Novináři se ho na to moc neptají, protože uslyší takovouto hlášku: „To není jenom ekologie, ohleduplnost k životnímu prostředí. Zajímá mě modernizace celé společnosti, ať už architektury, dopravy a podobně. Ty principy šetrnosti a ohleduplnosti by měly být i v jiných oblastech veřejného života.“ Nespojitý chumel pozitivních pojmů, který má jako politický program nulovou vypovídací hodnotu.
Zatímco v lidovém slovníku přežívají klišé o stranictví a „partajních sekretariátech“, skutečná moc se přesouvá jinam: k lidem, kteří ani nepovažují za nutné stávat se členy nějaké strany. Místo členské legitimace mají kontakty a peníze. Schůze, diskuse o dokumentech, primárky, to je pro naivní pěšáky. Nový hrdina ví, s kým se dohodnout, aby dostal svého koně na páté místo kandidátky. Má mu co nabídnout – peníze a techniku, jak získávat hlasy ve volbách.
Ale co nabízí lidem, z nichž umí vymáčknout hlasy? Lidé, na rozdíl od moci, vlivu a ambicí, se v Soukupových výrocích vyskytují jedinkrát, a to v příznačném kontextu: „Přesvědčit lidi stojí peníze.“ Ano, a o čem je přesvědčit? Z toho se stává zcela podružná otázka – o čemkoli, čemu ti lidé už sami věří. „My mu přes léto nějaký program opatříme,“ jak řekl jiný takový žokej o politickém koni, kterého, řekněme, sponzoruje.
Ne že by bylo špatné mít peníze a chtít jít do politiky. Ale politika má zabezpečovat zájmy občanů a země. A tady roste moc lidí, kteří jiný zájem než získat a udržet moc vůbec nevidí.
Zatímco v lidovém slovníku přežívají klišé o stranictví a „partajních sekretariátech“, skutečná moc se přesouvá jinam: k lidem, kteří ani nepovažují za nutné stávat se členy nějaké strany. Místo členské legitimace mají kontakty a peníze. Schůze, diskuse o dokumentech, primárky, to je pro naivní pěšáky. Nový hrdina ví, s kým se dohodnout, aby dostal svého koně na páté místo kandidátky. Má mu co nabídnout – peníze a techniku, jak získávat hlasy ve volbách.
Ale co nabízí lidem, z nichž umí vymáčknout hlasy? Lidé, na rozdíl od moci, vlivu a ambicí, se v Soukupových výrocích vyskytují jedinkrát, a to v příznačném kontextu: „Přesvědčit lidi stojí peníze.“ Ano, a o čem je přesvědčit? Z toho se stává zcela podružná otázka – o čemkoli, čemu ti lidé už sami věří. „My mu přes léto nějaký program opatříme,“ jak řekl jiný takový žokej o politickém koni, kterého, řekněme, sponzoruje.
Ne že by bylo špatné mít peníze a chtít jít do politiky. Ale politika má zabezpečovat zájmy občanů a země. A tady roste moc lidí, kteří jiný zájem než získat a udržet moc vůbec nevidí.
