Na první pohled se Bémova slova mohou skutečně zdát jako státnická, div ne jako akt sebeobětování pro vlastní stranu. Ano, možná by tomu tak skutečně bylo, kdyby...
Kdyby si Topolánkův nejvýraznější vnitrostranický rival nedokázal snadno spočítat, že za stávající situace by v přímém souboji o předsednické křeslo na premiéra zkrátka neměl.
A kdyby si první místopředseda ODS vzápětí nevypůjčil osvědčenou rétorickou figuru Miloše Zemana. Ten už léta opakuje, že naprosto vylučuje svůj návrat do politiky, a vzápětí precizně popíše okolnosti, které by jeho postoj mohly diametrálně změnit.
Zažitá klišé velké části médií o tom, jak by Bém Topolánka dokázal roznést, kdyby si to zamanul, jsou stále více mýtem než realitou. Reálná podpora Pavla Béma sahá kromě Pražského hradu a pražské organizace (a to ještě ne celé) už tak maximálně do části středních Čech. I proto, že se v ODS čím dál víc hovoří o ambicích silného zákulisního hráče Ivana Langera.
Pro Béma tak pomalu začíná být bezpochyby snazší z pravděpodobně prohraného souboje vycouvat se ctí. Řečmi o zájmech strany a vlády.
Přesto si evidentně ještě nechává otevřená vrátka. To jsou všechna ta slova o tom, že kongres ještě může ovlivnit případný neúspěch v krajských a senátních volbách. Anebo pád vlády v případě, že by se jí nedařilo prosazovat reformy a Topolánek to sám zabalil. Pak by podle Béma „mohly nastat dramatické peripetie, které by se promítly do průběhu kongresu“. Je dobře, že nám to primátor sdělil, byla to objevná myšlenka. Že by v takovém případě Topolánek musel skončit i jako stranický šéf, je totiž jasné. A že by se pak Bém do oněch „dramatických peripetií“ rád vložil, zrovna tak. Teď ale jinou možnost nemá.
Kdyby si Topolánkův nejvýraznější vnitrostranický rival nedokázal snadno spočítat, že za stávající situace by v přímém souboji o předsednické křeslo na premiéra zkrátka neměl.
A kdyby si první místopředseda ODS vzápětí nevypůjčil osvědčenou rétorickou figuru Miloše Zemana. Ten už léta opakuje, že naprosto vylučuje svůj návrat do politiky, a vzápětí precizně popíše okolnosti, které by jeho postoj mohly diametrálně změnit.
Zažitá klišé velké části médií o tom, jak by Bém Topolánka dokázal roznést, kdyby si to zamanul, jsou stále více mýtem než realitou. Reálná podpora Pavla Béma sahá kromě Pražského hradu a pražské organizace (a to ještě ne celé) už tak maximálně do části středních Čech. I proto, že se v ODS čím dál víc hovoří o ambicích silného zákulisního hráče Ivana Langera.
Pro Béma tak pomalu začíná být bezpochyby snazší z pravděpodobně prohraného souboje vycouvat se ctí. Řečmi o zájmech strany a vlády.
Přesto si evidentně ještě nechává otevřená vrátka. To jsou všechna ta slova o tom, že kongres ještě může ovlivnit případný neúspěch v krajských a senátních volbách. Anebo pád vlády v případě, že by se jí nedařilo prosazovat reformy a Topolánek to sám zabalil. Pak by podle Béma „mohly nastat dramatické peripetie, které by se promítly do průběhu kongresu“. Je dobře, že nám to primátor sdělil, byla to objevná myšlenka. Že by v takovém případě Topolánek musel skončit i jako stranický šéf, je totiž jasné. A že by se pak Bém do oněch „dramatických peripetií“ rád vložil, zrovna tak. Teď ale jinou možnost nemá.
