V roce 2018 se v Rusku mají konat volby do nejvyšší funkce, které by Navalnyj ani v případě superčestného boje nevyhrál, ovšem teď dokonce nebude mít ani možnost to zkusit. Tento týden ho totiž Leninský soud města Kirova odsoudil k pětileté podmínce, protože prý obelhal státní podnik Kirovles a připravil ho o pěknou sumičku peněz. Kandidovat takový odsouzenec nesmí. Tak praví ruský volební zákon.
Navalnyj sice tvrdí, že je to špatný výklad a že zahajuje předvolební kampaň, ve skutečnosti ale i jemu role mučedníka vyhovuje. Podmínka je trest tak akorát. Že nepůjde do cely, bylo jasné, stejně jako to, že nebude prezidentem. Opoziční lídr za mřížemi, který ve volbách na moskevského starostu v roce 2013 dokázal získat 27 procent, by byl nebezpečnější než Navalnyj na svobodě. V Rusku jsou přece psanci, štvanci a mučedníci lidem litováni a milováni a přispívají k revolučním náladám více než stoupající ceny pečiva.
Proč ale Kreml nepustil Navalného k volbám, když by takový důstojný soupeř Putinovi mohl jít k duhu? Navalnyj by skvěle splnil roli sparingpartnera. Stejně současný systém a Kremlem ovládané sdělovací prostředky nedávají šanci nikomu kromě vyvoleného. Vítězství současného vůdce by bylo opravdovějším a v zahraničí respektovanějším než v případě bezalternativní volby. Jenže Putin se rozhodl neriskovat a vyhrát v sólovém závodě bez zbytečných nervů. Jistota je jistota.
