Prášil před soudem znejistěl. Vážený soude, miliony jsem neukradl, hájil se

„Pan obžalovaný a pan obhájce, pokud jsou tady, prosím o občanské průkazy,“ zaznělo v pondělí kolem deváté hodiny druhým patrem Městského soudu v Praze. Výzva zapisovatelky ale zůstala bez odpovědi. Z krádeže obžalovaný Štěpán Prášil se i se svými dvěma obhájci nacházel v jiné části chodby, dál u schodiště, mimo dosah novinářů a kamery.

Nakonec se ale údajně schopný lobbista Prášil mezi přítomné odvážil a napodruhé svůj doklad totožnosti předložil. Dlouhou chodbou kráčel vysoký devětatřicetiletý muž v tmavém obleku, který na první pohled působil sebevědomě. Přítomnost kamery a neustálé cvakání fotoaparátu ho ale zjevně znervóznila.

„Vstupte do soudní síně,“ oznámila poté zapisovatelka a Prášil se do místnosti číslo 230 odebral v doprovodu svých dvou obhájců, mimochodem obtěžkaných velkou brašnou, kufříkem a pojízdným kufrem na kolečkách k tomu. Na první pohled působila obhajoba připravena.

Vážený soude...

Miliony ve zlatě mohly podle obžaloby, kterou sepsal státní zástupce Jan Polanecký, sloužit jako úplatky pro bývalého senátora za ODS Tomáše Kladívka. Skupina podnikatelů v čele s Pavlem Chovančíkem(viz box Kdo je kdo) se podle jedné z verzí snažila dojednat personální obměnu ve státním podniku Řízení letového provozu. A podle policie měl být právě Prášil kurýrem úplatku.

Před soudem ale stojí pro trestný čin krádeže: místo aby zlato předal určené osobě, podle policie ho odcizil z bankovní schránky, kde bylo po domluvě s královéhradeckým podnikatelem Chovančíkem uloženo. To ale Prášil ve své krátké promluvě odmítl.

„Nedopustil jsem se žádné krádeže, do bezpečnostní schránky jsem vstoupil a obsah jsem vybral na základě dohody se všemi zúčastněnými a na základě jejich souhlasu,“ uvedl k činu roztřeseným hlasem podnikatel, údajně prý také schopný lobbista. V tu dobu bylo v soudní síni na lavicích pro veřejnosti sedm lidí.

Už předtím soudci Tomáši Durdíkovi řekl, že se vyjádří jen krátce a že na otázky odpovídat nebude. „A chci poprosit, abych se hlavního líčení nemusel účastnit,“ uvedl Prášil. Jeho obhájce ho v ten moment ještě poopravil, že vyjadřovat se sice nebude, ale fyzicky při hlavním líčení zůstane. Ostatně s advokáty se podnikatel radil poměrně často. Soudce proto ještě Prášila upozornil, že se ochuzuje o právo vyjádřit se k důkazům, připomněl, že ani policii v přípravném řízení vše nevysvětlil, a po zaprotokolování do záznamu pokračoval v jednání.

Nemoc v soudní síni

První den hlavního líčení v kauze ztraceného investičního zlata tak charakterizují dlouhá čekání, odmítnuté výpovědi a stále nezodpovězená otázka: kde skončilo více než sedm milionů ve zlatě.

Ani další předvolaný svědek totiž do případu více světla nevnesl. „Nebudu vypovídat, jde o absurdní konstrukci korupčního pozadí, která zdaleka není pravdou. Nemám důvěru, že by vše proběhlo tak, jak má,“ uvedl krátce před polednem Martin Jiránek, další postava zamotaného příběhu a mimochodem bývalý zaměstnanec státního podniku Lesy ČR. Byl to právě on, kdo s podnikatelem Chovančíkem uzavřel smlouvu o uschování investičního zlata do bankovní schránky.

Výpověď ale odmítl s tím, aby sobě či osobě blízké nezpůsobil trestní stíhání. Přitom jak server Lidovky.cz vyčetl z policejních dokumentů, také Jiránek měl podle zajištěné komunikace zájem na personální výměně ve státním podniku (viz box „Až budeme v Jenči“).

Na odpoledne měl soud ještě předvolány další tři svědky. Dva z nich se ale pro nemoc omluvili, jeden prý uklouzl na ledu. „Nějak se nám v první den hlavního líčení rozmohla nemoc,“ okomentoval to soudce Durdík. Ten den se proto dostal ke slovu už jen Petr Chovančík, bratr královéhradeckého podnikatele Pavla Chovančíka, který zlato poskytl. Jeho bratr Pavel pohnutku, proč půjčoval devět milionů ve zlatě, už soudu nevysvětlí. Loni v březnu se oběsil ve Vazební věznici v Praze na Pankráci (více čtěte ZDE).

Podnikatel Štěpán Prášil u soudu:

Každopádně Petr Chovančík ve výpovědi před soudem odmítl, že by se jeho zesnulý bratr snažil za poskytnuté zlato získat vliv na státní podnik Řízení letového provozu. „Přišel za ním pan (Martin) Jiránek, že má obchod a že potřebuje jistinu, aby doložil svou solventnost. Řekl jsem mu, že si myslím, že to jsou všichni podvodníci. Ale měl svou hlavu a nedal na mě, byl v těchto věcech strašně naivní,“ popsal rozhodně Chovančík.

A i když v pondělí jako jediný u soudu vypovídal a vypořádal se i s konkrétními otázkami soudce Durdíka, ani on do případu moc světla nepřidal. Část zmizelého zlata z bezpečnostní schránky prý královéhradecký podnikatel dostal zpátky. O vyzvednutí několika zlatých mincí požádal právě svého bratra Petra.

„Byla to schůzka s pánem, na jméno si nevzpomenu, někde u Poděbrad u pumpy. Dal mi nějaký žlutý kov, to říkám, protože nevím, jestli to opravdu bylo zlato. A to jsem dal bratrovi,“ uvedl Petr Chovančík. Kolik mincí a v jaké hodnotě si už ale nepamatoval. „Je to už řada let zpátky,“ dodal.