„Město se bude zabývat budoucností Staroměstského náměstí. Proběhne odborná i veřejná diskuse, a to nejen ohledně mariánského sloupu, ale i možné dostavby Staroměstské radnice,“ vzkázal po mluvčím Jiřím Wolfovi.
Diskusi s Pražany a archeologické i sociologické průzkumy na téma dostavby Staroměstského náměstí s radnicí přitom Bém sliboval už před rokem. Diskusi k dostavbě Staroměstské radnice zapracoval dokonce do volebního programu pražské ODS pro období 2006 až 2010. Dodnes však diskuse ani jiné kroky směřující k proměně Staroměstského náměstí nezačaly. A podobně se teď vyvíjí situace kolem mariánského sloupu.
Nedorozumění: Sloup nebyl symbolem Habsburků
Představitelé Společnosti pro obnovu mariánského sloupu přitom s Bémem osobně jednali a posílali mu dopisy. Vysvětlovali mu v nich, že když mariánský symbol dav Pražanů v roce 1918 strhl a rozbořil jako údajný symbol habsburské nadvlády, šlo o nepochopení. Plastika sice byla vztyčena po bitvě na Bílé hoře, ale oslavovala jiné vítězství – uhájení Prahy při vpádu švédského vojska za třicetileté války. „Také město Brno se ubránilo obléhání. Na rozdíl od Prahy je na to hrdé. V Praze ani nikdo neví, jak statečně a dlouho se město bránilo krutému nepříteli,“ píše se v dopisu Bémovi. Kopie sochy je už téměř hotová. Na jiném místě ji společnost ale umístit nechce. A k postavení artefaktu na Staroměstském náměstí potřebuje souhlas majitele pozemku, tedy města.
| Historie Mariánského sloupu v Praze |
|
1648 Prahu obléhali Švédové (nahoře obraz Karla Škréty) 1650 na paměť ochrany Prahy při obléhání byl na Staroměstském rynku postaven mariánský sloup; od známého barokního sochaře Jana Jiřího Bendla 1918 sloup Panny Marie byl 3. listopadu stržen rozvášněnými Pražany, kteří v něm viděli symbol stavovské porážky na Bílé Hoře 1990 založena Společnost pro obnovu mariánského sloupu Na vrcholu sloupu stála socha Panny Marie šlapající po hlavě draka Mariánský sloup na dobové rytině z roku 1685 Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem na fotografii Fiedrich Kicka z roku 1910 Povel ke zničení sloupu dal známý žižkovský bohém František Sauer; při návratu z protihabsburské demonstrace, obtočil sloup lanem a strhnul jej PRAMEN: VĚSTNÍK KLUBU ZA STAROU PRAHU, CESTA KAMENE OD PETRA VÁNI |
Reakcí na dopisy primátorovi bylo, že nejprve bývalý Bémův náměstek Jan Bürgermeister a před měsícem i památkáři magistrátu zopakovali patnáct let staré zamítavé stanovisko. „Byla by to jen kopie, replika, protože originál se dochoval jen částečně. A při tom, jak Staroměstské náměstí vypadá teď, by tam socha působila jako cizí prvek,“ prohlásil ředitel památkářů pražského magistrátu Jan Kněžínek.
Ten zcela vyloučil, že by se město při svém rozhodování řídilo ideovými pohnutkami. Právě to je ale podle některých představitelů Společnosti pro obnovu mariánského sloupu hlavní, byť nikdy nevyřčený důvod.
„Kdyby tam socha znovu stála, byl by to výraz celospolečenského smíru a tolerance. Ale jak je vidět, není politická vůle. Pochopení jsme nenašli ani u bývalých primátorů Koukala a Kasla, ani teď u Béma,“ řekl místopředseda společnosti a archivář olomouckého arcibiskupství Karel Kavička. Jeho verzi nahrává i to, že možné obnovení sochy někomu silně vadí. Když se k ní před šesti lety položil základní kámen, byl v něm vytesán text, že na tom místě stála a opět bude stát socha Panny Marie. Za několik dní část textu o návratu sochy někdo odstranil. Dodnes nebyl obnoven. Média tehdy spekulovala, že to udělal někdo ve službách magistrátu. Vandal by to nedokázal. Chtělo to kamenické náčiní.
