Lidovky.cz: Tvůrce hymny, exposlanec Tomáš Úlehla, tvrdí, že spojení metelesku blesku je na Moravě zdomácnělý. Budete jej tedy žalovat?
Počítám, že odešlu dopis panu Úlehlovi, potažmo i volebnímu bloku Hlavu vzhůru!, ve kterém ho upozorním na fakt, že porušuje cizí práva. Vše záleží na tom, jak se zachovají, protože v okamžiku, kdy se „chytnou za nos“ a dojde k přijatelné dohodě, potom doufám, že žaloba nebude nutná, protože kde je dohoda, tam není nutné žalovat.
Lidovky.cz: Jak by ta dohoda měla vypadat? Že píseň stáhnou, že to nebude hymna hnutí, že ji přestanou zpívat na mítincích?
Přesně tak. Samozřejmě nevím, jestli text například nesdílejí na stránkách Hlavu vzhůru!, pokud to tak je, potom je nutné odstranit veškerou prezentaci této hymny za užití inkriminovaných slov a přestat ji prostě prezentovat na veřejnosti.
O sporu o sousloví "metelesku blesku" ČTĚTE VÍCE ZDE: |
Lidovky.cz: Když to udělají, tak spor pomine?
(váhá) To bych musel ještě s klienty konzultovat, se celá věc nedotýká jen pana Svěráka, ale i dědiců pana Smoljaka, což jsou čtyři osoby, takže by záleželo na tom, jak by se všichni rozhodli.
Lidovky.cz: Kauza vyvolává diskusi o tom, co ještě je a co už není duševní vlastnictví. Má duo Svěrák-Smoljak právo na „metelesku blesku“?
V té době, kdy psali scénář k Marečkovi (film Marečku, podejte mi pero – pozn. red.), chtěli vtipným způsobem parafrázovat rumunštinu, proto zpracovali dva pojmy „metelit“ a „blesk“ a vytvořili dva novotvary. A z pohledu autorského zákona je to sice zpracování běžných slov, ale tvůrčí, jedinečné, původní a takovéto zpracování autorskoprávní ochrany požívá. Do roku 1976, kdy měl film premiéru, nebyl tento výraz dle mých informací v běžné češtině používán. Všechny tyto znaky definují autorské dílo. A pak je zde ještě druhý aspekt, že i kdyby to nakrásně autorské dílo nebylo, což já osobně moc nepřipouštím, potom slovní spojení požívá ochrany i z titulu hospodářské soutěže, protože je nesporné, že se tato hláška stala všeobecně známou právě díky filmu. A dejme tomu běžný nepoučený posluchač, když tuto píseň slyší, okamžitě mu naskočí výrok z filmu a může tedy logicky píseň spojovat s pány Svěrákem a Smoljakem. A nakonec může dovodit, že pan Svěrák, respektive dědicové pana Smoljaka s takovým užitím souhlasí a že tedy, nedej pánbůh, volební blok nějakým způsobem podporují.
Lidovky.cz: Pan Svěrák coby stvořitel Járy Cimrmana je ovšem spoluautorem celé řady hlášek. Znamená to, že na všechny má právo a nesmí je nikdo použít?
V okamžiku, kdy výňatek někdo používá jako hlášku a baví tím doma rodinu nebo přátele v hospodě, tak je vše v pořádku. Ale v okamžiku, kdy hlášku spojuje se svým komerčním produktem a nějakým způsobem z toho kořistí, nebo když ji použije ve volební kampani pro svou stranu a získává tak podporu, potom to už špatně je. Jestliže z užití cizího autorského díla nemám prospěch, nevydělávám na něm, tak je to všechno zalito sluncem, ale jestliže se obohacuji na úkor tvůrce, a to i v přeneseném slova smyslu, potom záleží na autorovi, jestli s tím souhlasí a uživateli poskytne licenci. A když mu jí neposkytne, tak to užívat prostě nemůže. To je ve stručnosti základní princip autorského práva.
Lidovky.cz: Uvedu jeden příklad: hlášku „v Českých Budějovicích by chtěl žít každý“ ze hry Záskok. Pokud by ho České Budějovice použily pro svou propagaci, bude se s nimi pan Svěrák soudit?
To ne. Tam by asi spíše, za určitých okolností, mohlo jít o nekalou soutěž. „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý“ je obecná věta, která se používá zcela standardně. Autorskoprávní ochranu požívá toliko výraz, který je jedinečný, před tím se ještě nikde nevyskytl a je v něm obsažen tvůrčí prvek. Což u spojení "metelesku blesku" nepochybně je, stejně jako u písňového textu, který jsme řešili před nějakými šesti lety u soudu (spor s firmou Bauhaus o slogan „upeč... třeba zeď“, který Zdeněk Svěrák vyhrál – pozn. red.) Ale „v Českých Budějovicích by chtěl žít každý“, to je prostě věta, která tvůrčí náboj postrádá.
Lidovky.cz: Tak jinak. Co „Hliník se odstěhoval do Humpolce“?
Upřímně přiznávám, že o tom bych docela přemýšlel. Je to sice souhrn slov běžné češtiny, ale asi sám cítíte, že jedinečnost této věty je výraznější než v předešlém případě. Hranice je skutečně citlivá a je pravdou, že to může posuzovat jenom soud. Zase na druhou stranu, soudy to spíše vykládají ve prospěch autorů.
Lidovky.cz: V minulosti si spíše umělci stěžovali na nedostatečnou ochranu.
Nedávno padlo pár zajímavých rozsudků. Byla dána ochrana názvu písně Dalibora Jandy "Říkal si hurikán" a soud konstatoval, že titul "Říkal si hurikán" je chráněn sám o sobě jako autorské dílo. Opakovaně jsem zastupoval paní Poledňákovou kvůli zneužití názvu filmu "S tebou mě baví svět". Sice se to může zdát také překvapující, ale je pravdou, že zdánlivě tradiční spojení "S tebou mě baví svět" se před rokem 1982, kdy měl film premiéru, v češtině vůbec nevyskytovalo a soud neměl pochybnost, že tvůrkyní tohoto spojení byla právě režisérka Poledňáková. Z tohoto pohledu je chráněn například název "Obsluhoval jsem anglického krále", "Vždyť přece létat je snadné", stejně jako mnoho dalších titulů nejenom knih a písní, ale současně i výňatků z písňových textů či literárních děl, pokud splňují znaky autorského díla.
Lidovky.cz: Chráněných výroků, spojení a názvů je ale čím dál tím víc. Neoklešťujeme si tak tvůrčí svobodu?
To vůbec nerozporuji. Když ale budete chtít svoji obchodní společnost nějak pojmenovat, nebo budete hledat název pro své literární dílo, věnujete nějakou minimální pozornost tomu, abyste si ověřil, zda název už po právu někdo jiný nepoužívá. Považuji to za standardní věc, zejména při vědomí, že odpovědnost za zásah do autorských práv má objektivní povahu a to si málokdo uvědomuje. Je totiž úplně jedno, jestli osoba, která neoprávněně cizí dílo užila, tušila, či netušila, že někomu může zasahovat do autorských práv. Důležité je, zda do nich zasáhla. Proto se domnívám, že pan Úlehla nebude tak nedovtipný, aby neznal film "Marečku, podejte mi pero" a netušil, že "metelesku blesku" je skutečně v této zemi spojeno s tímto filmem. Dal bych ruku do ohně za to, že 90 procent lidí, kteří někdy koukají na televizi, spojí tento obrat s filmem. Panu Úlehlovi tedy muselo docvaknout, že se ke spojení váží nějaká práva.
Lidovky.cz: Podle vyjádření Borise Šťastného, jedné z vedoucích osob hnutí Hlavu vzhůru!, který označil Zdeňka Svěráka za „děsivou postavu“ a ironicky děkoval rodičům, že se nejmenuje Kolja, to nevypadá, že by on, nebo pan Úlehla, sdíleli váš pohled na autorská práva.
Pana Šťastného komentovat nechci a nebudu. Jeho výrok jedině vypovídá o žalostně nízkém povědomí o právu, což je u bývalého poslance zarážející. Domnívám se, že panu Svěrákovi zejména vadí - a to je můj osobní názor - že je jeho dílo a dílo pana Smoljaka spojováno s nějakou politickou stranou. Pan Svěrák, pokud je mi známo, se za svoji dlouhou tvůrčí kariéru takto vymezil jen třikrát, vždy v případě, kdy došlo k parazitování na jeho díle způsobem, se kterým se neztotožňuje. A to je jeho plné právo.
