Příběh filmu Vybíjená se točí okolo někdejších spolužáků z gymnázia, kteří na abiturientském srazu vzpomínají na svá studia, a rozjímají nad životními tužbami a sny. Hlavní role ztvárnili Richard Genzer, Michal Suchánek, Ondřej Sokol, Simona Krainová a Simona Babčáková.
    |
Lidovky.cz: Příběh vašeho nového filmu se odehrává na setkání abiturientů. Účastníte se vy sám podobných srazů se spolužáky po letech?
Setkáváme se, ale ne pravidelně. Naposledy jsem někdejší spolužáky mohl vidět možná už před patnácti lety.
Lidovky.cz: Mohl jste do filmování promítnout něco z vlastních zážitků?
Určitě jsem do natáčení promítal i vlastní zkušenosti. Téma příběhu bylo ale jasně popsáno jak v knize, tak ve scénáři. Pocity jsem proto spíš jen upřesňoval, aby výsledek působil emotivně co nejsilněji. Vyloženě vlastní zážitky jsem do filmu nepromítal.
Petr Nikolaev (* 1957)Vystudoval FAMU, během studií na sebe upozornil mj. snímky Schopen-odveden a Praga kaput regni. V roce 1997 debutoval adaptací knihy Michala Viewegha Báječná léta pod psa. Dále natočil snímky Kousek nebe (2004), ...a bude hůř (2007), Lidice (2001), Příběh kmotra (2013) , Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů (2013) a řadu televizních filmů a seriálů.  Režisér Petr Nikolaev |
Lidovky.cz: K režii filmu Vybíjená vás oslovil producent Rudolf Biermann. Odvíjel se od toho výběr herců?
Ruda Biermann spolupracoval s Michalem Vieweghem na většině jeho filmových adaptací. Řadu herců pro Vybíjenou navrhoval nejprve on. Je to odlišný postup, než na jaký jsem u svých filmů zvyklý, já sám kolem věcí většinou mnohem déle kroužím a trvá několik etap, než hlavní role obsadím. V tomto případě ale musím říct, že jsem se setkal s osvíceným producentstvím. Herce, které navrhl, jsem posléze přijal za své.
Lidovky.cz: Nebojíte se, že výběr Partičky diváky rozdělí ? Že na něj půjdou jejich fanoušci, a naopak ho předem zavrhnou tací, kteří televizní pořad nemusí?
Když nechcete v dnešní kinematografii zůstat v kategorii filmů, na které přijde deset tisíc lidí, musíte hledat, na co lidi do kina dostanete... V tomto případě nejsem finančně závislý na počtu diváků, jsem ale přirozeně rád, když na moje filmy diváci přijdou. V první řadě jsem se ale snažil udělat kvalitní film, který by měl vnitřní pravdu a pravdivé emoce. Všichni herci hrají svoje role dobře a věrohodně a Vybíjená rozhodně není exhibicí Partičky. A jestli na film někdo nepůjde proto, že nemá rád Genzera nebo Suchánka? No tak ať nechodí...
Hlavní ženskou roli - Evu - představuje ve Vybíjené Simona Krainová.
Lidovky.cz: Jak jste se stavěl k obsazení Evy, kterou ztvárnila modelka Simona Krainová a k jejímu mladšímu předobrazu, Lindě Bartošové?
Konkrétně u Simony Krainové jsem byl velmi ostražitý. Měl jsem určitou pochybnost, zda je dobře, aby Evu hrála. Pozvali jsme vedle ní i několik dalších hereček a porovnávali je v souvislosti se zadáním této role. To vyžadovalo, aby šlo o oslnivě krásnou ženu. U které, když vejde do dveří, všichni strnou. Pochopil jsem, že Simona Krainová je nejlepší volbou a ve filmu působí dobře. Co se týče mladých rolí, věděl jsem, že u nich lze film ovlivnit nejvíc. Vnímal jsem jako velkou výzvu dosáhnout toho, aby k čtyřicátníkům věrohodně pasovaly. Jsem spokojený nejen s Lindou Bartošovou, která je Simoně Krainové až neuvěřitelně podobná. Skvělí jsou i kluci představující mladou Partičku. Výborná je i mladá Simona Babčáková - Johana Vašková jako mladá Hujerová je vlastně ústřední postavou filmu, protože je do jisté míry vypravěčkou. Já jí fandím, stejně jako mám slabost i pro představitelku Větve Robertu Pracnou. Ony dvě nesou poselství celého filmu – to, že to v životě není rozdané od začátku, že každý je svého štěstí strůjcem.
Mladším předobrazem Simony Krainové je ve filmu Vybíjená Linda Bartošová.
Lidovky.cz: Po dlouhé době jste režíroval komedii, bylo to pro vás příjemné zpestření po náročných látkách, jako byly Lidice nebo Příběh kmotra?
