Otázku, zda volit prezidenta tajně či veřejně, nyní řeší nejen politikové, ale i řada odborníků. Ústava ani jednací řád sněmovny, kterým se volba řídí, totiž nemluví zdaleka jasně. Při všech dosavadních volbách se politikové dokázali na způsobu hlasování dohodnout. Nyní je situace jiná. Občanskými demokraty ovládaný Senát navrhuje volit tajně. Ve sněmovně naproti tomu mají ostatní strany velkou šanci prosadit volbu veřejnou.
Část odborníků tvrdí, že obě komory musí volit prezidenta výhradně stejným způsobem. Další ústavní právníci ovšem míní, že Senát i sněmovna mohou hlasovat „po svém“. Tedy například Senát tajně a Poslanecká sněmovna veřejně.
Problémem je ovšem už to, kdo a jak má o způsobu volby rozhodovat. I tady se názory ústavních právníků liší. Ti první si myslí, že hlasovat musí obě komory zvlášť, ti druzí zastávají názor, že Senát i sněmovna musí o proceduře rozhodnout společným hlasováním. V takovém případě by dvousetčlenná sněmovna Senát s jedenaosmdesáti zákonodárci s nejvyšší pravděpodobností přehlasovala.
Tuto otázku řešili včera představitelé obou komor parlamentu. Definitivně ovšem rozhodne až dnešní hlasování. Právě půtky o proceduře mohou být podle Vladimíra Balaše z Ústavu státu a práva nebezpečné. Pokud by totiž sněmovna chtěla hlasovat dohromady a Senát by trval na odděleném jednání, mohlo by dojít k patu. Vzniklou ústavní krizi by pak nejspíš museli vyřešit politikové uzavřením kompromisní dohody. Ke slovu by se mohl dostat i Ústavní soud.
Sám Balaš je zastáncem toho, aby obě komory hlasovaly zvlášť, a jako problém nevidí ani to, kdyby nakonec Senát volil prezidenta tajně a sněmovna veřejně. „Jedna komora by podle mého názoru neměla vnucovat svůj názor té druhé,“ říká Balaš. Odlišný způsob hlasování by podle jeho názoru nevadil ani během třetího kola prezidentské volby, kdy se prezidentem stává ten kandidát, kterého dohromady zvolí většina senátorů a poslanců. „I třetí volba se může klidně odehrát v oddělených místnostech. Hlasy se pak prostě sečtou,“ říká Balaš.
Podle Václava Pavlíčka z pražské právnické fakulty lze ovšem z ústavy dovodit, že se na společné schůzi obou parlamentních komor stává z poslanců a senátorů jednolitý sbor. O proceduře proto podle něj může rozhodnout výhradně společné hlasování. Různý způsob volby v obou parlamentních komorách je podle Pavlíčka vyloučený.
Jednací řád sněmovny připouští tajnou i veřejnou volbu prezidenta. Procedura obou těchto variant je dokonce krok po kroku popsána ve volebním řádu. Charakteristické je ovšem to, že odborníci se nejsou schopni shodnout ani na tom, jak otázku na způsob volby v parlamentu položit. Podle prvého názoru je volba prezidenta vždy veřejná, pokud si ovšem zákonodárci neodhlasují opak. V takovém případě by pak stačilo, kdyby předseda sněmovny dal hlasovat o otázce, zda má být volba tajná.
Podle druhého pojetí, které vychází z věty v jednacím řádu: „Způsob hlasování, není-li určen zákonem, navrhne předsedající,“ ovšem přednost nemá ani jeden způsob volby. V takovém případě by šéf sněmovny musel položit otázky dvě.
Část odborníků tvrdí, že obě komory musí volit prezidenta výhradně stejným způsobem. Další ústavní právníci ovšem míní, že Senát i sněmovna mohou hlasovat „po svém“. Tedy například Senát tajně a Poslanecká sněmovna veřejně.
Problémem je ovšem už to, kdo a jak má o způsobu volby rozhodovat. I tady se názory ústavních právníků liší. Ti první si myslí, že hlasovat musí obě komory zvlášť, ti druzí zastávají názor, že Senát i sněmovna musí o proceduře rozhodnout společným hlasováním. V takovém případě by dvousetčlenná sněmovna Senát s jedenaosmdesáti zákonodárci s nejvyšší pravděpodobností přehlasovala.
Tuto otázku řešili včera představitelé obou komor parlamentu. Definitivně ovšem rozhodne až dnešní hlasování. Právě půtky o proceduře mohou být podle Vladimíra Balaše z Ústavu státu a práva nebezpečné. Pokud by totiž sněmovna chtěla hlasovat dohromady a Senát by trval na odděleném jednání, mohlo by dojít k patu. Vzniklou ústavní krizi by pak nejspíš museli vyřešit politikové uzavřením kompromisní dohody. Ke slovu by se mohl dostat i Ústavní soud.
Sám Balaš je zastáncem toho, aby obě komory hlasovaly zvlášť, a jako problém nevidí ani to, kdyby nakonec Senát volil prezidenta tajně a sněmovna veřejně. „Jedna komora by podle mého názoru neměla vnucovat svůj názor té druhé,“ říká Balaš. Odlišný způsob hlasování by podle jeho názoru nevadil ani během třetího kola prezidentské volby, kdy se prezidentem stává ten kandidát, kterého dohromady zvolí většina senátorů a poslanců. „I třetí volba se může klidně odehrát v oddělených místnostech. Hlasy se pak prostě sečtou,“ říká Balaš.
Podle Václava Pavlíčka z pražské právnické fakulty lze ovšem z ústavy dovodit, že se na společné schůzi obou parlamentních komor stává z poslanců a senátorů jednolitý sbor. O proceduře proto podle něj může rozhodnout výhradně společné hlasování. Různý způsob volby v obou parlamentních komorách je podle Pavlíčka vyloučený.
Jednací řád sněmovny připouští tajnou i veřejnou volbu prezidenta. Procedura obou těchto variant je dokonce krok po kroku popsána ve volebním řádu. Charakteristické je ovšem to, že odborníci se nejsou schopni shodnout ani na tom, jak otázku na způsob volby v parlamentu položit. Podle prvého názoru je volba prezidenta vždy veřejná, pokud si ovšem zákonodárci neodhlasují opak. V takovém případě by pak stačilo, kdyby předseda sněmovny dal hlasovat o otázce, zda má být volba tajná.
Podle druhého pojetí, které vychází z věty v jednacím řádu: „Způsob hlasování, není-li určen zákonem, navrhne předsedající,“ ovšem přednost nemá ani jeden způsob volby. V takovém případě by šéf sněmovny musel položit otázky dvě.
