12. července 2009 12:47 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Umění kradli nacisté i
komunisté, dokládá kniha

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 14Diskuse
Hitlerova sbírka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hitlerova sbírka | foto: Reprofoto
PRAHA V jednání Adolfa Hitlera se trvale odrážely jeho zneuznané umělecké sklony. V březnu 1939 odvezl z Pražského hradu tapiserie a choval se přitom jako hotelový host, který krade ručníky. O tom, jak nacisté pod jeho vedením rabovali umělecké sbírky, pojednává kniha Hitlerova sbírka v Čechách Jiřího Kuchaře.

Knihu otevírá text Stanislava Motla s nadsázkou nazvaný Příjezd sběratele. Píše se v něm o tom, jak přezíravým způsobem se Hitler choval k československému prezidentovi Háchovi, jak situace nazrávala po odtržení Slovenska, a také s jakými urážkami a ústrky se Hitler v minulosti musel vyrovnávat. Naznačuje, že v jeho jednání se vlastně trvale odrážely jeho umělecké sklony a jeho ponížení a zneuznání. Vždyť je znám Hitlerův výrok, že jeho politická kariéra je pouhou náhražkou jeho umělecké kariéry. Zajímavá je i zmínka o tom, že "umělec Hitler" si z návštěvy Pražského hradu v březnu 1939 odvezl cenné tapiserie. Motl uvádí, že kdosi napsal, že byly srolovány a pokradmu naloženy v zádi vozu. Připomínalo to hotelového hosta, který tajně odnáší ručníky z koupelny.

Hitlerovy zlodějny po celé Evropě Hitler se svými pomocníky kradl během války umělecká díla po celé Evropě. Mnohá z nich se už nikdy nepodařilo dohledat. Kuchařova publikace se soustřeďuje nejenom na líčení toho, jak Hitler raboval v Čechách ale také popisuje, jakým umělcům zadával zakázky, především sochy. Autor důkladně zpracovává fakta o tom, jak, odkud a kam Němci různá vzácná díla sváželi. Tak například umělecké poklady a archivní materiály kláštera ve Vyšším Brodě byly odvezeny do Altaussee v Horním Rakousku, zatímco do kláštera byly naopak přivezeny sbírkové předměty z mnoha jiných sbírek. Přitom těsně po válce zase naopak z Vyššího Brodu odvezli umělecká díla Američané: údajně na místo, odkud se měla rozdělovat a vracet tam, odkud byla ukradena. Veškeré intervence oficiálně stanovených správců sbírek byly marné. Autor knihy zmiňuje některé mýty, které se tradovaly o nacistických sbírkách ve vyšebrodském klášteře. Tak například německý časopis Geo zveřejnil v roce 2004 "pikantní legendu" o tom, že ve Vyšším Brodě byla prý alespoň na čas uložena slavná jantarová komnata, kterou Němci v roce 1941 u Leningradu rozebrali. Dosud nebyla vypátrána. Adolf Hitler prý rozhodl, že právě v tomto klášteře se budou soustřeďovat umělecké soubory z Evropy, které se pak měly vystavit v chystaném muzeu v Linci. Byla tu uložena například známá Mannheimerova sbírka, která obsahovala díla tak slavných malířů, jako byli Rembrandt, Vermeer, Fragonard. Kuchař líčí podivný osud tohoto sběratele a mezinárodně vlivného finančníka, který jako Žid opustil Německo a za nevyjasněných okolností zemřel krátce po své svatbě v roce 1939 v Nizozemí. Hitler nařídil v roce 1941 zakoupení této sbírky. Zvlášť prý toužil po Rembrandtově obrazu známém pod názvem Židovský lékař. Autor knihy uvádí také další místa, kam Hitler nechal soustřeďovat nakradená nebo mnohdy vynuceně nakoupená díla. Není však úkolem tohoto textu popsat všechny úkryty, a tak zmiňuje jen ty nejdůležitější .

Zajímavé je však jistě srovnání s podobnými postupy komunistického režimu, který v 50. letech rovněž svážel nakradené sbírky na různá předem určená místa. Přitom se ještě nesporně řada děl ztratila. Mnohdy trvalo celá léta, než se soubory podařilo aspoň zapsat, někdy nedošlo ani k tomu. Po roce 1989 se sice některé sbírky vracely v restitucích, ale stejně jako po válce se mnohá díla nepodařilo dohledat. I to, myslím, sbližuje nacismus s komunismem - liší se jen v detailech, ale základní vlastnosti a jejich důsledky zůstávají stejné.

Sorela ve stopách vkusu Hitlera a jeho soukmenovců Dalším tématem, kterým se kniha zabývá, je současné umění, které Hitlera fascinovalo. Šlo o umění uctívající určité hodnoty, jimiž mělo podporovat nacionální socialismus. Také v tomto bodě se umění třetí říše v mnohém podobá socialistickému realismu, který byl nebo dokonce ještě je ve službách komunistických režimů. V obou případech šlo mnohdy o tvorbu dobré technické úrovně, která však zcela ignorovala přirozený vývoj a která je nesvobodná už jenom tím, že slouží politickým představám. Z historického odstupu je už dlouho víc než jasné, že oba tyto pseudostyly se ubírají zcela nesprávným směrem, ať už je jejich řemeslná úroveň jakákoliv. Kniha je přínosná také v tom, že dokládá, jak důležitou úlohu hrálo umění pro Hitlera, i když šlo vlastně z velké části o skutečně zvrhlé umění, abychom použili vůdcův výraz pro avantgardu.

Jiří Machalický, Lidové noviny
  • 14Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz