Tomáš Etzler glosuje: o olympijském vzduchu

První dva roky pobytu v Čínské metropoli tomu tak nebylo. Člověk sotva viděl obrysy paneláků vystupující z šedohnědého smogu.
Zapomeňte na oblohu. Město bývalo celé týdny ponořeno do neprůsvitného šera. Bylo to deprimující. Časy se naštěstí změnily.

"Ta modrá obloha je podezřelá, bude v tom nějaký fígl," nedůvěřivě
komentoval meteorologickou situaci hlavního města kamarád Diego, španělský novinář. Fígl v tom není, ujišťoval jsem ho. Čínské vládě a městským úřadům se podařilo po obrovském úsilí vzduch města vyčistit.

Boj se smogem začal kvůli olympiádě. Vláda uzavřela stovky továren a omezila dopravu ve městě. Počátek olympiády ještě trochu zasmogovaný byl, pak se ale nebesa vyčistila a jsou jasná dodnes.

Po hrách se mnoho lidí obávalo, že se věci vrátí do starých kolejí. Na čínském internetu se objevila řada občanských kampaní za udržení olympijského vzduchu. Vláda webové stránky sice rychle zavírala, ale jak vidět, hlas lidu respektovala.

Většina továren zůstala uzavřena a dopravní restrikce stále fungují, i
když ne tak přísné jako během olympiády. V průběhu her mohla na
silnice Pekingu jeden den auta, jejichž poznávací značka končila sudým číslem, a nastávající ráno mohli jezdit čísla lichá. To se opakovalo.

Zjednodušeně řečeno to funguje následovně: v pondělí vyjíždí auta se značkami končícími 1, 2 v úterý 3, 4 pak 5, 6 a tak dále. Všichni mí čínští známí omezení rádi přijímají a já také. Ta jasná obloha za to stojí.
zato.