Ve svém Posledním slově (Jihočeský vláček, LN 11. 3.) označila paní Petruška Šustrová na základě vyprávění z druhé ruky Jindřichohradecké místní dráhy, tedy společnost, která zachránila a provozuje jindřichohradecké úzkokolejky a kterou už patnáct let řídím, cejchem jakéhosi hnízda neonacistů skrytého pod rouškou zdánlivě nevinné železniční firmy. Tento břitký odsudek autorka učinila a veřejnosti předložila, aniž si jakkoliv ověřila skutečnost či se alespoň nás dotázala, jestli ono to třebas nebude jinak.
Dne 30. prosince loňského roku využila námi vypraveného historického parního vlaku do Nové Bystřice skupina členů jindřichohradeckého klubu vojenské historie, legální organizace registrované ministerstvem vnitra, která se zabývá historií německé armády z období II. světové války. Nebyla to součást našeho programu – prostě přišli, koupili si lístky a jeli na návštěvu čs. pohraničního opevnění za kolegy z jiného klubu, který markýruje předválečné čs. vojsko. I kdybychom z nějakého důvodu chtěli, jako veřejný osobní dopravce prakticky nemáme jak zabránit osobám s platnou jízdenkou v cestě, pokud není splněn některý z přesně stanovených právních důvodů. Kromě historických uniforem wehrmachtu se nijak neprojevovali, nehlásali žádná hesla či gesta.
Telefonáty „paní Heleny“ do firmy se odehrály ve dnech 13. a 14. ledna, kdy bylo celé vedení podniku včetně mne přítomno v naší expozici na veletrhu v Brně. Nedovedu pochopit, jak může paní Petruška Šustrová uvádět citace přímé řeči telefonických rozhovorů, které patrně slyšela jen z vyprávění a z nichž dovozuje, že se snad ředitel před statečnou ženou skrýval. Každopádně kolegové informovali paní Helenu – mimochodem Češku, nikoliv Francouzku – o tom, že následující týden budu přítomen, ale více se neozvala.
Celá kauza by byla v podstatě směšná, nebýt toho, že jsem se na vlastní kůži přesvědčil, jak snadná je mediální likvidace kohokoliv na základě polopravdy, a nebýt podaných trestních oznámení. I já zvažuji trestní oznámení pro poškození dobrého jména společnosti a pro pomluvu.
O autorovi| Jan Šatava, ředitel Jindřichohradeckých místních drah
