Děkuji Pavlu Mášovi za pronikavou analýzu turecké hry, z níž si lze představit stav energetické bezpečnosti evropských států v roce 2014, až si Turecko důrazně řekne o dokončení přijímacího procesu do EU. Podle podobně promyšlené dlouhodobé koncepce jedná Turecko i vůči Blízkému východu a za podobnou analýzu by stála dvojí hra Turecka vůči Izraeli a dopad smluv uzavřených 6.8. mezi Putinem a Erdoganem pro budoucí bezpečnost Izraele. Ten má být za rusko-turecké účasti zásobován dokonce dvěma plynovody: pozemním přes Syrii a Libanon a podmořským spojujícím přístavy Ceyhan s Aškelonem: což poskytne Izraeli neocenitelné výhody a strategicky propojí s Tureckem.
Esy v rukou Turecka, které se vidí v roli budoucí regionální velmoci, jsou rozdvojení palestinského hnutí, pečlivě budovaná souhra s politikou Hamásu a slabost Egypta, kdy je současný zprostředkovatel jednání mezi Fatahem a Hamásem a rovněž mezi Hamásem a Izraelem, generál Sulejman, zmiňován jako jeden ze dvou možných nástupců nemocného prezidenta Mubaraka. Sulejman naprosto nutně potřebuje dosáhnout úspěchu a tím má být diskrétně připravovaná dohoda o výměně vězněného vojína Šalita za určitý počet vězněných představitelů Hamásu v Izraeli. To by pronikavě změnilo poměry na palestinských územích a mohlo vést k obnově činnosti palestinského parlamentu zvoleného v roce 2005 s většinou poslanců Hamásu. Ten by pak připravil palestinské volby v lednu 2010 s reálnou nadějí Hamásu na opětovné vítězství, což si přeje Turecko a čeho se obává Izrael. Ovšem silou turecké strategie je maximální zhodnocení vlastní geografické polohy, snaha zavázat si všechny strany a umění využívat i pesimistické scénáře vývoje pro podporu svých vlastních cílů.
Esy v rukou Turecka, které se vidí v roli budoucí regionální velmoci, jsou rozdvojení palestinského hnutí, pečlivě budovaná souhra s politikou Hamásu a slabost Egypta, kdy je současný zprostředkovatel jednání mezi Fatahem a Hamásem a rovněž mezi Hamásem a Izraelem, generál Sulejman, zmiňován jako jeden ze dvou možných nástupců nemocného prezidenta Mubaraka. Sulejman naprosto nutně potřebuje dosáhnout úspěchu a tím má být diskrétně připravovaná dohoda o výměně vězněného vojína Šalita za určitý počet vězněných představitelů Hamásu v Izraeli. To by pronikavě změnilo poměry na palestinských územích a mohlo vést k obnově činnosti palestinského parlamentu zvoleného v roce 2005 s většinou poslanců Hamásu. Ten by pak připravil palestinské volby v lednu 2010 s reálnou nadějí Hamásu na opětovné vítězství, což si přeje Turecko a čeho se obává Izrael. Ovšem silou turecké strategie je maximální zhodnocení vlastní geografické polohy, snaha zavázat si všechny strany a umění využívat i pesimistické scénáře vývoje pro podporu svých vlastních cílů.
