Ministr kultury Daniel Herman zprávu o úmrtí přijal s hlubokým osobním zármutkem, s Šípkem se dobře znal.
„Vážím si toho, že patřil do sboru mých poradců. Konzultoval jsem s ním nejen pohledy na českou kulturu, ale na život vůbec. Jeho smrt mě zasáhla o to více, že jsem měl shodou okolností právě dnes otevírat v Muzeu Jana Amose Komenského v Naardenu jeho výstavu. Společně s ním,“ reagoval Herman. Vážil si velmi jeho tvorby, díla i životních postojů.
Umělec i výborný kamarád
Ministrovi je líto, že už neuskuteční jeden z projektů, který spolu plánovali, a to vytvoření Šípkova svícnu do barokní kaple v Nostickém paláci, kde sídlí ministerstvo kultury. „Všem pozůstalým vyslovuji touto cestou svoji hlubokou soustrast,“ dodal Herman.
S Bořkem Šípkem jsme měli dohodnutou schůzku z jeho vernisáže v Tančícím domě. Už k ní nedošlo. R.I.P.
— Pavel Bělobrádek (@PavelBelobradek) 13. Únor 2016
Se smutkem přijal zprávu o Šípkově úmrtí také politik Karel Schwarzenberg. Přátelili se spolu více než 30 let, seznámili se prý ve Vídni na Šípkově přednášce. „Měli jsme se rádi a bude mi strašně chybět. Je to opravdu konec krásného přátelství. Ne že bych byl vždy s jeho názory zajedno, v některých uměleckých věcech jsme měli úplně opačný názor, ale on byl na celém světě uznaný člověk. To byl někdo, kdo překročil meze české kotliny,“ konstatoval Schwarzenberg.
„V Bořku Šípkovi ztrácí česká kultura nejenom mezinárodně známého výtvarníka, architekta a vlastně dvorního architekta Václava Havla, ale také česká kulturní obec a přátelé Václava Havla včetně Knihovny Václava Havla přítele, kamaráda a člověka, který bude strašně chybět,“ uvedl k úmrtí Šípka ředitel Havlovy knihovny Michael Žantovský.
Respektovaný pedagog
Historik architektury Zdeněk Lukeš mimo jiné připomněl Šípkův osobitý designérský styl, který zapadal do nové módy 70. a 80. let takzvaného postmodernismu. Díky tomu spolupracoval i se světoznámými módními salony, navrhoval interiéry módních obchodů, šperky, nábytek a různé designérské předměty. „V té době patřil k absolutní světové špičce,“ zdůraznil Lukeš.
Pravdou podle něj je, že později trochu ustrnul ve vývoji, což ale zřejmě bylo dáno tím, že jeho design se lidem líbil. Šípkovo vrcholné období se táhlo od 70. let do konce minulého století, pak byl dále považován za klasika. „Byl vynikající pedagog. Ke studentům vystupoval velmi přátelsky, ale na druhou stranu měl u nich ohromný respekt,“ dodal.
Šípek byl děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci v letech 2005 až 2012 a mimo jiné se zasloužil o zavedení nového studijního oboru design prostředí. Liberec byl první v Evropě, kde se tento obor samostatně začal vyučovat. Jeho jméno zvýšilo katedře Designu i společenskou prestiž a to i mimo Českou republiku, uvedla mluvčí univerzity Liberec Jaroslava Kočárková.
Profesor Šípek byl podle děkana Zdeňka Fránka, který jej právě v roce 2012 v čele fakulty vystřídal, i přes svoji věhlasnost skromný člověk. „Těžko za něj budeme hledat náhradu. Musíme se ale postarat o to, abychom udrželi úroveň, kterou do studijního oboru přinesl,“ řekl.
Bořek Šípek je známý především jako sklářský výtvarník a Havlův hradní architekt. Havlovi následovníci už svého architekta neměli a omezovali se na pouhé udržování a opravování tohoto významného areálu, který není jen největší českou památkou, ale zejména v době Václava Havla byl také významným společenským a kulturním středobodem země.
