Ve městě Korumburra se zase pořádá pravidelný žížalí festival. Vedle slavnostního průvodu, ochutnávky místních specialit a vystoupení pěveckých sborů tu dívky soutěží o titul Earthworm Queen - tedy žížalí královna.
„Australané se mají skutečně čím pyšnit, neboť právě na tomto kontinentu se nacházejí největší žížaly na světě,“ upozorňuje Václav Pižl z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.
Primát drží druh Megascolides australis s délkou téměř tři metry. Již v roce 1878 jej popsal Frederick McCoy, který obří žížalu spatřil ve státu Victoria. Většina doložených exemplářů však dorostla pouze zhruba dvou metrů při průměru těla asi tři centimetry. Maxižížala žije v hloubce přibližně 50 cm a její pohyb v chodbách je údajně slyšet i na povrchu. Několikacentimetrové kokony většinou klade do hloubky dvacet centimetrů. Mláďata se z nich klubou až po více než roce. Také na ostatních kontinentech najdeme úctyhodné žížalí giganty. V celosvětovém měřítku pak patří k největším druh Microchaetus microchaetus, který žije v Jihoafrické republice a dosahuje délky až 1,8 metru. Indická Drawida grandis dorůstá přes jeden metr. Mezi rekordmany patří i dvě jihoamerické žížaly Glossoscolex giganteus, dlouhá 1,4 metru, a Rhinodrilus fafner, jež natažená měří dva metry.
V Evropě je největší žížalou Scherotheca occidentalis thibauti, dosahující délky přes metr, žije na jihu Francie.
Rekordmankou v naší republice je druh hlubinné žížaly Allolobophora hrabei. Průměr těla lze přirovnat k obyčejné tužce, která ovšem dosahuje téměř půlmetrové délky. Byla popsána teprve v roce 1935 Lvem Černosvitovem v jeho monografii československých dešťovek. Druhové jméno získala po Sergeji Hraběti, profesoru zoologie na brněnské Masarykově univerzitě, který ji poprvé nalezl na Půlhrabské stepi v červnu 1939.
Pak se tato žížala našla na řadě dalších lokalit nejen na jižní Moravě, ale třeba i na jihozápadním Slovensku, na severu Maďarska a Rakouska. Lze ji označit za středoevropského endemita, to znamená, že její areál je omezen výhradně na střední Evropu. Preferuje sprašové půdy, ale občas se vyskytne i na atypických lokalitách, jako například na vrcholku Stolové hory u Mikulova.
Nejdelší žížalu Česka si jen stěží prohlédneme na vlastní oči. Spíše spatříme stopy, které po sobě zanechává v podobě exkrementů: stovky velice dobře rozeznatelných válečků leží rozeseté na povrchu půdy. Žížala totiž obývá poměrně hluboké vrstvy. Na povrch vylézá, když prší řadu dní po sobě nebo pokud chce najít partnera pro kopulaci.
Guinessova kniha rekordů dokonce uvádí jako nejdelší žížalu světa jedince rodu Microchaetus. Měl údajně měřit šest metrů a sedmdesát centimetrů.
Tvora popsala dvojice vědců Ljungström a Reinecke, kteří svou studii publikovali v roce 1969 v časopisu Pedobiologia. Sami ale tuto žížalu nikdy nespatřili. Vycházeli z vyprávění obyvatel vesnice Debe Nek nedaleko města King William’s Town v Jižní Africe. Ti v roce 1937 viděli přes silnici lézt žížaly delší než šest metrů, což se objevilo v článku tamních novin. Autor tehdejší novinové zprávy údajně tvora změřil.
Řada vědců se však domnívá, že extrémně dlouhé žížaly nemohou existovat. Je totiž nepravděpodobné, aby se v těle tak velkého živočicha udržel hydrostatický tlak, který by mu umožnil pohyb. Tělo by totiž muselo vážit 30 kg. Takové žížale by praskla tenká kutikula, která je nezbytná pro dýchání. Navíc krevní tlak by musel být tak velký, že by ho oběhové orgány žížal nemohly vydržet.
***
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce Lidových novin.
