Ital Ridi umí vařit. Nejen v televizi

Nenápadná restaurace zařízená v námořnickém stylu. Prosklenými okny je zvenku vidět jedna místnost o sedmi stolech. Nic víc. Útulná, ale neokázalá italská restaurace Da Emanuel funguje v pražských Dejvicích od roku 1998. Vlastní ji Ital Emanuel Ridi, pocházející z ostrova Elba, se svou českou manželkou.

O Da Emanuel se vždycky říkalo, že je to TA restaurace, do které si máte zajít na pravé italské jídlo. Bývalo tu plno, ale člověk se mohl stavit i bez rezervace a většinou místo našel. Dnes je všechno jinak. Od té doby, co na Primě běží pořad S Italem v kuchyni, kde Emanuel Ridi učí Čechy vařit, se v jeho podniku dveře netrhnou. Stěží jsem sehnala dvě místa. Oceňuji ovšem, že číšník, s nímž jsem rezervaci po telefonu sjednávala, se mě snažil někam vměstnat, i když mi nakonec s lítostí nabídl jen místa na baru. Vysvětlil mi ovšem, že jde vlastně o dva malé vysoké stolky hned vedle barového pultu a kuchyně, a tak jsem to vzala. Čekat další týden se mi nechtělo.

I když to v Da Emanuel znám, stejně mě opět zarazila zdejší "výzdoba": všechny zdi jsou ověšené fotografiemi kuchaře Emanuela a známých českých i zahraničních celebrit. Převážně sportovců, ale najdete tu i Gerarda Depardieua nebo Václava Klause. Nejsem zrovna fanda podobných trofejí. Vyvolávají u mě spíše pochybnosti o kvalitě restaurace. Proč má majitel potřebu dokazovat, s kým vším se zná a kdo u něj jedl? Copak kvalita kuchyně nemluví za vše? Ale koneckonců fotky na stěnách jsou vlastně drobnost.

Co mi ale opravdu vadilo, byly osobní věci personálu, které se povalovaly na parapetu za mými zády: flísové rukavice, papírové kapesníky a plno jiných drobností. Na to se opravdu koukat nemusím, i když chápu, že místa, která jsme obsadili, nebyla z nejlukrativnějších.

Na slovíčko s kuchařem Napravil to až číšník. Věnoval se mi pečlivě, ale nebyl dotěrný. Měla jsem vše, co jsem potřebovala. Nemusela jsem ho odhánět od stolu a každých pět minut odpovídat na otázku, jestli je vše v pořádku. Byl milý a navodil atmosféru, jako byste večeřeli u něj doma. Restauraci jiného typu bych možná vytkla až příliš osobní přístup, ale po chvilce strávené zde jsem pochopila, že jinak to snad ani nejde. Da Emanuel je svojí rodinnou atmosférou proslavená. Počáteční rozladěnost mě dokonale přešla ve chvíli, kdy z kuchyně vyšel kuchař a postupně se pozdravil s hosty u všech stolků. V zahraničí poměrně běžná událost, u nás rarita. Škoda.

Na jídelním lístku bylo vidět, že kuchař se řídí zásadou "méně je více", a nabízí raději kvalitu než kvantitu. V poslední době se s tím setkávám čím dál tím častěji. Konečně! Hostinu jsem zahájila polévkou minestrone (130 Kč). Byla dokonalá - hustá, příjemně aromatická a s pravým italským pečivem. Jako předkrm jsem zvolila klasické carpaccio s rukolou (220 Kč) a mušle sv. Jakuba v lanýžové omáčce (370 Kč). Tenkým plátkům hovězího masa, nakrájeným, přesně jak to má být, jsem neměla co vytknout. Stejně tak mušlím. Vynechala bych jen rukolu, která mi k této kombinaci přišla zbytečná.

Na hlavní chod jsem se těšila. Na jídelním lístku mi padl do oka mořský vlk, ale mladá žena se synem u vedlejšího stolu si pochutnávala na linguinách s obřími krevetami (290 Kč). Nechala jsem se inspirovat a dala si to samé. Krevety byly opravdu obří, jak sliboval jídelní lístek, ale podle vůně se mi nezdály příliš čerstvé a můj spolustolovník to cítil stejně. V podobných případech jídlo hned vracím, ale zkusila jsem dát krevetám ještě šanci. Zpočátku to bylo trochu nepříjemné, ovšem musím uznat, že chuti se nedalo vytknout nic.

Jako velká milovnice masa jsem neodolala filetu z hovězí svíčkové, obalenému slaninou (490 Kč). K masu nebyla příloha, proto mi číšník nabídl několik variant. Zvolila jsem bramborové pyré. Konzistencí připomínalo klasickou českou bramborovou kaši, ale podle chuti na něm bylo znát, že nebyl použit elektrický mixer. Vysoký filet byl středně propečený (na stupeň medium) a musím uznat, že jsem již dlouho tak dobrý nejedla. Kraje lehce propečené, ale ne vysušené, a střed měkký. Slanina mu dodávala jemnou vůni a ještě větší křehkost.

Z dezertů mě nalákal dort z mascarpone s jahodami (135 Kč). Rozdělila jsem se o něj se svým spolustolovníkem - a hned jsem litovala. Měla jsem si ho nechat pro sebe! Byl totiž vynikající. Mascarpone bylo vláčné, jemné a jahody čerstvé. Žádný práškovým cukrem zbytečně pocukrovaný povrch, tak jak to nabízí většina běžných pizzerií.

Da Emanuel je restaurace, kterou bych doporučila. Jen doufejme, že se její majitel nedá svést na scestí pomíjivé české televizní slávy a zachová si svůj styl, který dbá na detail - co se obsluhy i kvality jídla týče. Jen by si občas mohli uklidit zákoutí mimo jídelní stoly.

**** gurmánská bomba

*** překvapivě dobré

** průměr

* nic moc

raději se vyhnout

Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.