KOMENTÁŘ
Od Václava Pačese je pošetilé, že chce vstoupit do politického boje o Pražský hrad
Když se může jeden z nejúspěšnějších českých politiků stát pseudovědcem, tak proč by se naopak jeden z nejúspěšnějších českých vědců nemohl stát pseudopolitikem? I tak lze interpretovat dvě události minulého týdne.
V amerických novinách se objevily celostránkové inzeráty, které citují novou knihu Václava Klause a obsahují také jeho fotografii. Český prezident se tak stal „tváří“ kampaně oponující těm, kdo tvrdí, že takzvané globální oteplování je vážnou civilizační hrozbou.
Diskuse, která by měla být odborná a věcná, se stala výsostně politickou. Ona jí byla už dávno, teď je to však zcela zjevné a nepopíratelné. Proti sobě stojí bývalý americký viceprezident a současný český prezident. Ani jeden přitom v daném oboru nemá žádné vzdělání ani zkušenosti.
Ve stejném týdnu oznámil Václav Pačes, že je za určitých okolností ochoten kandidovat na prezidenta. Někdejší špičkový molekulární biolog pracuje v posledních letech spíše jako administrátor a manažer. Řídil výzkumný ústav, působil v různých funkcích v Akademii věd, od roku 2005 je jejím předsedou. Ale nepochybně stále přemýšlí a jedná jako vědec, nikoliv politik.
Ti, kteří myslí jinak než většina
Představme si, že se Pačes prezidentem stane. Dnes je módním tématem zemské klima, za pár let jím stejně dobře může být genetika. Tedy Pačesův obor. Genetika nabízí stejná dilemata jako věda o klimatu, ba možná ještě složitější a hrozivější. Můžeme zasahovat do genetické výbavy člověka?
Máme právo dělat to, co bylo až dosud výsadou přírody, nebo Boha?
Není vyloučeno, že na tato témata vznikne stejně vypjatá a polarizovaná diskuse, jako se nyní vede o globálním oteplování. Je to dokonce celkem pravděpodobné.
Bude-li v té době Pačes prezidentem, asi žádný jiný státník na světě nebude v dané věci tak erudovaný a vzdělaný. Pačes byl v osmdesátých a devadesátých letech genetikem světové úrovně. Na svůj obor, zahrnující mimo jiné i tolik kontroverzní klonování, má vyhraněné názory.
Co udělá? Sepíše povrchní a obratně manipulativní spisek, tak jak to o klimatu udělal Václav Klaus? Odsune ze svého zorného pole fakta a vezme si na pomoc emoce („ohrožena je svoboda, nikoliv klima“), protože každý politik ví, že u voličů vždy vítězí emocionálnost nad racionalitou? Zjednoduší problém tak, aby jeho argumenty byly přesvědčivější a srozumitelnější?
Anebo se teoretický prezident Pačes bude chovat jako vědec, který ctí fakta a uznává pouze racionální argumentaci? A především který dává prostor pochybám, protože ty jsou základní pracovní metodou každého vědce? To jsou otázky, na které by si měl nyní Václav Pačes odpovědět.
Dobře totiž ilustrují rozdíl mezi politikou a vědou. Ne snad, že by věda byla lepší než politika. Možná je to spíše naopak. Politika je v idealistickém pojetí službou veřejnosti. Věda či lépe řečeno základní výzkum, není ničím jiným než uspokojováním zvídavosti a zájmů jednotlivců.
Jistě, věda je pro společnost a obecně i lidstvo nesmírně důležitá. Ale jaksi až v druhém plánu. V tom prvním je sobeckou a bezohlednou činností. Paradoxně jen taková věda může být úspěšná.
Politik vychází vstříc myšlení většiny. Podívejme se na Paroubka, který „ověřuje“ své názory a postoje ve výzkumech veřejného mínění. Podobně se chová většina politiků, byť asi ne tak otevřeně populisticky jako šéf ČSSD. Naopak vědci se snaží myslet jinak. Ty nejvýznamnější objevy se vždy vyznačovaly tím, že se vymykaly myšlení a představivosti většiny.
Politika je sprint za rychlým vítězstvím, věda naopak během na dlouhou trať. Politik je jako profesionální boxer, jehož kariéra může skončit kvůli jediné prohře v důležitém zápase. Naproti tomu jsou vědci, kteří „prohrávají“ roky, aby pak učinili jeden významný objev. A jsou i spousty vědců, kteří ho neučiní nikdy. Protože k úspěchu nestačí jen intelekt, znalosti a odhodlání, ale také štěstí. A to si bohužel (či bohudík) nelze objednat jako billboardovou kampaň.
Politici mohou svést boj o to, jestli se zemské klima mění. Vyhraje ta strana sporu, které se podaří přesvědčit většinu. Bude to válka vedená všemi prostředky včetně demagogie a manipulace, ale tou hlavní zbraní budou emoce. Na jedné straně strach z případné přírodní pohromy, na druhé pak ze sociálních či ekonomických důsledků toho, když se údajné změně klimatu začneme vehementně bránit.
Od Václava Pačese je pošetilé, že je ochoten do politického boje o Hrad vůbec vstoupit. Nejen proto, že má málo šancí zvítězit a že bude jen figurkou účelově postavenou na šachovnici. Přinese mu to jen zklamání ze světa, kde emoce jsou důležitější než fakta a brilantní myšlenky prohrávají s míněním většiny. Je to koneckonců svět, o kterém se dozvídáme z televize po zhlédnutí znělky, kde se naše planeta točí opačně než ve skutečnosti.
***
Ne snad že by věda byla lepší než politika. Možná je to spíše naopak. Politika je v idealistickém pojetí službou veřejnosti. Věda či lépe řečeno základní výzkum není než uspokojováním zvídavosti a zájmů jednotlivců.
O autorovi| Miloš Čermák, novinář e-mail: cermak@extra.cz
