Dopady evropských rozhodnutí na cizí svět za bývalou železnou oponou si neumí představit, ani kdyby chtěl. Chvíle upřímnosti, jako když britskému politikovi ujede, že jsou mu bližší Indové než Východoevropané, jsou vzácné, leč výmluvné. Neexistuje přirozený politický tlak, který by v zárodku brzdil unijní rozhodnutí neúměrně znevýhodňující postkomunistické země, jako je nový systém povolenek.
Pro přežití v evropském systému vládnutí jsme mizerně vybaveni. Jak ukazuje právě případ povolenek, jeho významnou charakteristikou je, že rozšiřuje nařizování jedněch druhým do stále více oblastí. Je to rozhodování vzdálené, srozumitelné jen hrstce úředníků a lobbistů ve službách velkých firem. Umíte-li to, ohnete pravidla ve svůj prospěch a získáte konkurenční výhodu na úkor jiných zemí. Neumíte-li, ostrouháte.
Naše možnost ovlivnit morové rány z Bruselu běžnou politikou se blíží nule - od toho je Lisabonská smlouva. Spíš je třeba se ptát, kde spal náš národní šampion ČEZ. Jestliže není schopen evropskou regulaci ve svém oboru včas zachytit, zlobbovat, zmanipulovat a zkorumpovat v náš prospěch, pak se nám jeho hýčkání našimi politiky nevyplácí.
