V sobotu někdy také vařím oběd nebo večeři. Baví mě to, i když nevím, jestli to umím. Své vaření pokládám za velkou pomoc mojí ženě. Ta mě po očku sleduje a diví se, proč u vaření nedělám i další věci. Za pomoc to ale moc nepokládá, protože většinu potravin musí stejně nakoupit sama.
Ano, nakupování a zejména potravin považuji za jednu z nejnudnějších činností, špatně se v supermarketu orientuji, nesnáším všudypřítomné cedulky „Akce“ a štvou mě vemlouvavé řeči z reproduktorů. Nakupování v sobotu je snad ten nejstrašnější program, který znám.
V Rudolfinu byla po rekonstrukci otevřena kavárna |
Místo toho v neděli zajdu s vnučkou do Galerie Rudolfinum a ukážu jí tu impozantní budovu, kde se pořádají koncerty a výstavy. Byl jsem tam sice na výstavě před čtrnácti dny, ale musím vnučce ukázat „Artpark“, což je prostor, který objasňuje současné umění. Je určen převážně dětem od sedmi let, ale je zajímavý i pro dospělé, protože se tam dozvíme, co je to umění, jak vzniká umělecké dílo, kdo je vlastně umělec, jakou cenu může mít umělecké dílo a mnoho dalších věcí, které nám usnadňují orientaci v současném výtvarném umění.
Objevil jsem tam i citát věhlasné francouzské umělkyně Louise Bourgeoisové: „Umělecké dílo nepotřebuje být vysvětleno. Pokud to ve vás nevyvolává žádné pocity, nemůžu vám to vysvětlit. Pokud vás to nezasahuje, tak jsem neuspěla.“
A co v neděli večer? Nejraději bych chtěl zajít do kina na nějaký dobrý český film. Bydlíme na Letné blízko Bio Oko, kam občas chodíme. Je velmi přátelské a vyhovuje nám, když můžeme sledovat filmy se sklenkou vína nebo limonády v ruce. Většinou však chodíme na zahraniční filmy, protože ty české se nám moc nelíbí.
Už dlouho mi vrtá hlavou, proč tomu tak je, proč máme neustále témata a scénáře, které ilustrují naše malé prostředí a často se vracejí do doby komunistické minulosti, jež je lépe nebo hůře interpretována. Přál bych si témata z našeho prostředí reflektující evropskou současnost, nikoliv naše drobné, milé a útulné mindráky, navíc řemeslně mizerně natočené.
V této souvislosti nerozumím neustálým nářkům filmařů o nedostatečné státní finanční podpoře. Je zvláštní, že o státní podpoře architektury, designu, vizuálního a literárního umění se téměř nemluví a výsledky jsou rozhodně lepší.