Hrdinka, tak psala média o šestatřicetileté policistce Petře Z., kterou v roce 2014 zabil na Mělnicku zfetovaný řidič. Před nehodou se snažila varovat své kolegy, aby odjeli z místa, kam se zdrogovaný mladík řítil - ten však srazil ji. Na následky vážného poradění hlavy v nemocnice po pár hodinách zemřela. To je jen jeden ze sedmi případů strážců zákona, kteří od roku 2009 položili svůj život ve službě.
Na pamětní desce před Policejním prezidiem je nyní zlatým písmem vyryto už 58 jmen. Seznam však není kompletní. Nikdo totiž pietní místo přes šest let neaktualizoval a poslední jméno tak patří nadstrážmistrovi Tomáši Kováčovi, který zemřel 17. listopadu 2009. Jména dalších čtyř jeho kolegů, včetně Petry Z., chybí.
Na náhrobním kamenu mělo být jméno jedné ženy z Burundi. Ale naštěstí není. Z auta před svým domem pozorovala, jak z dveří vycházejí truchlící pozůstalí. Když se objevil její manžel, vystoupila a vyšla mu vstříc. „Překvapení! Žiju!“ oznámila šokovanému muži, který si v hrůze před domnělým duchem zakryl tvář. Před několika dny zaplatil zabijákům, aby jeho dlouholetou partnerku zavraždili, a příbuzné a známé právě vyprovodil z pohřební hostiny.
Chvějící se rukou sáhl na rameno známé postavy, jež u něj stála, a když zjistil, že před sebou nemá přelud, vyděšeně povyskočil a vykřikl. Pak začal naříkat. „Strašně mě to mrzí,“ doprošoval se překotně odpuštění. Na omluvy však bylo pozdě - žena, která vstala z mrtvých, už zavolala policii.
Noela Rukundová unikla nájemným zabijákům, které na ni poslal její manžel Balenga Kalala (na snímku vpravo).
Spletitý a na první pohled neuvěřitelný příběh, o němž informovala BBC, se začal odvíjet před jedenácti lety v jednom z integračních středisek pro uprchlíky v australském Melbourne. Právě tam se Noela Rukundová ze středoafrického Burundi a Balenga Kalala ze sousedního Konga seznámili. Poutem mezi nimi se stala svahilština, jejich společný jazyk: Kalala byl totiž zběhlý rovněž v angličtině a z popudu sociálního pracovníka Rukundové často vypomáhal jako tlumočník.
Celý příběh najdete v článku Žena přišla na vlastní pohřeb. Šokovala
manžela, který si na ni najal vrahy.
Chuť vraždit oponenty mají možná i někteří účastnícíi veřejnoprávní překřikované jménem Máte slovo. Jeden z nejsledovanějších diskusních pořadů se po odvysílání posledních dvou dílů stal terčem ostré kritiky. Vysílání moderované Michaelou Jílkovou napadl kromě člena Rady ČT Zdeňka Šarapatky také server Demagog.cz, který ověřuje pravdivost politických výroků. Pořad podle analytiků klesl na úroveň „hospodské hádky“.
Poslední díl pořadu Máte slovo označil server Demagog.cz za „kotel nepravd, faulů a překřikování“. Analýza výroků, které zazněly z úst šesti diskutérů během minulého týdnu v díle nazvaném „(Ne)vystoupení z Evropské unie?“ totiž nevyznívá pro pořad vysílaný na veřejnoprávní televizi vůbec příznivě. A z výsledků nevychází vítězně ani sama moderátorka Michaela Jílková.
Žádné překřikování, ale naopak mlčení se (ne)ozývá z Ministerstva životního prostředí. To odmítlo poskytnout jména vysokých úředníků, kterým šéf Richard Brabec (ANO) v loňském roce udělil odměny. Ačkoli je úřad ze zákona povinen údaje o prémiích zveřejňovat, stojí si na svém. Zaměstnanci prý v loňském roce kvůli zveřejnění čelili negativním reakcím, a proto je nyní nezveřejní.
Tak jako loňský rok ani letos neplatí na ministerstvu životního prostředí rovnice, že nejvyšší odměnu na konci roku dostává některý z náměstků. Podle každoroční inventury odměn ji totiž i loni obdržel ředitel odboru. Kdo konkrétně? To z odpovědi na žádost o informace není možné zjistit. Rezort jména tají.
„Ministerstvo nedisponuje souhlasem dotčených osob s poskytnutím jejich osobních údajů,“ stojí v odpovědi, pod kterou je podepsaná vedoucí tiskového odboru Petra Roubíčková.
Přitom když server Lidovky.cz žádal o stejné informace za rok 2014, úřad poskytl data přesně tak, jak mu ukládá zákon, tedy včetně jmen odměněných úředníků. Nyní ale obrátil právě kvůli tomu, že je redakce následně zveřejnila.
Smutná zpráva přilétla v sobotu po poledni. Zemřel světoznámý český výtvarník, architekt a designér Bořek Šípek. Bylo mu 66 let. Za prezidenta Václava Havla byl hradním architektem. Navrhoval skleněné umělecké objekty i designové kusy nábytku. Osobnosti české kultury oceňují Šípkův mezinárodní umělecký přínos i jeho mnohaletou pedagogickou činnost. Vzpomínají na něj jako na výborného společníka a také nekonvenčního člověka s velkou noblesou.
Ministr kultury Daniel Herman zprávu o úmrtí přijal s hlubokým osobním zármutkem, s Šípkem se dobře znal. „Vážím si toho, že patřil do sboru mých poradců. Konzultoval jsem s ním nejen pohledy na českou kulturu, ale na život vůbec. Jeho smrt mě zasáhla o to více, že jsem měl shodou okolností právě dnes otevírat v Muzeu Jana Amose Komenského v Naardenu jeho výstavu. Společně s ním,“ reagoval Herman. Vážil si velmi jeho tvorby, díla i životních postojů.
  |
„Bořek Šípek byl stejně tak absolutní génius s neuvěřitelným citem jak pro historii, tak pro současnost. Dokázal Havlovy obecné myšlenky ztvárnit v to, čemu se říkalo moderní baroko,“ řekl nám Ladislav Špaček.
Hezký start nového týdne.
