Největší tajnou službu světa, Federální službu bezpečnosti (FSB), vede nyní armádní generál, šestapadesátiletý Alexandr Bortnikov, člověk, který ve státní bezpečnosti pracuje přes třicet let a který většinu svého profesního života zasvětil nechvalně proslulé sovětské KGB. Patří kromě toho do Putinova „petrohradského klanu“, protože dlouhou dobu pracoval v Petrohradu. Bortnikov má pověst „sovětského aparátčíka“ a zastánce tvrdé linie.
|
Pro většinu ruských analytiků bylo překvapením, že z vedení FSB byl odvolán Nikolaj Patrušev a Federální službu pro kontrolu za obchodem s drogami (FSKOD) už neřídí Viktor Čerkesov. O své místo přišel i ministr spravedlnosti Vladimir Ustinov, nechvalně proslulý svou nenávistí k oligarchům.
Všechny přesuny ve vedení klíčových silových resortů jsou zřejmě výsledkem sporů mezi nimi v posledních letech, nikoliv snahou po demokratizaci a zprůhlednění silového resortu. Podle ruských novinářů tak byla ukončena válka tajných služeb, která trvala od roku 2007.
Tehdy se proti sobě postavila FSB a FSKOD kvůli korupčním aférám, do kterých byly zamíchány vlivné osobnosti. Jednotlivé struktury byly pod velkým tlakem a zahladit korupci některých vysoce postavených osob se pokoušeli i kremelští úředníci. Několik měsíců před nástupem nového prezidenta Medveděva do funkce se jednotlivé silové složky v Rusku mezi sebou dostávaly do stále ostřejšího konfliktu. Nový prezident se snažil zbavit se takového dědictví.
Putinovi lidé
Premiér Putin mu vyhověl, ale místo odvolaných generálů dosadil do uvolněných funkcí opět své lidi. Vedle toho sesazeným zajistil „teplá místa“. Bývalý ředitel FSB Patrušev byl například včera jmenován šéfem ruské Bezpečnostní rady, která tak možná zvýší svůj vliv a stane se neoficiálně jakousi prodlouženou rukou tajných služeb, které Patrušev stále reprezentuje.
Jedno z oblíbených pořekadel ruských rozvědčíků totiž zní: „Neexistují bývalí, ale jen mrtví špioni.“ Proto je i premiér Putin dodnes považován za patrona tajných služeb, ve kterých ještě za Sovětského svazu sloužil.
Nejen tajné služby uznávají Putina za svého neoficiálního vůdce, stejného mínění je podle sociologů i ruská veřejnost. Podle všech výzkumů veřejného mínění zůstává Putin sice ne de jure, ale de facto nejsilnějším mužem v zemi, ačkoliv ústava dává největší pravomoci hlavě státu.
