Kauza Kladívko: Manžel nemířil na policisty, střílel ze strachu, tvrdí žena podnikatele

Lidovky.cz: Před dvěma lety u vás v domě zasahovala protikorupční policie, kterou doprovázel Útvar rychlého nasazení. Co přesně se ten den událo?
Stalo se to kolem šesté hodiny ráno. Naši rodinu vzbudily otřesy, slyšela jsem křik a rány. Až později jsme zjistili, že to bylo beranidlo. Hlavou mi ale tehdy prolétlo, že nám bouchl kotel nebo že to jsou zloději. Vyběhla jsem z pokoje z prvního patra a podívala jsem se oknem ven. Zahlédla jsem běžící postavy, krčily se. Utíkala jsem po schodech dolů a s manželem jsme se střetli na podestě. Najednou vypadly hliníkové vstupní dveře, viděla jsem osoby v černých i zelených kombinézách, na očích měly termovize. Vzpomínám si, jak na nás mířily samopaly. Všude byly červené tečky.

Lidovky.cz: Když říkáte, že jste se s manželem střetli až na podestě, co dělal do té doby? Kde se pohyboval?
Manžel křičel dole, že to jsou zloději, a já nahoře. Křičel přes dveře, ať toho nechají, že zavolá policii a že má zbraň. Volal i na dceru Fredericu, ať zavolá policii. A poté vystřelil do spodní části dveří.

Lidovky.cz: Krátce na to policie vyrazila dveře. Co v tu chvíli udělal váš muž?
Položil zbraň a šel dolů. Já jsem vyběhla z podesty zpátky nahoru za dětmi. To už za mnou ale běželi ti v černých maskáčích. Ještě jsem slyšela, jak manželovi někdo říká: ‚Uříznu ti hlavu, ty smrade jeden.‘ To celé trvalo přibližně šestnáct vteřin - vzbudí vás otřesy a musíte uvažovat, co že se to děje.

Lidovky.cz: Proč váš manžel střílel? Z jakého důvodu?
Střílel ze strachu, bál se o svojí rodinu, v domě v tu chvíli byly tři děti. Po probuzení běžel do kuchyně, kde si vzal zbraň. Cestou viděl krčící se postavy. Na přední části celého domu jsme měli tmavé fólie a nemohli jsme vidět nic, co by nasvědčovalo tomu, že se jedná o policii. Před domem stála tmavá dodávka, jenže bez majáčku i označení. To se dokazovalo i u rekonstrukce. Já bych ty dveře otevřela, ale nedali nám možnost.

Lidovky.cz: Předpokládám, že policie se při zásahu ohlásila několika výzvami, ať otevřete dveře. Slyšeli jste je?
Neslyšeli. Když jste vytrženi ze spánku, nevíte, co se děje a nemůžete racionálně myslet. Bylo to šestnáct vteřin, zkuste si do tolika napočítat. Jen pět vteřin uběhne než vstanete z postele. Navíc když zaznívaly výzvy policie, šly do toho ještě rány beranidlem, to také rekonstrukce ukázala.

Lidovky.cz: Pokud jde o samotný moment výstřelu – kam váš muž mířil?
Jako varovný výstřel střílel do spodní části dveří. Jsou z hliníkového materiálu, levá část je prosklená, a on střílel právě do té hliníkové. Nemířil na policisty.

Lidovky.cz: Kulka se tedy odrazila?
Prošla hliníkem a zasáhla osobu, která stála venku, a to byl policista.

Kauza Řízení letového provozu Případ Řízení letového provozu se datuje do roku 2013. Protikorupční policie tehdy prověřovala podezření, že se skupina osob snažila dojednat obsazení postu ředitele a pár jeho podřízených právě do státního podniku Řízení letového provozu. Na počátku stál údajně královéhradecký podnikatel Pavel Chovančík, který přes spojence Štěpána Prášila údajně kontaktoval mimo jiné i tehdejšího senátora za ODS Tomáše Kladívka. Vše nakonec skončilo obžalobou na Prášila pro krádež zhruba sedmi milionů korun ve zlatě. Ty přitom podle státního zástupce mohly sloužit jako úplatek, který měl Prášil coby spojka předat dál. Ačkoli v obžalobě stojí, že zájem uvedených osob na změně v Řízení letového provozu prokázán byl, na údajnou korupci už policie důkazy nesehnala. Bývalý senátor Tomáš Kladívko je pozván k soudu jako svědek - v kauze zlata, které mělo koupit křeslo šéfa leteckých dispečerů.

Lidovky.cz: Podle policie ale nepokračoval ve střelbě jen kvůli tomu, že se mu zbraň zasekla.
Naprostý nesmysl, to byla jejich verze. Zdravý selský rozum vám řekne, že pokud stojíte na podestě, v ruce máte jednu malou zbraň a proti vám stojí patnáct plně ozbrojených lidí se samopaly, střílet nebudete. To by nás zabili na místě oba dva.

Lidovky.cz: Co se v této věci prokázalo u soudu? Byla zbraň zaseklá?
Znalci řekli, že kdyby chtěl, mohl manžel klidně střílet dál. Když vyrazili dveře, ihned totiž uvěřil, že to jsou policisté, a šel za nimi dolů. Já ale ne. Když běhali po domě, ptala jsem se, co se stalo, jestli mají povolení k domovní prohlídce, jestli to jsou opravdu policisté. První papír jsem dostala až krátce po půl sedmé ráno. Za tu zhruba půl hodinu, co nás drželi nahoře, se mnou nikdo nemluvil.

Lidovky.cz: Bála jste se, že to byli falešní policisté?
Samozřejmě, vždyť takových případů už bylo hodně.

