Ano, je to možné. A než propadnete úplnému zděšení, uvědomte si, že sex se zvířaty není trestný ani v České republice, ba ani ve Finsku, Maďarsku či Rumunsku. V Norsku byl explicitně postaven mimo zákon až v roce 2011, v Německu v roce 2012 a ve Švédsku teprve před půl rokem. Proč tomu tak je?
Důvodů je více. Jedním je ten, že legislativy evropských zemí se opírají o zákony na ochranu zvířat, které zakazují působit zvířatům bolest, utrpení a další zla. Implicitně tedy zapovídají takový sex se zvířaty, který je poškozuje, ale nezapovídají zoofilii jako takovou. Naproti tomu například v Británii je zoofilie protizákonná už od roku 1290 – na bázi středověké legislativy. Proč se liberální státy až nyní dostávají tam, kde si to tradicionalisté vyřešili už dávno? Názorně to vysvětluje příklad Německa.
K TÉMATU: |
V Německu byla zoofilie trestná až do roku 1969 – tak jako homosexualita. Zoofilové byli paušálně házení do jednoho pytle „úchylů“ s homosexuály a pedofily. A když v 60. letech nastoupila liberální vlna osvobozující sex jako takový i předsudky vůči „úchylům“, na téže vlně uvolnění se svezli homosexuálové, pedofilové i zoofilové.
Až později to paušální osvobození narazilo. I progresisté, kteří se v 60. letech stavěli za „sexuální osvobození ode všech tabu“, začali zjišťovat, že zatímco homosexuální sex bývá konsenzuální (se souhlasem obou partnerů), v případě dětí a zvířat tomu tak není ani principiálně být nemůže.
Heslo „sexuální osvobození“ je už dnes mrtvé. Nahradilo ho heslo „osvobození od diskriminace“ – ne těch, kteří obcují se zvířaty, ale zvířat, která to musí strpět. Leda že by někdo vyrukoval s tezí, že i mezidruhové hranice – tak jako hranice mezi pohlavími – jsou jen sociálním konstruktem.