Zpestření jistým způsobem, avšak poctivý humor je taky těžký. Nechtěl jsem, aby film působil „vychcaně“, Vybíjená není typická „řachanda“. Je to film, který má humor, divák bude mít plný talíř a nebude z kina odcházet ošizený. Nemusí se smát od začátku do konce, stačí, když si z něj vezme to poselství, které nese.
Lidovky.cz: Nalákat diváky do kin je v dnešní době oříšek. Nakolik jste u Vybíjené musel ustupovat komerčním požadavkům?
Několik věcí, jako třeba už zmíněný výběr herců, je to postaveno na tom, aby na film přišli diváci. Kvalitě to ale vůbec neubírá, dokonce bych řekl, že spíš naopak. Můžete dělat „řachandy“ a nestarat se o to, co si o vás druzí myslí. Anebo naopak dělat věci sebestředně a takzvaně bez kompromisu, potom je vám ale jedno, kolik diváků na ně přijde. Moc nevěřím lidem, kteří říkají, že nikdy nedělají kompromisy. Člověk si občas věci zjednodušuje, musí si toho ale být vědom, aby to zase někde jinde vynahradil.
Ve Vybíjené si zahráli i Simona Babčáková a Hynek Čermák.
Lidovky.cz: Je z vaší strany film Vybíjená kompromisem?
A víte, že ne? Jsem na ten film hrdý. V životě považuji za důležité, když vím, že jsem svým filmem schopen zajistit části populace naší republiky klidný večer. Když jdou po zhlédnutí filmu spát v určité harmonii, s pocitem, že život má nějaký smysl a že se orientují ve světě. Lidi díky filmu nevnímají na chvíli nic jiného, žijí ve světě, který jsme vytvořili, a zapomenou na své problémy. Když jsem měl premiéru filmu Báječná léta pod psa, přišel za mnou mladší a úspěšnější kolega Honza Svěrák. Povídá mi: Víš, my jsme na film přišli s manželkou rozhádaní. Na konci jsme se ale drželi za ruce.
Lidovky.cz: Při jakém filmu jste vy sám sdílel takové pocity?
Sám jsem měl takový pocit například po zhlédnutí filmu Hořící keř. Šel jsem spát v míru, protože konečně někdo za moji generaci to téma vyslovil.
Lidovky.cz: Na čem pracujete nyní?
Chystáme velký celovečerní film o československých legionářích. Jde o úplně jiný žánr, který se mnohem více blíží Lidicím.
Lidovky.cz: Takže opět návrat ke složitější tematice?
Když jsem byl malý, doma jsem si hrával se šavlí mého dědečka, který bojoval za první světové války. Dědečka popravili Němci za heydrichiády, pro mě byl ale odmala obrovským vzorem. Až když jsem byl starší, pochopil jsem, že byl legionář a už asi patnáct let přemýšlím o tom, že bych na toto téma udělal film. Pracuji na něm poslední tři roky.
Lidovky.cz: Půjde o příběh vašeho dědečka?
Ne, je to příběh inspirovaný samotnou legionářskou historií. Problém je, že jde o velmi složité téma. Zjistil jsem, že i když mě celý život zajímalo, nic jsem o něm vlastně nevěděl. Když jsem začal studovat historické romány a faktografické publikace, pochopil jsem souvislosti a zděsil jsem se šíří tématu a komplexností. Chci proto film zaměřit na jediný výsek – Sibiřskou anabázi. Jsem přesvědčen o tom, že to bylo největší kolektivní dobrodružství naší moderní historie. Na kolejích Transsibiřské magistrály se ocitlo padesát tisíc chlapů, kteří ovládali území dvakrát větší než je Evropa a zhruba šest tisíc kilometrů tratě. Byli to oni, kdo umožnili vznik Československé republiky. Pikantní ale je, že v té době, kdy republika vznikla, byla zasekaní na magistrále a vrátili se až o dva roky později. Jde o složitou látku historicky i morálně, vzpomeňme si, že například u Zborova stanuli proti sobě Češi proti Čechům...
Lidovky.cz: V jaké fázi realizace jste?
Tento týden se mi po třech letech příprav podařilo získat první peníze od státní instituce, beru to jako důležitý mezník v přípravě celého filmu. Ze Státního fondu kinematografie jsem dostal sto padesát tisíc korun na napsání scénáře. Rozpočet celého filmu by měl být sto milionů. Věřím a očekávám, že zásadními partnery budou také ministerstvo obrany a ministerstvo dopravy. Už přes dva roky jednáme taky s Českou televizí.
Lidovky.cz: Kdy začnete natáčet?
Kdyby se nám podařilo začít točit za rok, bude to skvělé. V roce 2017 by měl mít film premiéru. Těším se na tu práci, spousta lidí u nás ví bohužel o legionářích a vůbec o první světové válce pramálo. Vezměte si, že tam narukovalo zhruba milion a půl našich předků, že jich přes sto tisíc padlo, že narukovalo 36 ročníků... To o něčem svědčí.