Lidovky.cz: A poté? Řekla vám policie, proč tam je, co hledá?
Dostala jsem příkaz k domovní prohlídce, ve kterém stojí, že hledali investiční zlato a peníze v hotovosti. Měla to být i zlatá cihla, nic z toho ale nenašli.

Lidovky.cz: U soudu vyšlo najevo, že váš muž spal dole v obývacím pokoji, nikoli nahoře v ložnici. Z jakého důvodu?
Z bezpečnostních důvodů. Neustále se k nám někdo dobýval. V té době byly domy v okolí častým terčem zlodějů. Měli jsme bezpečnostní systém a zprávy o tom, že se někdo dostal do našeho domu, nám párkrát přišly na mobil. Proto spal dole, ale také kvůli tomu, aby měl klid od malé Betty, která špatně spala.

Lidovky.cz: Protikorupční policie k vám přišla v souvislosti s případem údajné korupce v Řízení letového provozu. Byl v této věci váš muž někdy vyšetřován či obviněn?
Nikdy. I soudce v rozsudku píše, že můj manžel nemá s touto kauzou nic společného. V příkazu k domovní prohlídce je přímo napsané, kdo a kdy zmíněné investiční zlato a hotovost vyzvedl. Ten člověk je tam jmenovitě napsaný.

Lidovky.cz: Váš manžel ale musel být s některou z podezřelých osob minimálně v kontaktu.
Ano, zná se se Štěpánem Prášilem (viz box Kdo je kdo; pozn.red.). Mají spolu firmu, manžel tam vlastní procenta. Potkávali se jednou za čas.

Lidovky.cz: U vás se tedy nenašlo nic nelegálního, nepovolené zbraně, drogy?
Manžel má dvě legálně držené zbraně, nic jiného nenašli.

Lidovky.cz: Čím se váš muž živil?
V poslední době měl restauraci, také obchod s oblečením a obuví, dovážel značkové hodinky a měl i procenta v jedné pražské diskotéce.

Lidovky.cz: Vše legální? Nemůže tam být něco, o čem ani jako manželka nevíte?
Vše naprosto legální. Měl čistý trestní rejstřík. Myslím, že restaurace ho zaměstnávala od rána do večera, do toho měl firmu. Nemá s tím nic společného.

Lidovky.cz: Často ale u sebe nosil zbraň.
To je pravda, čas od času. V minulosti ho přepadli, postřelili do lýtka pod kolenem a okradli ho. Měl strach.

Lidovky.cz: Byl ale v hledáčku Národní protidrogové centrály, údajně se pohyboval na české drogové scéně. Mohli jste podobný zásah očekávat?
V hledáčku nebyl, u soudu jeden z kriminalistů vyjádřil obavy, že se manžel v drogovém prostředí pohybuje. Nikdy trestaný nebyl a trestnou činnost neprováděl. V žádném případě jsme neočekávali patnáctičlenné komando, které nás brzy ráno přepadlo. Nebojím se říct, že to bylo přepadení.

Lidovky.cz: Pokud k vám šla policie s takovou razancí, musela mít nějaké podezření.
Neměla, já tomu také nerozumím. U jiných domovních prohlídek v této věci policisté přišli, zazvonili nebo zaklepali, oni jim otevřeli a policisté provedli domovní prohlídku. Říkám si, jestli to je tím, že je můj manžel cizinec. Pochopím, že potřebovali udělat domovní prohlídku, ale proč tak brutálním způsobem?

Lidovky.cz: Jak a v čem to změnilo váš život?
Nabaluje se na to spousta problémů. Okolí nás vnímá jako ty nejhorší, odnesly to naše děti, protože jejich táta přece střílel na policistu. Lidé nám na dveře a přes plot házeli různé věci, nadávali na nás a sousedé se s námi přestali bavit úplně. Dům jsme prodali a zaplatili z něj hypotéku.

Pavlína Bojku, manžela odsouzeného Skendera Bojku, který dostal trest čtyři roky za pokus o vraždu policisty.

Lidovky.cz: Ať v průběhu vyšetřování či třeba později u soudu – zaznělo někdy, že by policie třeba udělala chybu?
Ne, nikdy. Krajský soud uznal mého muže vinným a dal mu pět let. Vrchní soud mu trest snížil na čtyři roky. Když jsem změnila obhájce (na Kláru Samkovou; pozn. red.), napsali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. A z Nejvyššího státního zastupitelství přišel návrh, ve kterém stojí, aby Nejvyšší soud oba předchozí rozsudky zrušil, že můj manžel jen bránil svou rodinu. I to ale nakonec soud zamítl.

Zmizely miliony ve zlatě určené na úplatky. K soudu musí i exsenátor Kladívko

Lidovky.cz: Čím si to vysvětlujete?
Že tady někdo udělal chybu a chce to zamést pod koberec. Odbor mimořádných opravných prostředků z Nejvyššího státního zastupitelství řekl, že to byla obrana, a že by se za nás postavili, i kdyby byly dveře otevřené, natož když byly zavřené. Jenže co se tam pak stalo? To je mi záhadou, protože soud trest potvrdil.

Lidovky.cz: Viděno zpětně - udělala byste něco jinak, popřípadě váš manžel? Nebo máte pocit, že situace, tak jak se vyvinula, vám nedávala možnost?
Neměli jsme šanci otevřít dveře. Manželovi je velice líto, co se policistovi stalo, je rád, že to byla jen modřina. Omluvil se mu a zaplatili jsme i požadovanou částku. Čas ale nemůžete vzít zpátky, je to tak, jak se to stalo.

Lidovky.cz: S jakými pocity to váš muž prožívá?
Vnímá to jako nespravedlnost. Samozřejmě mu chybí děti, které přišly o tatínka a já o manžela. Píšeme si dopisy a jednou za měsíc za ním chodíme na návštěvu.