S tempem růstu z doby před rokem 2008 nemůžeme počítat a zaměstnanost poroste ještě pomaleji než HDP. Po kolapsu mezinárodních finančních trhů je veřejnost méně příznivě disponovaná vůči investicím do fondů.
Přestože u nás se žádní finanční obři na hliněných nohou neskáceli, bude jistě více lidí ochotno naslouchat archaické antikapitalistické rétorice o "zbytečných" výdajích na management a marketing a vytunelovaných fondech.
Na dani z přidané hodnoty vybíráme menší část daňového výnosu než jiné země, ale nic naplat - zdražení nikdy nikdo nevítá. Zvlášť když se sjednocení sazeb DPH dost možná časově sejde s globálním růstem cen potravin. Jenže nikdy není ten správný čas. Vždy se najde důvod, proč nepříjemný krok ještě odložit.
To až ve zpětném pohledu je vidět, o co lépe bychom na tom byli, kdybychom kousli do kyselého jablka před deseti, pěti nebo dvěma roky. A ještě těžší je si připouštět to, co vyplývá z logiky demografického vývoje - že každá budoucí chvíle pro penzijní reformu bude jenom horší.
Všechny námitky proti reformě penzí jako by se vznášely ve vzduchoprázdnu, jako by nic nebylo na druhé misce vah. Jako by alternativou bylo nedělat nic. Už dávno není.
