Kampaň kolem reformy zdravotnictví selhává. Výsledky tu jsou, a vláda přesto mlčí
Osudovou chybou současné vlády je, že se pokouší provádět nepopulární systémové změny, aniž by lidem srozumitelně vysvětlila svou představu o tom, co, jak, a hlavně proč hodlá změnit, povzdechl si Petr Bukač už na začátku tohoto roku na serveru Měšec.cz, když uvažoval o důsledcích poplatků u lékaře. Nebylo třeba jasnovidnosti k odhadu, že poplatky budou nepopulární. Však se to taky brzy projevilo na faktech a číslech. Jen pětina lidí věří, že poplatky zvednou kvalitu naší zdravotní péče, jak zjistil STEM. Stejně se lidé dívají na poplatky v nemocnicích a jakž takž shovívavě posuzují dopad reformy na plýtvání léky. Že to nepovede k ničemu, totiž věří „jen“ jednapadesát procent, kdežto plných devětačtyřicet procent si myslí, že se léky bude plýtvat méně.
Boj o inkubátor Nejvíc emocí vyvolali novorozenci v inkubátoru. I za ně se platí šedesát korun denně a stačí kdekoli zavést řeč na toto téma, a dozvíte se, jak absurdní je celý systém reformy: reforma deklaruje jako jeden z cílů omezení zbytečného marodění. Novorozenec opravdu z vlastní vůle do inkubátoru neleze! Vzpomeneme si na jiný absurdní předpis či paragraf, podle něhož pokutu platí cyklista, který spadne z kola a ublíží si na zdraví.
Jaksi stranou vášní plynou fakta, například ten fakt, že za novorozence platí poplatky pojišťovna.
Z vášní se dá uplést politický bič, jak nám předvedla i místopředsedkyně lidoveckých poslanců Michaela Šojdrová, jež se vrhla hlava nehlava do parlamentního boje, aniž počkala na dubnové vyhodnocení dopadů reformy.
Zdravotní reforma je zapsána mezi dvanáct hříchů Topolánkovy vlády. Popularita ODS klesá a kdyby se volby konaly dnes a splnily se předpovědi, sociální demokracie by vyhrála na celé čáře. Zdravotní reforma a v ní její nejnápadnější část, poplatky u lékaře, by k prohře jistě přispěly.
Je jiný scénář myslitelný?
Neexistuje populární zdražení, neexistují populární poplatky. Všechny ty neblahé důsledky reforem byly předvídatelné dávno předtím, než byla reforma dokončena a zveřejněna. Hroty hněvu se úplně odstranit nedají, avšak otupit by se daly. Jenže pro to otupení by někdo musel něco udělat.
Vláda nemá mnoho prostředků, jak propagovat svoji činnost. Každá státní instituce samozřejmě má svoje orgány pro styk s veřejností a ty jsou povinné poskytovat informace. Tato oddělení pro styk s veřejností více méně dobře fungují. Upřesněme: fungují v normální situaci. V krizových situacích selhávají. Vycházejí totiž z předpokladu, že tu jsou pro poskytování informací. Že tedy nastane ten proces, kdy se občan obrátí na instituci se žádostí o informaci a instituce mu ji dá.
Krizový management ale musí fungovat jinak. Jeho činnost se podobá praxi propagačního oddělení soukromého podniku pracujícího v prostředí tvrdé konkurence. Každý takový soukromý subjekt je obklopen jinými subjekty, které se mu snaží sebrat zákazníky a v další fázi ho zlikvidovat a zaujmout jeho místo. Propagace je ofenzivní. Neexistuje soukromý podnik, který by čekal, až se potenciální zákazníci začnou pídit po informacích.
Zato státní instituce se takto chová. Když se občas pokusí o nějakou ofenzivní akci, dopadne to zpravidla špatně. Naposledy se Topolánkova strana pokusila vylepšit si image billboardovou kampaní zaměřenou na „snížení a zjednodušení daní“. Učebnicový příklad neúčinné reklamy! Neúčinné proto, že reklama musí být založena na pravdivých údajích. Ve skutečnosti daně sníženy nebyly, šlo jen o cosi podobného promíchání karet, a o jednoduchosti se opravdu u nás nedá mluvit.
Situace není beznadějná Naproti tomu propagace dopadů reformy zdravotnictví není tak beznadějná. Uplynul čtvrtrok, a jsou tu první výsledky. Ubylo zbytečných návštěv u lékaře. Opravdu kleslo plýtvání léky. Lidé se učí počítat, zda se jim vyplatí utrácet čas a peníze u lékaře, aby si nechali předepsat lék, když je volně koupený preparát vyjde levněji. Výsledky tu jsou, ale vláda mlčí. Musíte se ptát lékařů, musíte se pídit po informacích. Že by vás nějaká zainteresovaná instituce bombardovala fakty a čísly? Že by na vás dotírala? Nepřichází v úvahu.
Stačí jediná návštěva webové stránky ministerstva zdravotnictví, abychom pochopili míru lhostejnosti vůči dopadům reformy. Tisková konference k poplatkům ve zdravotnictví se konala 8. ledna 2008. O více než měsíc později „kreativci“ na ministerstvu vymysleli akci, při níž ministr Julínek symbolicky odstranil z vchodu do budovy rudou bariéru s nápisem „nevstupujte, neklepejte, čekejte“. V článku se praví, že v březnu a dubnu budou stránky doplněny. Pak si kliknete na „odkaz reforma zdravotnictví, můžete se navíc dozvědět o reformě mnoho dalších užitečných informací“. Skutečnost? Nekliknete si. Oddíl tu není, zato je tu oddíl „žádost o informace“. A čas plyne... lidé nadávají a preference klesají.
***
Ondřej Neff novinář a spisovatel
Neexistuje populární zdražení, neexistují populární poplatky. Hroty hněvu se úplně odstranit nedají, avšak otupit by se daly. Jenže pro to otupení by někdo musel něco udělat.
O autorovi| e-mail: ondrejneff@gmail.com
