NEJ HITY: Promovaní inženýři jeden vedle druhého

Pokračování se odehrálo na chodbě Československé televize, kde se Uhlíř potkal s kapelníkem Antonínem Hájkem: „Připravujeme novou desku, tak kdybys měl pro nás nějakou písničku...“ Neměl, ale proč ji nenapsat?

Společně s Karlem Šípem tehdy na Kavčích horách připravoval hudební pořad Hitšaráda. A tak oslovil svého kolegu a textaře a bývalý baskytarista skupiny Faraon souhlasil: „Kapela Plavci tehdy na koncertech s oblibou uváděla, že polovina z nich jsou inženýři – a nápad byl tady!“ Ze sedmi to byli přesně tři, Jiří Veisser, Milan Dufek a Mirek Řihošek. Ale protože za celou kariéru tohoto folk&countryového sdružení, která se začala psát už v roce 1964, se v něm technicky vzdělaných vysokoškoláků vystřídala celá řada, byla slova o hlavách študovaných na místě.

Promovaní inženýři, sínus, kosínus, deskriptíva... to by se jim mohlo líbit, myslel si Karel Šíp. Nelíbilo. „Dodnes si vzpomínám, že jsme byli s Tondou Hájkem v hotelu Moskva v Gottwaldově, když nám Karel s Jardou přinesli písničku Inženýrská – v notách, samozřejmě. Přehráli jsme si ji, podívali se na sebe a pak na ně – co je to za ptákovinu?
Co blbnete?“ popisuje tehdejší pocity z pozdějšího hitu Jiří Veisser.

Vzápětí se jim dostalo vysvětlení, které mělo dosvědčit, že psychický stav autorské dvojice je naprosto v pořádku: „Podívejte se, jaká je situace, pánové! Čas vašich převzatých písní z amerického repertoáru skončil, vy nutně potřebujete původní českou písničku – a tady je!“ Kapitulovali; nechtěli dál plavat v problémech, sporů s tehdejší státní mocí si užili dost.

A tak skladbu natočili a Supraphon ji vydal jako druhou stranu singlu Nedávno byl jsem školák. Měla úspěch, ale i problémy. „Byla to svižná, rychlá melodie, jaké si žádal tehdejší režim – všichni jsme veselí a nadšeně budujeme socialismus,“ úsmívá se trpce při vzpomínce skladatel Jaroslav Uhlíř.

Potud vše v pořádku. Ostatně i textař Karel Šíp si za svými slovy stojí: „Je to srandovní písnička s několika dodnes neotřelými rýmy, nic angažovaného, co by podporovalo tehdejší komunistický režim.“ Zdánlivě tomu tak opravdu bylo, ale pak přišel refrén: „Promovaní inženýři / kdo je tu inženýr, ať s námi zpívá!“ A to úplně stačilo. „Někdo tenkrát přišel s tvrzením, že tahle píseň neúměrně a v rozporu s naší beztřídní socialistickou společností vyzdvihuje pracující inteligenci nad dělnický lid. Skladbu sice nezakázali, ale bez dobře míněného varování do budoucna se to neobešlo,“ vybavuje si ještě po letech Jaroslav Uhlíř, který byl zodpovědný pouze za noty.

Jakkoliv to může dnes působit úsměvně, je zarážející, proč tehdejším kulturním dohlížitelům nevadilo, že se inženýrského diplomu dostalo za peníze pracujících i jedincům, kteří vytrubují do světa, že technické univerzity vystudovali vlastně omylem a ani po mnohaletém pobytu na akademické půdě neporozuměli principu něčeho tak jednoduchého, jako je perpetuum mobile: „Mé nadání je všestranné / jsem bystrý, moje sestra ne / však strojařina potkala mě asi omylem / proč já jen na tu školu lez’ / když nevymyslím vynález...“

To ale není vše. Velké hity mívají různé nepřátele. Dodnes si mnozí po úspěšném složení státních zkoušek volají do Country Radia s žádostí o právě tuhle skladbu, bývá také nedílnou součástí promočních oslav absolventů ČVUT... Jenže zdaleka ne všichni jsou inženýři – a přinejmenším jeden občan Československé socialistické republiky si s kapelou Plavci rozhodně nemínil zvesela prozpěvovat.

Tak alespoň vzpomíná Karel Šíp: „Před několika lety jsem narazil v Lidových novinách na příspěvek jednoho čtenáře, který svou emigraci zdůvodňoval tehdejší odpornou tuzemskou populární hudbou. Na závěr prohlásil, že utekl na Západ proto, aby nemusel nadále žít v zemi, kde se zpívá ,promovaní inženýři‘!“