Šípek je vedle svých sklářských artefaktů autorem rozličných kusů nábytků, které uplatnil mimo jiné i na Pražském hradě. Patří k nim židle, křesla, pohovky, knihovny nebo kabinety. V Tančícím domě vystavoval sérii dýhovaného intarzovaného nábytku, k jehož tvorbě ho inspirovala řecká a aboridžinská mytologie.
  |
V říjnu loňského roku začala jeho retrospektivní výstava s názvem Out Of Limits v galerii Art Salon S v Tančícím domě. V instalaci, kterou připravil sám autor, bylo téměř 200 děl od skleněných uměleckých objektů až po designové kusy nábytku, jež Šípek vytvořil za posledních 20 let.
Součástí výstavy byla i díla z období začátků jeho tvorby či váza Neuchopitelný šípek, kterou pro Šípka navrhl bývalý český prezident Václav Havel. Výstava začala v den narozenin Havla, s nímž Šípka pojilo dlouhé přátelství.
Šípek podle mluvčí České komory architektů Zuzany Hoškové přispěl velkou měrou k popularizaci české architektury a uměleckého řemesla, a to nejen na domácí půdě, ale také v zahraničí. Vzhledem k velké šíři jeho záběru představoval výjimečnou osobnost umělecké scény, která bude českému prostředí chybět, poznamenala.
Šípek měl charakteristický "novobarokní" rukopis
Dílo architekta Bořka Šípka nikdy nepostrádalo jasně rozpoznatelný rukopis, ale ani pořádnou dávku hravosti a vtipu. Umělec, který za úřadování Václava Havla ovlivnil podobu Pražského hradu, spolupracoval během kariéry i se světovými designérskými firmami. Vedle domů navrhoval Šípek nábytek, vázy, jídelní servisy, ale třeba také kliky u dveří. Stál za podobou Laviček Václava Havla, které v posledních letech vyrostly na řadě míst po celém světě. Dnes Šípek po těžké nemoci zemřel, bylo mu 66 let. Šípek, který po srpnu 1968 emigroval, se už během let v exilu vypracoval mezi designérskou a architektonickou špičku. Více než architekta jej ale lidé vnímali jako sklářského výtvarníka a designéra váz, porcelánu a dalších artefaktů. Bořek Šípek byl ostatně mužem mnoha zájmů a profesí, své znalosti však rád předával i jiným. Vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, vysoké škole ve Vídni, později byl profesorem a děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. V českém prostředí se Šípek proslavil hlavně jako "dvorní architekt" prezidenta Václava Havla, podle jeho návrhu vznikly například markýzy nad vstupy do Obrazárny Pražského hradu i hradních kanceláří. S Havlem pojilo Šípka osobní přátelství, loni v říjnu například představil vázu Neuchopitelný šípek, kterou pro něj Václav Havel před lety osobně navrhl. Architektovo působení nejen na Pražském hradě mělo samozřejmě i své kritiky. Bořek Šípek se narodil 14. června 1949 v Praze, kde také vystudoval nábytkový design na Střední uměleckoprůmyslové škole. Vysněnou architekturu absolvoval až po své emigraci do Německa v Hamburku. Později studoval i filozofii, která ovlivnila jeho architektonické myšlení. Poprvé na sebe upozornil krátce po třicítce skleněným domem v Hamburku, který navrhl pro sestru. Vhodnější půdu pro své myšlenky však našel v Nizozemsku, kde si v roce 1983 otevřel architektonické a designérské studio. Po listopadu 1989 se vrátil do Československa, kromě práce na Pražském hradě také v Lindavě na Českolipsku se skláři Petrem Novotným a Liborem Fafalou spoluzaložil sklářskou huť Ajeto, dnes již známou i v zahraničí. V druhé polovině 90. let si také na pražském na Starém Městě otevřel restauraci Arzenal, ve které spojil svou oblíbenou thajskou kuchyni se salonem designu, kde si hosté mohli koupit sklenice, příbory či talíře, na nichž jedli. Podniku se ale přestalo dařit a dnes již nefunguje. Přes svou proslulost si Bořek Šípek vždy snažil chránit své soukromí, což se mu ale příliš nedařilo. Ať už pro jeho úzké spojení s extrémně exponovaným Václavem Havlem nebo později kvůli mnohaletému vztahu s popovou zpěvačkou Leonou Machálkovou, s níž má nyní třináctiletého syna Artura. Kromě něj se Šípkovi v manželství s nizozemskou choreografkou Hillary Udenovou narodili ještě synové Milan a Dalibor. |
