Při vší úctě k Havlovi byl včera Klaus v Evropském parlamentu lepší právě proto, že byl drzý. Klaus přijel a europoslancům do očí řekl, že víc pravomocí by jim nedal, protože by to vedlo „k ještě většímu pocitu odcizení občanů evropských zemí od unijních institucí“.
Většina europoslanců se nadprůměrně prožívá a taková slova neslyší ráda. Není to ale jen zlovůle škůdce z Prahy, odcizení evropských poslanců veřejnosti v členských zemích se dá snadno doložit. Od prvních voleb v roce 1979 neustále klesá volební účast. Lidem, kteří v této bublině sedí dlouho – například současný předseda EP Hans-Gert Pöttering znovu a znovu slavně vyhrává ve svém okrsku právě od roku 1979 – je užitečné připomenout, že existuje svět i mimo Brusel a Štrasburk.
Klaus mívá tendenci přehánět, v tomto případě ale hlavní tezi jeho projevu – totiž že „majitelé klíčů“ od evropské integrace se každého, kdo si dovolí lišit od jejich pojetí Evropy, snaží ukřičet – dramaticky potvrdili všichni ti poslanci, kteří bučeli, uraženě odcházeli nebo potom proti kazimírovi z Prahy vydávali žalobná prohlášení. Podezřele často se to v jejich slovníku hemžilo výrazy jako „nezodpovědnost“, „provokace“ nebo „nekonstruktivní přístup“. Taková koncentrace nedůtklivého konformismu je dnes opravdu možná snad už jen v Bruselu.
Václav Klaus musí být se svým včerejším výkonem spokojený; nejvíc mu také zaškubalo v koutcích, právě když vyprovokoval menší vlnu odcházení ze sálu. Jaká vítaná změna oproti domněle zlobivému výtvarníkovi Davidu Černému a jeho nedávným zkroušeným omluvám tamtéž.