Vážený pane Macháčku

Rád bych něco vzkázal autorovi pátečního Úhlu pohledu. Vážený pane Macháčku, Je Vám 18 let a, jak se na ten věk sluší, a snažíte se hledat své místo v životě. To je dobře, jen dovolte k tomu pár poznámek. Není tak samozřejmé, že jste tady: někdo Vás počal, porodil, krmil, přebaloval, a snad i měl rád, někdo Vás učil, živil, dláždil Vám ulici…, zkrátka do Vás investoval. Uvažoval jste, že tyto investice byste měl také vracet – přinejmenším tím, že nebudete jen využívat svobody a dělat to co Vás baví, ale, především, že se stanete někým? Někým, kdo dokáže to, co do Vás bylo investováno, vrátit do trvale udržitelného chodu lidské společnosti a do chodu světa vůbec? Součásti toho jsou ovšem i konkrétní problémy současného života, které na závěr své úvahy zmiňujete – od Boha (promiňte, jde-li o osobu, píši velké B, dřevěné bůžky či hodnoty konzumu zde neuvažuji) až po radary či spolupráci s StB: rozumně je sledovat, chápat, zodpovědně je posuzovat a pak, jako občan, jednat. Nakonec k tomu patří i to, že za sebe zajistíte plnohodnotnou náhradu pro dobu, až se i Vy odeberete za svými předky, náhradu, která bude nejen vydělávat na Váš důchod, ale která bude v tom úsilí o trvale udržitelný chod lidské společnosti pokračovat. Teprve až vezmeme v úvahu všechny povinné (dnes se říká: „mandatorní“) skutečnosti, pak teprve si každý můžeme s dobrým svědomím dělat nároky na onu svobodu, jejíž získání si dnes připomínáme. Já Vám k tomu přeji hodně radosti.