WEISS: Nejsou lidi

Zatímco třeba do poslaneckých či europoslaneckých křesel se cpe straníků dost, na vrcholku je prázdno. Lidé z vedení, kteří by teoreticky měli být služebně na řadě, buď sebekriticky uznávají, že na to nemají, anebo se to o nich důrazně domnívají ostatní. Když v roce 2002 odcházel zakladatel Klaus, kdekdo spekuloval, že "strana jediného muže" vakuum na vrcholu nepřežije. Dnes ale můžeme říct, že tak bídná jako dnes tehdejší situace nebyla.

Ve fungujících stranách se vůdci zabývají otázkou nástupnictví dlouhodobě a snaží se nástupce včas vytypovat a připravovat. Topolánek politicky uvažoval jako adolescent, který nevěří, že i on je smrtelný, a místo potenciálních nástupců viděl jen potenciální konkurenty, které je třeba buď koupit, nebo zničit. Jeden z těch určených ke zničení, Pavel Bém, si ve své Praze nevedl líp. Vyzývatele sice má, ale místo nadějí provokují spíš k výkřiku "Barbaři před branami".

Jenže jak má nějaký nový vůdce vyrůst, když klíčem k postupu je přízeň zákulisních podnikatelských šíbrů, kteří mají stranu čím dál tím víc v rukou a dosazují své lidi do funkcí? Mirek Topolánek si prý stěžuje, že se mu lokální kmotři vymkli z rukou. Ze spoluautorství tohoto systému se ovšem nevyvlékne.