Nouzové fungování naší politiky dokáže zamíchat lidskými osudy. Vladimír Dlouhý čekal dlouho. Dosáhl statusu obecné přijatelnosti, jaká se projevuje pozvánkami na ty správné konference a do prestižních diskusních pořadů. Zároveň ale bylo těžké najít nějaké jeho fanoušky. Konstelaci, v níž by dosáhl na trofej, která by ho uspokojila, bylo těžké si představit. K důležitým metám vede cesta jen přes stranickou politiku. A pod svou úroveň Dlouhý jít nechtěl. Třeba taková funkce velvyslance v Bruselu byla pod ní.
Teď je konstelace najednou tu. Premiér Fischer potřebuje někoho, koho by straničtí předáci nemohli jen tak snadno sestřelit. Nepochybujeme o tom, že Dlouhý v Bruselu neudělá ostudu. Nemusí se ani narychlo učit jazyky, ani shánět obleky. Bývalý komunista se západním vzděláním a praxí v globální instituci - v té výbavě je pro každého něco. To, co je ve skutečné politice národních států zátěží, bývá v bruselském světě předností. A tak může Dlouhý paradoxně v Bruselu či už při grilování ve štrasburském parlamentu zakopnout o překážku, která by u nás nikoho nenapadla: svého současného zaměstnavatele. Goldman Sachs je cosi jako ekonomický ekvivalent podpory války v Iráku, kterou evropský "hlavní proud" nepromine Tonymu Blairovi. "Firma, která dodala hned dva americké ministry financí, se snaží protlačit exponenta v komisi!" může začít bít na poplach ten, kdo bude chtít trestat české potížisty.
Pokud tedy není Dlouhý míněn jako pouhý předskokan obětovaný pro úspěch skutečného kandidáta. To by bylo nejevropštější ze všeho.
