Mělo to znít jako příkaz vrchního velitele ruských ozbrojených sil – a skutečně: dojem, že nyní má světový mír v rukách tenhle vojevůdce atomové velmoci, se podařilo vyvolat na sto procent. Byl to zase starý známý Vladimir Putin, jehož hlavním heslem zůstává: „Když si nás neváží, ať se nás alespoň bojí.“
Vráceno – i s úroky
SESTŘELENÍ SU-24 |
Staré ruské pravidlo potvrdil ruský lídr letos ještě jednou – když 24. listopadu málem vyhlásil válku Turecku, a tedy i celému NATO. Sestřelení ruského vojenského letounu, který na pár vteřin několikrát přelétl hranice do Turecka, si prezident jaderné velmoci vychutnal. V jedinou chvíli vrátil světu ponížení a urážky, kterých se na něm za poslední rok, především kvůli ruské invazi na Ukrajinu, dopustil.
Přinejmenším několik hodin se světová veřejnost bála vypuknutí třetí světové války. Analytici nestačili občany uklidňovat výpočty o tom, že na takový či jiný konflikt Rusko nemá ani síly, ani peníze. Že pád rublu a cen ropy, sankce, izolace a embargo, to všechno sráží ruskou ekonomiku do kolen. Že Putinovo militantní vystoupení, ve kterém slíbil Turkům tvrdou odplatu, není určeno ani tak obyvatelům Turecka nebo států EU či USA, ale spíš občanům ruským.
‚Moskva v roce 2043? Pustina zničená Ukrajinci, islamisty a homosexuály‘ |
Voličům, kteří nesmějí v roce 2018 ani na vteřinu zapochybovat, kdo je uchrání před agresí nepřátel, před teroristy, homosexuální a židovskou lobby, před NATO, Marťany i lochnesskou příšerou. Je to on. Muž, který za poslední rok dokázal zvrátit zcela prohranou bitvu. A teď běží ve vedoucí skupince pelotonu.
Hitler nebo Napoleon
Po invazi na Ukrajinu a ještě více po anexi Krymu na jaře 2014 to vypadalo, že Vladimir Putin už nebude nikdy vítaným hostem ani v Bílém domě, ani v Buckinghamském či Elysejském paláci. A bezvýznamná Praha jeho ambice ukojit nedokáže. Zdálo se, že sankce a mezinárodní izolace Putina degradují, jeho voliče otráví a přesvědčí, že právě on je příčinou jejich problémů, upadající životní úrovně a nevalné reputace ve světě.
Hnacím motorem lásky k Putinovi je strach, tvrdí ruští experti |
Jenže opak se stal pravdou. Na vlně nacionalistických nálad popularita ruského vládce vyletěla během roku 2015 k 90 procentům. Zatímco obraz Putina v EU i USA byl nevalný a stále se zhoršoval, až ho někteří začali srovnávat s Hitlerem, doma tento muž rostl do podoby zbožňovaného Napoleona, a to se vším všudy. Včetně obav z nevalného konce, kterému vždy předchází pýcha.
Vladimir Putin na Krymu.
Euforické nálady vyvolané rozšířením impéria nemohou vydržet věčně. Řeči o velkém Rusku, kterého se všichni bojí tak, že raději Putina nikam nezvou, neboť by je svým šarmem, intelektem a tvrdou obhajobou ruských zájmů zdeptal a zastínil, se nedají opakovat donekonečna. Putin potřeboval zásadní změnu klimatu. A ta přišla spolu s útokem na Paříž.
RUSKÁ INTERVENCE V SÝRII: |
Ještě týden před tragédií prezident Francie François Hollande prohlašoval o Putinovi: „On není naším spojencem v Sýrii.“ A také nebyl. Putin zde sleduje výhradně své ruské cíle, a to udržet se u moci a nedopustit ovládnutí Blízkého východu Američany, popřípadě jinými nepřáteli, jako je třeba Islámský stát. Kreml se zapojil do války, aniž by ukončil tu, kterou vede na Ukrajině.
Jenže pak na ruské letadlo nad Sinajským poloostrovem zaútočili teroristé a zabili víc lidí než útočníci v Paříži. Francie a Rusko se ocitly na jedné lodi. Na listopadovém summitu G20 v Turecku už Putin neseděl osamocen v koutku jako na mezinárodních setkáních předrokem, pokud tam vůbec tehdy byl pozván. Nic nedokáže přinutit znepřátelené strany zakopat válečnou sekyru lépe než společný nepřítel.
Hra o Asada
Ještě víc než likvidace Islámského státu zajímá Putina udržení režimu Bašára Asada, který je téměř kmotrem ruských vojenských základen v Sýrii. Sestřelení ruského letadla Turky je jen součástí této velké bitvy dvou vojenských bloků o Sýrii. Jako za starých časů.
  |
Zatím plán Západu nevyšel. Z Putina se nestala pokorná, sankcemi vyčerpaná a nedostatkem peněz vynervovaná troska. Ruský prezident v druhé polovině roku naopak dokázal využít situace ve svůj prospěch, ačkoliv západním politikům se zdálo, že vše spěje ke zkrocení zlého muže. Namísto toho zlý muž přesouvá do Středozemního moře raketové systémy S-400 a dává najevo, že si bude v Sýrii dělat, co bude chtít.
PUTINOVA POSELSTVÍ |
Ukrajina je v prosinci 2015 téměř zapomenuta. S Putinem opět jednají státníci nikoliv o ústupcích na ukrajinském bitevním poli, ale o společném tažení proti Islámskému státu. Analytici tvrdí, že stav světa připomíná to, co se odehrávalo během vytváření protihitlerovské koalice. Nelze ale zapomenout ani to, jak si Stalin vychutnával světovou satisfakci své osoby a co všechno po válce dokázal získat.
Je zřejmé, že dnes je zatím ve hře „jen“ Krym a Ukrajina jako sféra ruského vlivu. Těžko si představit, že během vyjednávání o společném postupu proti teroristům hovořil 26. listopadu v Moskvě s Putinem Françoise Hollande i o Ukrajině. Krym není zas tak velká cena za likvidaci nebezpečí, které ohrožuje celou Evropu. Putin byl vzat na milost.
