Snad si mohu dovolit malou reakci na politický diář Petra Koláře z minulého čtvrtka, který má být vtipným zrcadlem politického dění, nebo snad lépe činnosti politiků. Nevadí mě ani v nejmenším a dokonce sdílím názor pana Koláře, že na kauze "Toskánsko" není podstatné zda si ji někdo objednal či ne. Když před lety vyfotil někdo Petru Buzkovou v plavkách na pláži poněkud odhalenější, neřešil nikdo, zda si někdo najal fotografa k její diskreditaci, či zda byla tato událost součástí "akce olovo". Také mně připadá pokřik zachycených naivním plácáním a mlžením, že jde o náhody, a jakýkoliv další můj komentář považuji za zbytečný.
Mrzí mě však neuvěřitelná lehkost, s jakou pan redaktor pasuje předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miloslava Vlčka do role "nejznámějšího českého traktoristy a shodou okolností i předsedu sněmovny."
Podle fotografie je pan Kolář mladý člověk, takže reálný socialismus před rokem 1989 nezažil. Asi nechápe, že někteří vzdělaní lidé, kteří po roce 1989 zastávali či zastávají významné funkce, měli podle něj "prosté" zaměstnání. Známe bývalého ministra vnitra, který pásl krávy na Slovensku a dnes je vystudovaným právníkem. Známe topiče v kotelně, který je dnes místopředsedou Senátu. No a známe také předsedu Poslanecké sněmovny, který v jisté části života řídil traktor a je vystudovaným inženýrem. To nebylo proto, aby tito a další lidé vyhověli komunistickému požadavku na dělnický původ, ale důsledek jisté diskriminace kvůli politickým názorům nebo "nesprávným" rodičům, kteří kritizovali totalitní režim.
Nebráním panu redaktorovi vyjádřit svůj kritický názor na odznáčky pro poslance, které navrhuje předseda Sněmovny. Své názory by však měl podle mého názoru prezentovat věcně a nesnažit se je za každou cenu "vyšperkovat" osobními urážkami, které pramení ve vlastním nepochopení nedávné historie naší země či práce předsedy Sněmovny.
A také mě napadá – politik musí ve veřejném zájmu odhalit životopis, majetek, prakticky vše, což je podle mne v pořádku, když se uchází o mandát voličů. Tvůrci veřejného mínění, kteří ve veřejném zájmu (který je opřen o svobodu tisku či projevu a ústavní principy) formují názory občanů, jsou však nedotknutelní. Ani si netroufám ptát se, zda pisatel nepropadl v páté třídě či nedělal reparát z tělocviku. Nebylo by to fér, i když je to také o morálce. Touto formou urážek se však článek v seriozním tisku stává bulvárním žvástem.
