| Imunita podle české ústavy |
|
Imunitu vymezuje článek 27 a 28 ústavy. Poslanec ani senátor nejsou postižitelní za hlasování a projevy na půdě parlamentu. Nelze je trestně stíhat bez souhlasu komory, do níž byli zvoleni. Pokud komora odepře souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Zákonodárci nemusí svědčit o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem svého mandátu - i když už ho nevykonávají. Policie může poslance nebo senátora zatknout jen při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Musí to ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem. Pokud předseda komory nedá do 24 hodin od zadržení souhlas s jeho předáním soudu, musí ho policie propustit. Na první následující schůzi poslanci nebo senátoři rozhodnou o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností. |
Senátní návrh vznikl jako reakce na odmítnutí předlohy KDU-ČSL, která loni v květnu prošla u poslanců a omezovala doživotní imunitu na činy a hlasování v době vykonávání mandátu. Za odmítnutím lidovecké novely stáli hlavně senátoři ODS, kteří předložili nynější návrh.
Návrh novely podpořilo 49 z 68 přítomných senátorů, proti nebyl žádný. Kromě občanských demokratů byla pro i většina senátorů KDU-ČSL, členů Klubu
otevřené demokracie a frakce SNK.
Hlasování se zdrželi dva komunističtí senátoři a většina sociálních demokratů. ČSSD navrhovala zrušit i přestupkovou imunitu zákonodárců, kterou novela stále zaručuje. Poslanci a senátoři si nyní mohou vybrat mezi projednáním svého dopravního přestupku v mandátových a imunitních výborech nebo zaplacením pokuty.
