní udání nedoporučují. Pokud nevystoupí veřejně, nemohou požádat o právní ochranu, a hrozí riziko, že nadřízený nepohodlného zaměstnance odhalí. Nejlepší zbraní je zájem médií, protože zákon sám je podle Clarka jen „papírovým brněním“.
Kancelář Radackové dnes leží jen několik bloků od sídla ministra vnitra. I v pátek večer, na konci pracovního týdne, působí mladá právnička energicky a optimisticky a ochotně opakuje po tisící svůj příběh. Jeden z důvodů jejího optimismu je novinový článek, jehož kopii má na stole. „Whistleblowers mají v Bílém domě zastánce,“ píše se v titulku. Popisuje příběh mladého právníka z chicagské firmy, který na žádost GAP zastupoval lékařku, jež v roce 1992 upozornila na případ korupce. Tím právníkem byl Barack Obama, čtyřicátý čtvrtý prezident Spojených států.
Po letech právních tahanic, mediálního zájmu a boje proti americké vládě skončila advokátka Radacková v jedné z organizací, kde sama radí lidem v podobné životní situaci. „Naše nejčastější poučka zní, že nejhorší whistleblower je ten, který k tomu přijde jako slepý k houslím,“ vypráví Radacková. „I já jsem začala upozorňovat na problém anonymně a vlastně jsem nevěděla, co dělám. Kdybych tušila, co mne všechno čeká, svolala bych rovnou tiskovou konferenci a veřejně všechno oznámila. Ale po bitvě je každý generál.“
John Walker Lindh, který stál na počátku jejího příběhu, byl v létě 2003 odsouzen za „poskytování služeb pro Taliban“. Devět dalších obvinění proti Lindhovi – včetně účasti na terorismu – státní žalobce stáhl těsně před hlavním líčením před porotou.
***
Článek vychází z autorova výzkumu pro Center for Public Integrity (Washington DC), kde Nikola Hořejš působí díky grantu Fulbrightovy komise.
Čeština pro americké whistleblowers ani přímý ekvivalent nemá – synonyma „práskač“ nebo „donašeč“ vyvolávají nelichotivý obraz rakousko-uherského špiona nebo nadšeného udavače komunistického režimu, a „informátoři“ mohou zas oficiálně spolupracovat pouze s policií
Podle oficiálních údajů dostala bývalá americká vláda 1273 stížností, že byl zaměstnanec soukromé firmy nebo úřadu za svoje „udání“ postižen. Díky filmu Všichni prezidentovi muži se stalo z odhalování špinavého prádla sexy zaměstnání a filmoví producenti hledají v oboru námět na další hit.
O autorovi| Nikola Hořejš, politolog
